16. 12. 1921

Po zániku Monarchie Rakousko-Uherské a vzniku samostatné ČSR a Rakouska byly vzájemné vztahy komplikované. Počátkem jejich normalizace bylo podepsání mírové smlouvy s Rakouskem v St. Germain 10. 9. 1919, v níž Rakousko mimo jiné uznalo nezávislost ČSR, zřeklo se územních nároků vůči ČSR, a naopak souhlasilo s drobnými hraničními úpravami ve prospěch ČSR. V lednu 1920 navštívil rakouský prezident Karl Renner Prahu, při níž byl podepsán tzv. Rennerův protokol, stanovující určitou politickou a hospodářskou kooperaci mezi oběma státy. Korektní a relativně vřelé vztahy mezi oběma státy dále rozvíjela i schůzka prezidentů obou republik v létě 1921, a korunovala ji tzv. Lánská smlouva z 16. 12. 1921 podepsaná při návštěvě rakouského prezidenta Hainische a kancléře Johanna Schobera v Praze. Obě strany se v ní zavazovaly respektovat Versailleskou mírovou smlouvu a jí stanovený řád, netrpět na svém území organizace směřující proti druhé ze smluvních stran apod. Tato smlouva velmi pozitivně ovlivnila život české a slovenské menšiny v Rakousku, alpské zemi byly naopak zajištěny životně důležité dodávky československého uhlí aj. K ochlazení vztahů došlo až později vlivem vnitropolitického vývoje v Rakousku.

Čeští dobrovolníci střeží v listopadu 1918 trať na Znojemsku. Právě na Znojemsku docházelo k menším úpravám československo-rakouských hranic ve prospěch ČSR.