Na dnešním náměstí Míru se vypíná monumentální stavba. V současnosti je doslova základnou Městského informačního a kulturního střediska Krnov (MIKS Krnov), neboť kromě ředitelství této organizace či jejího propagačního oddělení se zde nalézají další dvě střediska. Již z dob poválečných využívá část prostor nyní již jediné krnovské kino Mír 70. A od podzimu roku 2011, stejně jako ředitelství MIKSu, má zde své sídlo rovněž Městské muzeum. Historie této rozsáhlé stavby, která se počala psát již na samém počátku 20. století, je však poněkud pestřejší. Na Markusplatz, současném náměstí Míru, vyrostla roku 1903. Nicméně novostavba nesloužila ke konání filmových představení, ale jako dělnický dům pro německou sociálně demokratickou stranu. Vídeňský architekt Arnold Goldberger pojal stavbu v duchu novobaroka a vegetabilní a antropomorfní secese. Objekt vystavěl ostravský stavitel Hermann. Vše začalo v červenci roku 1899, kdy slezská zemská vláda schválila stanovy spolku Dělnický dům. Na stavbu Dělnického domu se skládali dělníci sami, putovaly na ni i výtěžky ze společenských a zábavních akcí pořádaných krnovskými dělníky. V létě roku 1902 tak mohl být zakoupen pozemek u řeky Opavy a koncem února 1903 bylo započato s výkopem základů. Práce postupovaly poměrně rychle, k 10. květnu byla stavba dobudována do úrovně prvního poschodí a 22. listopadu téhož roku byl Dělnický dům slavnostně otevřen.

Jedná se o volně stojící dvoupatrovou dvoukřídlovou budovu s nepravidelným půdorysem, krytou pultovou střechou. V průčelí obráceném do nábřeží je středový dvouosý rizalit. V přízemí byl původně prolomen vstupem, nyní širokým obdélným oknem se segmentovým ukončením s maskou ve vrcholovém klenáku. Po stranách je průčelí prolomeno po dvou osách okenními otvory se zaoblenými horními rohy. Korunní římsa vytváří nad rizalitem konvexně zvlněný štítový nástavec, vyplněný florálním ornamentem. V nárožích jsou převýšené pylony. Nároží do Lázeňské ulice má dvakrát vybraný střed, prolomený dvěma vchody, nad nimi jsou tři novodobá figurální sgrafita. Postranní rizality jsou široké na dvě okenní osy. Do dvora jsou orientovány nižší přístavby.

Značnou část rozsáhlé stavby zabíral sál o velikosti 26x16 metrů rozprostírající se od přízemí až po střechu, který dokázal pojmout 2 000 osob. Jeho kapacitu pak ještě navyšovala galerie, která celý sál obklopovala na úrovni prvního patra. Na tento sál navazovalo jeviště, vybavené po technické stránce na vysoké úrovni a svými rozměry tehdy zaujímalo první místo v celém západním rakouském Slezsku. Budova však v sobě skýtala také prostory pro společenské místnosti, kanceláře všeobecné nemocenské pokladny, restauraci a 15 laciných, avšak po stránce hygieny naprosto dostatečně vybavených bytů pro dělníky. Osvětlení budovy zajišťovala elektřina a svítiplyn. Na zadní trakt Dělnického domu navazovala zahrada sahající až k řece Opavě, která byla využívaná pro společenské akce pod širým nebem.

Od roku 1911 využíval údajně Dělnický dům také český menšinový spolek Svornost. Ten si zde zřídil jeviště pro své ochotnické divadlo a založil hudební i pěvecký kroužek. Zábavy českého spolku mívaly solidní návštěvnost, často na ně zavítali němečtí sociální demokraté. Svornost zde měla své útočiště, podle pamětníků, až do roku 1918.

Nová historie Dělnického domu, tentokrát jako kina, se počala psát až od roku 1948, kdy prostory někdejšího sálu začalo využívat až do roku 1959 kino Demokracie. Proběhlo několik úprav interiéru, které sice vždy posunuly kino po stránce moderního vybavení a pohodlnosti pro návštěvníky do novějšího rozměru, avšak na stranu druhou znehodnocovaly jeho architektonickou čistotu. Určité úpravy byly provedeny i na exteriérech. V polovině března roku 1960 byla zahájena přestavba budovy na širokoúhlé kino s kapacitou pro 560 diváků. Ideový projekt navrhl akademický architekt J. Šlapeta z Olomouce, technický projekt zpracoval Okresní stavební podnik v Krnově. Výtvarné řešení interiéru navrhl akademický malíř Zdeněk Máčel. V rámci úprav dostalo kino také moderní osvětlení a větrání, boční stěny promítacího sálu byly pokryty kvůli akustice zelenými elektrosametovými polštáři. Viditelnými úpravami bylo také částečné zazdění staršího hlavního vchodu do budovy v jihovýchodním nároží směrem k městu, z kterého vzniklo okno, a proražení nových vstupů ve východním průčelí budovy, jak je tomu v současnosti. Ve východní stěně pak také došlo k zazdění oken v patře a na fasádě vznikla tři figurální sgrafita. Celá adaptace kina si vyžádala tehdy značnou částku 1 700 000 Kčs a kino dostalo nový název - Mír. Někdejší byty v budově se proměnily v internát Střední pedagogické školy v Krnově, bývalá restaurace se změnila ve školní jídelnu.

Další přestavba trvající od 29. 12. 1968 do 23. 5. 1969 byla spojena se zprovozněním 70mm projekce, jednalo se však především o technické záležitosti, které se ale promítly do názvu kina, nesoucího od tohoto okamžiku současný název Mír 70. Výraznější změny nejen po technické stránce byly provedeny až roku 1995. Tenkrát došlo od 1. 10 do 8. 12. k rozsáhlé rekonstrukci sálu, v jejímž rámci byl snížen počet sedadel z 545 na 349 a počet řad z 24 na 14, čímž je divákům poskytnuto větší pohodlí. Modernizace provedené 19. 2. 2000 a 14. 8. 2003 byly opět technického rázu – jednalo se o modernizaci zvukového systému. 17. 10. 2007 byl vyměněn koberec v sále a namontovány byly nové pohodlnější sedačky, které snížily kapacitu na současných 322 míst, namontovány byly i dvousedadla a opět byl modernizován zvukový systém.

Zatím poslední změny někdejší Dělnický dům zažil roku 2011. Kino Mír 70 bylo v květnu digitalizováno, navíc proběhly úpravy také pro 3D projekci, čímž se opět krnovské kino dostalo takřka do celorepublikové špičky. Na podzim roku 2011 pak došlo ke stěhování ředitelství Městského informačního a kulturního střediska Krnov spolu s Městským muzeem v Krnově z prostor ve vile na Zacpalově ulici 1 do prostor, které v bývalém Dělnickém domě využíval internát Střední pedagogické školy. Jídelna byla přebudována na přednáškový sál, první patro bočního traktu budovy zaujalo ředitelství MIKS včetně propagačního, projektového a programového oddělení, v druhém patře budovy se umístilo Městské muzeum, které v těchto prostorách má kanceláře, badatelnu a také depozitáře.