významný den ČR – výročí Květnového povstání pražského lidu v roce 1945.
Odboj v českých zemích proti německé okupaci propukl prakticky s okamžikem obsazení českých zemí 15. 3. 1939. Možnosti odbojářů však byly dosti omezené, navíc represívní složky okupantů zahájily okamžitou činnost směřující k potlačení odboje, k čemuž neváhaly používat velmi brutálních prostředků, ačkoliv z taktických důvodů si dávali okupanti pozor, aby teror příliš nevystupňovali a nevyvolali všeobecný zoufalý odpor Čechů. Válečný vývoj rovněž situaci českých odbojářů neusnadňoval, a tak si na ozbrojené střety museli počkat až na konec války, kdy se již fronta blížila, a dokonce začalo být osvobozováno československé území.
Sílící napětí na území protektorátu bylo možno cítit po celé jaro 1945. Již 1. 5. propuklo spontánní povstání v Přerově, Němci jej však brutálně potlačili. Živelná povstání však začala propukat v různých dalších městech a obcích na území protektorátu, zvláště ve východních a středních Čechách a na jižní Moravě. Okupantům se je zpravidla dařilo potlačovat za nasazení vojenské síly. Místy naopak došlo k dohodě s povstalci a zůstal zde klid až do kapitulace Německa.
Počátek květnového povstání českého lidu v Hořicích na Pardubicku – vydávaní zbraní dobrovolníkům.
5. 5. vypuklo spontánní povstání v Praze. Povstání začalo ráno v šest hodin po iniciaci československého rozhlasu provokativním hlášením hlasatele Mančala: "Je právě sechs hodin". Celá provokace rozhlasu narůstala smíšeným česko-německým jazykem a v 8:00 hodin nebylo německé hlasatelce dovoleno přečíst zprávy. Poté se mluvilo pouze česky a hrály se zakázané národní písně a hudební skladby. Krátce na to začali čeští úředníci, technici aj. přebírat některá důležitá zařízení a budovy, po 11. hodině začalo docházet k útokům proti německým ozbrojeným složkám a civilistům, a situace se okupačním a protektorátním úřadům stále více vymykala z rukou. V tu chvíli již řízení povstání stále více přebírala Česká národní rada. Ve 12:33 se rozhořely boje o jednu z klíčových budov – pražský rozhlas, z nějž obránci vysílali výzvy všem vlastencům o pomoc. Bilance prvního dne povstání v Praze byla relativně uspokojivá, povstalci ovládali všechna pražská nádraží, většinu Prahy i mostů.
6. 5. se ale do boje zapojily jednotky SS disponující těžkými zbraněmi. V ten okamžik ve prospěch povstalců zasáhly vojáci Ruské osvobozenecké armády (ROA), tzv. „vlasovci“, jejichž vrchním velitelem byl generál Vlasov, původně generál Rudé armády. Jejich zákrok ve prospěch povstalců však vyvolala především rozhodnost generála Buňačenka. 1. divize ROA, které velel, zničila německé dělostřelecké baterie ostřelující Prahu ze Strahova a obsadily Smíchov. Další spolupráci s nimi však ČNR odmítla, vědoma si případné diskreditace. ROA se tak z Prahy opět stáhla.
Vojáci 1. divize ROA a povstalečtí bojovníci odjíždějí do obranného úseku. Praha, 7. 5. 1945.
Během 7. 5. se dařilo německým jednotkám za použití těžké techniky pronikat do Prahy, na nemálo místech k přechodu přes mosty a barikády použily lidské štíty tvořené českým civilisty. Německým jednotkám šlo především o to, zprůchodnit zpátky Prahu coby důležitý dopravní uzel pro své ústupové cesty k Američanům.
Boje na jedné z pražských barikád.
Po různých intenzívních bojích na pražských barikádách i jinde velitel Wehrmachtu v Protektorátu generál Rudolf Toussaint podepsal 8. 5. v 16:00 kapitulaci s platností od 18:00 a jeho vojsku byl umožněn volný odchod z Prahy. Němci tak i přes části Prahy mohli pokračovat v ústupu k americkým liniím (některé jednotky zahájily ústup již v pozdních hodinách 7. 5).
Na vojenském velitelství Velké Prahy. Zleva generál Karel Kutlvašr, kapitán Jaromír Nechanský, podplukovník František Bürger.
Ve fanatickém odboji setrvávaly především jednotky SS, což silně ovlivňovala jejich ideologie. Právě na jejich vrub připadá většina masakrů civilního českého obyvatelstva, jako např. v Praze-Krči v Úsobské ulici, kde bylo povražděno 37 osob, z toho deset dětí ve věku 6–15 let a 13 žen, z nichž dvě byly těhotné. V protektorátě zahájením německého ústupu vypukl značný chaos, protože k americkým liniím různě postupovalo několik set tisíc německých vojáků, přičemž leckde se dostávali do potyček z povstalci. Většinou si Wehrmacht dokázal prosadit průchod, jinde se menší dezorientované jednotky stávaly kořistí povstalců, kteří je likvidovali či zajímali a odzbrojovali. Na některých místech blízko fronty se povstalcům podařilo napomoci osvobození a urychlit jej, jako například ve Vsetíně, kde navíc zabránili vyrabování a zničení tamější zbrojovky Wehrmachtem. Přestože oficiálně vojska Třetí říše kapitulovala v Remeši 7. 5. 1945, a speciálně se SSSR na jeho nátlak ještě o den později, čímž II. světová válka v Evropě skončila, boje na českém území s různými rozptýlenými vojáky a zejména jednotkami SS pokračovaly i v dalších dnech, poslední výstřely padly 11. 5. 1945 u Milína u Příbrami.
