Poklady z depozitářů – stálá expozice

Příznivý ohlas měly na sociálních sítích příspěvky, které v době uzavření výstavních prostor blíže představovaly vybrané exponáty z depozitářů Městského muzea v Krnově. Pracovníci muzea se proto rozhodli, že umožní veřejnosti prozkoumat tyto artefakty i formou stálé expozice. Vedoucí muzea, PhDr. Ľubica Mezerová k tomu říká: „Z více než 20 000 položek uschovávaných v depozitářích krnovského muzea, jsme pro veřejnost vybrali 107 předmětů, které nebývají často vystavovány, ale bylo by škoda na ně zapomenout. Výběr je různorodý, od vybavení venkovských sídel, přes připomenutí řemeslnické a cechovní historie města až po krnovské sportovní střelce. Zajímavou součást expozice tvoří i připomínka pánského recesistického spolku Schlaraffia, jehož krnovská pobočka, tzv. „říše Carnovia“ vznikla v roce 1906 a ve městě působila až do roku 1938. Vystaveno bude spolkové žezlo, listiny, zpěvníky, odznaky, i spolkový prapor.“

Pánský spolek Schlaraffia vznikl v roce 1859 v Praze a pojmenovaný byl podle kouzelné země hojnosti z německých pohádek, kde pečení holubi létali lidem až do úst a její obyvatelé byli do jednoho lenoši. A protože lenost šlechtila, všichni se stali šlechtici. Celé dny pilně zaháleli, pili pivo a oslavovali nádhery života. Tato dnes téměř neznámá německy hovořící společnost, do které ale patřili i Češi a Židé, si kladla za cíl ochraňovat a podporovat umění, humor a pěstovat přátelství. Postupně se z Prahy rozšířila do celého světa a na mnoha místech stále existuje. Schlaraffové (také Sassové, Sassen) se mezi sebou častovali žertovnými jmény s parodickým podtextem, hovořili a psali zvláštní směsí staré němčiny a latiny, jejich devízou bylo In Arte Voluptas (V umění (je) rozkoš), jako božstvo uctívali ducha Uhu (Výra) a na svých shromážděních nosili barevné šaškovské cípaté čepičky, k nim ladící pláště a široké, zpravidla přes pravé rameno nošené, velkostuhy (šerpy) sloužící stejně jako čepičky k připínání vyznamenání, která si navzájem udělovali. Na pravidelných zasedáních (Sippung) se vždy dobře jedlo a pilo, zpívalo, recitovalo a přednášelo. Vybojovávala se rétorická klání a o humor nebyla nouze. Ten však nesměl urážet a vážná témata jako politika a náboženství byla zcela zapovězena, stejně jako, až na výjimečné události, účast žen.