výročí popravy Milady Horákové v roce 1950
Zakrátko poté, co se komunisté dostali 25. 2. 1948 v Československu k moci, zahájili represe vůči skutečným, či domnělým odpůrcům své moci. První zatýkání začala dokonce již 26. 2. Ještě v průběhu roku 1948 byly zahájeny procesy proti občanům ČSR, přičemž výslechové metody a podmínky při věznění si často nezadaly s praktikami, které používali němečtí okupanti proti českým vlastencům o několik let dříve. Komunistická prokuratura, i pod vlivem a tlakem ze SSSR, neváhala vynášet tresty smrti. Symbolem veškerých bezprávných procesů a trestů se stal osud Milady Horákové.
JUDr. Milada Horáková se stala jednou z ikon komunistických procesů, jimiž komunisté ubližovali vlastnímu národu, a jednou z mnohých nevinných obětí režimu.
Proces s ní se konal ve dnech 11. 5. – 8. 6. 1950. JUDr. Milada Horáková byla členkou vedení České strany národně socialistické, poslankyní ústavodárného Národního shromáždění, hrdinkou odboje, která prošla vězněním v koncentračním táboře. Spolu s ní bylo souzeno dalších 12 osob. Proces byl zvaný „proces s vedením záškodnického spiknutí“ či proces s „Direktoriem čs. odboje.“ Souzeným bylo dáváno za vinu, že z nenávisti k lidově demokratickému režimu připravovali protistátní puč a různé teroristické akce v žoldu špionážních služeb USA, Velké Británie, Francie a Jugoslávie. Údajně kalkulovali s vypuknutím války mezi SSSR a Západem, proto vědomě oslabovali obranu ČSR. Někteří z obžalovaných, mimo jiné právě Horáková, se pokoušeli před soudem bránit a vyvracet některá obvinění, čímž předem pečlivě připravenou režii procesu občas narušili. Marně. Proces byl komunistickou propagandou důkladně „zveřejněn“ a soud byl v prvních dnech doslova zaplaven rezolucemi z továren, úřadů aj. žádajícími nejpřísnější potrestání. V záměrně vyhrocené atmosféře pak soud vynesl tvrdé rozsudky – 4 tresty smrti, právě i pro Miladu Horákovou, další 4 obžalovaní dostali doživotní vězení a zbylých 5 souzených tresty vězení od 15 do 20 let. Přestože proti výsledkům procesu protestovalo hojně zahraničí – i celosvětové známé osobnosti jako Albert Einstein, Bertrand Russell nebo Winston Churchill – byly všechny rozsudky 27. 6. 1950 vykonány. V návaznosti na proces s Miladou Horákovou proběhlo dalších 32 menších procesů, v nichž bylo odsouzeno dalších 639 obviněných, a to ještě nebyl komunistickým procesům konec…
Spolu s Miladou Horákovou byli odsouzeni například také Dr. Oldřich Pecl a Záviš Kalandra (vpravo). Pecl patřil, stejně jako Horáková, mezi členy národně socialistické strany, Kalandra byl pro změnu prohlášen za trockistu.
V osidlech vykonstruovaných procesů komunistického režimu a jeho strůjců, beroucími si vzor v ještě masovějších, krvavějších a paranoidnějších procesech stalinových, mohl skončit leckdo, a zásluhy mohly být spíše na obtíž. Po válce dokázalo dát Československo dohromady vynikající hokejisty, kteří získali v roce 1947 poprvé pro zemi uprostřed Evropy titul mistrů světa. V roce 1948 jim o vlásek unikla zlatá medaile ze ZOH a v roce 1949 již s přehledem opět byli mistry světa, když konečně pokořili i Kanadu. V březnu 1950 však zlato obhajovat do Londýna neodletěli, a byli zatčeni. 6. 10. pak byl reprezentační tým odsouzen na několik let do vězení. V polovině 50. let byli nakonec postupně propuštěni, práce v uranových dolech v Jáchymově však vykonala své. Údajný hlavní viník, legendární brankář Ing. Bohumil Modrý se z vězení do normálního života a k rodině již nevrátil…
