Dne 28. října 1939 by bylo oslavováno výročí vzniku Československa. Bylo to však již více než půlroku, co Hitler okupoval české země a zřídil tzv. Protektorát. V předvečer výročí protektorátní vláda vyzývala k zachování klidu vědoma si toho, že Němci využijí každé příležitosti pro zásah proti Čechům. Marně. V Praze 28. října došlo k demonstracím. Okupanti byli zpočátku šokovaní, brzy se však vzpamatovali a přikročili k brutálním zásahům proti demonstrantům. Při jejich rozhánění došlo k postřelení studenta medicíny Jana Opletala, který 11. listopadu zraněním podlehl. Jeho pohřeb 15. listopadu rozpoutal vlnu protiněmeckých demonstrací, kterých se zúčastnili především studenti. Těm se nakonec postavily jednotky SS. V ranních hodinách 17. listopadu přepadly oddíly SS a německé policie vysokoškolské koleje v Praze, Brně a Příbrami a 1 200 studentů skončilo v koncentračních táborech Sachsenhausen a Oranienburg. Devět studentů bylo bez soudu zastřeleno. Ještě 17. listopadu bylo všech deset českých vysokých škol uzavřeno. Formálně to mělo být na tři roky, uzavřeny však zůstaly do konce války. Tyto události měly značný ohlas v zahraničí a právě na jejich památku byl 17. listopad vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva.
Z tohoto důvodu si toto datum v roce 1989 zvolili pro vzpomínkovou akci studenti pražských vysokých škol. Pietní akt se postupně změnil v pokojnou demonstraci, která došla v podvečer na Národní třídu. Tam davu přehradily cestu pohotovostní oddíly SNB, které demonstrující brutálně rozehnaly. Byla-li snad akce tehdejší vládní garniturou hodnocena zpočátku jako úspěšná, vše brzy nabralo zcela jiné obrátky, přičemž své nepochybně vykonala i zpráva o údajné oběti zásahu. Ačkoliv se později ukázalo, že tato informace byla fámou, vše již žilo svým vlastním životem. Centrem dění byla zpočátku pochopitelně Praha, občanský nepokoj se však brzy rozšířil po celém tehdejším Československu, Krnov nevyjímaje.
Jako první reagoval městský národní výbor, když byly 20. listopadu z hlavního skladu Lidových milicí převezeny zbraně do jednotlivých podniků. Už 22. listopadu do Krnova přijeli vysokoškolští studenti s cílem informovat pravdivě o tom, co se vlastně na Národní třídě odehrálo, pro značný odpor vedení institucí to však nebylo snadné. Krnovská veřejnost se aktivizovala zanedlouho, 24. listopadu bylo ustanoveno Občanské fórum. Zakladateli byli Zdeněk Jeník, Miroslav Olšanský a Radomír Vejmelka. V tento den již byly také vylepovány po Krnově plakáty s výzvou pražských studentů a dopisem kardinála Tomáška. Svůj vliv prokázalo Občanské fórum 26. listopadu, když naplánovalo shromáždění na Hlavním náměstí. Komunistické vedení se sice pokusilo situaci využít ve svůj prospěch a převzít iniciativu, shromáždění se ale přesunulo před divadlo. Na výzvu předsedy městského národního výboru, aby se veřejnost vrátila na náměstí, reagovalo shromáždění slovy, aby předseda přišel za veřejností. Regionální tisk Vpřed 30. listopadu informoval o události v duchu stávajícího režimu: „Národní výbor ve snaze zajistit kvalitní průběh diskuse, instaloval tribunu a ozvučení, což se nesetkalo s pochopením zástupců Občanského fóra.“
Krnov patřil k menším centrům, kde Sametová revoluce propukla, ač pochopitelně s mírným zpožděním za Prahou. Počátkem byla demonstrace z večeru 26. 11. 1989 před divadlem, kde se sešlo na 5 000 Krnovanů.
Den poté se většina Krnovanů zúčastnila generální stávky, kdy někteří přišli na náměstí, jiní zůstali na pracovištích, avšak nepracovali. To již městský národní výbor pomalu skládal zbraně a nechal rozšířit 500 kusů letáků, v nichž nabádal k zachování chodu města a ujišťoval o ochotě vést dialog s Občanským fórem. Do jeho čela se na prvním diskusním večeru konaném 30. listopadu v podkroví spořitelny postavili Miloš Vyleťal, Vlastimil Zillich, Miroslav Olšanský, Josef Haniš a Zdeněk Háza.
Také Krnované se zúčastnili generální stávky 27. 11. 1989. Stávkovaly všechny generace, někteří přišli přímo na náměstí, jiní sice přišli do zaměstnání, ale rovněž nepracovali.
Setkání Občanského fóra v klubovně ochránců přírody na MěÚ Krnov.
V Krnově se pak nová kapitola počala psát 4. prosince. Tehdy se na celodenním jednání o budoucím uspořádání města sešli zástupci Občanského fóra a městského národního výboru. Výsledkem byl závěr, že důvěru koordinačního výboru mají jen někteří členové MěNV, jako například jeho předseda Vrzal, přesto je nutné zajistit nerušený chod městského výboru. Znovu se protagonisté jednání sešli večer v divadle spolu s herci opavského divadla, studenty a veřejností na diskusním večeru. Zde se také 14. prosince uskutečnilo plenární zasedání národního výboru, kdy do rady města byli kooptování i nekomunisté Alois Dvořák, Vlastimil Gřunděl, Miroslav Francúz, Marie Muroňová a Vlastimil Zillich. Přestože ve vrcholném orgánu místní samosprávy zůstávali nadále i komunisté, „vláda jedné strany“ tím v Krnově skončila, přičemž na celostátní úrovni se tak stalo o něco dříve.
Chrámem znovu rodící se demokracie v Krnově se stalo městské divadlo, kam se přesunuly mítinky Občanského fóra s občany. Gesto vztyčených prstů znamenalo souhlas s názory pronášenými řečníkem. Bylo to nezbytné a jednoduché opatření pro urychlení a zpřehlednění diskuze, po létech nuceného mlčení se totiž náhle všichni chtěli vyjadřovat ke všemu.
Fotografie: Vladimír Vocelka, Tomáš Vocelka a Gustav Aulehla
