Když vyhlásil 1. 3. 1420 papež Martin V. křížovou výpravu proti Čechám, postavil se do jejího čela, celkem pochopitelně, uherský král Zikmund, činící si coby nejmladší syn legendárního Karla IV. nárok na český královský trůn. Za cíl sbírajícího se křižáckého vojska byla určena Praha, centrum království a jedno z center husitského hnutí. Obavy ze silného křižáckého vojska a blížící se konfrontace se Zikmundem byly značné. Praha reagovala voláním o pomoc ostatním husitským proudům, a ty vskutku dorazily v nemalém počtu. Komplikací byl naopak přechod významného šlechtice, Čeňka z Vartenberka na královu stranu, což bylo spojeno s tím, že vydal 7. 5. 1420 do královských rukou Pražský hrad.
Král Zikmund vyjednává s jedním z předních českých šlechticů, Čeňkem z Vartenberka (vpravo). Nejmocnější muž Českého království Čeněk z Vartenberka řešil nepříjemné dilema mezi loajalitou králi a věrností reformnímu hnutí častým lavírováním, čímž se ale ani jedné straně nezavděčil. Právě díky jeho přestupu na stranu krále Zikmunda byl 7. 5. 1420 vydán Pražský hrad do rukou sil věrných Zikmundovi.
Vzhledem k tomu, že katolické síly držely také Vyšehrad, byla Praha v nepříjemných kleštích, a obě silné posádky Pražanům dosti znepříjemňovaly život.
Kresebná rekonstrukce gotické podoby areálu pevnosti na Vyšehradě. Ještě v létě 1420 právě vyšehradská posádka a posádka Pražského hradu nepříjemně svíraly Prahu do kleští. Zejména Nové Město pražské, do jehož opevnění byl Vyšehrad zapojen, a které vůči němu nemělo hradby, bylo ve smrtelném nebezpečí. V půlce září 1420 husité Vyšehrad oblehli a po porážce Zikmundovy vyprošťovací armády 1. 11. 1420 vydala vysílená posádka hrad husitům.
Husité podnikli na Pražský hrad několik útoků, vždy však neúspěšně. Jenže úspěchu nedosáhl ani král Zikmund s velkým křižáckým vojskem čítajícím na 30 000 bojovníků. Dobře opevněné město s dostatečným počtem odhodlaných husitských obránců nemělo smysl zkoušet dobýt, Zikmund se jej tak pokusil vyhladovět. K tomu ale bylo zapotřebí Prahu neprodyšně uzavřít, čemuž však bránilo předsunuté husitské opevnění na vrchu Vítkov. Dne 14. 7. 1420 se zde odehrála šarvátka, z níž nakonec vojska Zikmunda Lucemburského navzdory kvalitní přípravě a koordinaci odešla poražena. To předznamenalo výsledek celého obléhání Prahy, kdy se do několika týdnů začalo katolické vojsko rozpadat, sám Zikmund nakonec výpravu 30. 7. rozpustil. Svůj úspěch pražští husité dokázali završit 1. 11. 1420, kdy u Vyšehradu porazili královská vojska a tuto důležitou pevnost získali do svého držení.
Obléhání Prahy v létě 1420 a zahájení bitvy na Vítkově 14. 7. 1420. Kontrola Vyšehradu a Pražského hradu poskytovala katolickým silám pevnou oporu, pro dobytí dobře opevněné Prahy, již bylo připraveno hájit dostatečné množství nadšených obránců, to nestačilo, přestože vojsko Zikmunda lucemburského bylo největší, jaké do té doby u Prahy stanulo. Zikmund chtěl Prahu vyhladovět, k tomu ji však musel zcela uzavřít, čemuž bránil vrch Vítkov. Bitva, spíš srážka, v níž husité zvítězily, předurčila vojenský výsledek celé kampaně. Zikmund nakonec vojsko 30. 7. rozpustil.
Stále jim však zůstával v zádech Pražský hrad. Jeho posádka ostatně často vyjížděla na výpady do okolí, jimiž si pomáhala obstarat proviant a Pražanům dost škodila. Těm již docházela trpělivost, a poté, co na jaře 1421 zahájili husitské proudy úspěšnou ofenzívu proti celé řadě měst a hradů v Čechách, rozhodli se Pražané skoncovat i s problémem Pražského hradu.
Kresebná rekonstrukce Pražského hradu kolem roku 1400. Tato rozlehlá a důkladná pevnost na ostrohu nad Vltavou, časté sídlo českých knížat a králů, značně zkomplikovala situaci husitské Prahy, když byla 7. 5. 1420 vydána do rukou zbrojnošů krále Zikmunda Lucemburského. Husité se jej pokusili dvakrát dobýt, leč bezúspěšně.
11. 5. 1421 zablokovaly pražské oddíly vedené hejtmanem Václavem Cardou veškeré komunikace vedoucí na Hrad a po návratu hlavních pražských sil z tažení do východních Čech začalo regulérní obléhání. Víc v ten okamžik ani Pražané nepotřebovali. 24. 5. 1421 vyhladovělá posádka Pražského hradu uzavřela s husity příměří a dohodu o předání Pražského hradu, k čemuž nakonec 7. 6. 1421 opravdu došlo. Katolická strana tak definitivně ztratila kontrolu nad Prahou.
Vyobrazení Prahy na dřevořezu z konce 15. století. Praha tehdy patřila k největším evropským městům. Po pádu Vyšehradu a Pražského hradu do husitských rukou přestala být bezprostředně ohrožována a pasovala se do pozice jedné z hlav husitského hnutí.
