Rozměry: 50,2 × 69 cm
Datace: 1928
Sbírka map a plánů Městského muzea v Krnově čítá již přes 300 evidenčních čísel (kusů je přitom mnohem více) a průběžně bývá využívána pro expoziční účely, pozvolna již i pro badatelské. Několika kusům se dostalo cti sloužit jako obrazový doprovod pro publikaci Krnov – historie, archeologie, a některé z mapových pokladů jsme již také představili ve videích muzejních pondělků. Snad již v druhém videu víc jak před rokem měla veřejnost možnost shlédnout mapu provedenou na poměrně pevném průsvitném papíře zobrazující průjezd Krnovem v roce 1830. K tomuto kousku si tentokrát povíme více.
Originál mapy byl dle podkladů adjunkta von Scheibenhofa zhotoven V. Rodlerem v Brně pro Císařsko-královskou inspekci krnovských silnic. Datován je 17. 2. 1830. Ve sbírkách Městského muzea v Krnově dochovanou kopii nakreslil (či možná přímo překreslil) tehdejší ředitel Městského muzea v Krnově a zároveň dlouhodobý ředitel odborné tkalcovské školy v Krnově Heinrich Kinzer v únoru roku 1928. Přírůstková kniha nám žádné detailnější informace k mapě nepřináší, nezbývají nám tak než hypotézy na základě údajů a poznatků přímo ze samotné mapy. Název mapy – Situace průjezdu Krnovem, a název úřadu, respektive instituce, pro niž mapa vznikla, dává ruku v ruce s historickými souvislostmi tušit, že mapa byla vytvořena coby podklad k budování císařské silnice spojující přes Krnov Opavu a Nisu. Ta byla ostatně roku 1831 vybudována a vyžádala si zbourání celé Opavské brány – vnitřní i vnější, a zbourání vnější Horní brány.
Mapa samotná zachycuje situaci ještě před vybudováním této silnice a před provedením stavebních úprav, které podnítila. Cesta od Opavy v pravém horním rohu nejdříve minula odbočku, dnešní ulici 9. května, a vstoupila do zástavby Opavského předměstí. Trochu více se stočila k severu, minula odbočku vlevo – Novou ulici, dnešní Starou ulici a u hostince U půlměsíce – tady označeného jako Mondwirtshaus, musela překonat mýtní bránu – přesněji závoru, u které vstupující do města platil mýtné. Po mostě byla překročena řeka Opava a na jejím levém břehu vstoupila cesta na Hlubčické předměstí. Zde musela lehce zahnout dále severněji a po kamenném mostě vstupovala do vnější Opavské brány tvořené tzv. barbakánem na umělém ostrůvku uvnitř městského příkopu. Zde se cesta lomila takřka do pravého úhlu, což bylo velmi praktické z hlediska obrany městské brány ve starších dobách, z pohledu moderní dopravy však velmi nešikovné, a pokračovala přes další kamenný most klenoucí se nad městským příkopem, do vnitřní Opavské brány. Po levé straně přitom míjela zřejmě zděnou stavbu označovanou zde názvem, jehož přesná interpretace nám prozatím činí vrásky. Je zde napsáno Schlosswein Steuer – daň zámeckého vína, či Schlosserin Steuer – zámecká ale spíše zámečnická daň? A taky tím možná mělo být řečeno, že se ve vnitřní Opavské bráně opět platil nějaký poplatek za průchod.
To se již pocestný ocitl přímo ve městě Krnově, konkrétně na Minoritském náměstí, přičemž prostora bývala označována také jako U Opavské brány – Beim Troppauer Thor. Po levé straně míjel měšťanské domy, po pravé kostel kláštera minoritů, jak ostatně upozorňuje název – Kloster. Ještě před překročením mlýnského náhonu, který je zde pouze naznačen, vstupuje více do prostoru budova označená jako Mühle – mlýn. Tím má být bezpochyby tzv. Dolní knížecí mlýn. Tady se zřejmě autor dopustil nepřesnosti, neboť jako knížecí dolní mlýn bývá označována všemi jinými prameny budova na levém břehu mlýnského náhonu, která zde přitom nenese žádné označení. Následovalo nejrozlehlejší, nejdůležitější a nejreprezentativnější veřejné prostranství města Krnova – Hlavní náměstí, často označované jako Dolní rynek, Radniční náměstí, nebo prostě Rynek – Haupt Ring, Niederer Ring, Ring. Autor, či autoři, neopomněli připomenout vodní kašnu a nejdůležitější veřejnou budou, radnici, označili písemnou poznámkou, vedle starého čísla popisného. Cesta poté pokračuje ulicí Vysoká Strana – Hohe Seite, dnešní Hobzíkova, aby se před opuštěním Krnova opět mírně rozkročila do náměstíčka zvaného Jahelný kout – Hirsewinkel s dalším zdrojem vody. Zámeckým náměstím, někdy ale zvaným též Horní ulice – Ober Gasse již mířila cesta k zámeckému komplexu a Horní branou. Po levé straně neopomněl tvůrce připomenout dům purkrabské kanceláře – Kammerburggrafen Amt – dnes dům s posledním krnovským arkýřem. Autor také připomíná tzv. zemský dům – Landhaus, který však chybně umisťuje do zámecké budovy na jižní straně ulice, ačkoliv tzv. zemský dům byl stavbou označenou zde číslem popisným 253.
Přes kamenný most opouštěla cesta krnovské brány a mířila do barbakánu Horní brány – tzv. vnější Horní brány, umístěném na umělém výběžku v městském příkopu, z nějž prohlubeň mezi samotnou bránou a jejím předsunutým opevněním činila takřka ostrůvek. Zde se cesta opět zalomila skoro do pravého úhlu severním směrem a přes další most překročila městský příkop do Horního předměstí. Ocitla se v prostoře označované po stavebních změnách již na konci 19. století jako tzv. Lichtenštejnské náměstí. Dnes toto prostranství známe pod názvem náměstí Hrdinů. Jižním směrem se bylo možno vydat na cestu směřující přes Bruntál do Olomouce, severně naopak, a tímto směrem také měla jít plánovaná císařská silnice, přes Město Albrechtice až do slezské Nisy. Pokud někdo z tohoto směru do města přicházel, musel nejdříve zaplatit mýtné u mýtní závory, která je zde opět připomenuta – Mautschrancken. V levém dolním rohu je pak vzpomenuta poslední významnější stavba – knížecí poplužní dvůr – Meierhof. Jeho vstupní budova existovala ještě po roce 1945, zanikla pravděpodobně v souvislosti s proražením Jesenické ulice.
Čísla, jimiž je většina staveb označena v samotném vnitřním městě, na Opavském, Hlubčickém i Horním předměstí, odpovídají číslům popisným užívaným pro krnovské stavby od konce 18. do konce 19. století, což usnadňuje orientaci a umožňuje pohodlné propojení tohoto mapového pramene s ostatními dobovými písemnými prameny. Autoři do mapy kupříkladu zanesli i kříže, vyznačili aleje a naznačili městské opevnění. Zajímala je však pouze situace průchodu cesty městem, a tudíž zbytek města nebyl zakreslen, proto ani nebyly označeny čísly popisnými některé domy Hlavního náměstí a Horního předměstí. I přes některé nepřesnosti je mapa výtečným dobovým pramenem. Po levém břehu řeky Opavy vede cesta, která se později stala tzv. Opparingem. V této podobě sloužila dopravě i po roce 1945 pod názvem Říční okruh, a to až do vybudování Říčního okruhu v podobě, v jaké slouží dodnes. Všimněte si i stupňovité podoby zástavby naproti západnímu úseku městského příkopu. Tuto podobu měla zástavba západní části Lichtenštejnského náměstí až do 20. let 20. století, kdy byla vystavěna budova dnešní polikliniky, která tuto zástavbu zcela nahradila. Vedle své historické a dokumentační hodnoty má mapa také svou nespornou estetickou hodnotu. Určitě se tak v brzké době veřejnosti nějakým dalším způsobem představí.
