Vrch Cvilín byl výraznou dominantou nejen blízkého okolí Krnova již od pravěku. Nebylo překvapující, že už v prehistorii se zde usazovali lidé, a když se v průběhu středověku soustředilo osídlení naopak do nižších poloh a k řece, zdůrazňovalo postavení Cvilína vystavění kamenného hradu na zadním vrcholu. Na předním, dle tradice, byla dřevěná socha Panny Marie. Ta měla být snesena v počátcích reformace na Krnovsku a spálena.
Vyrvat celé Krnovské knížectví a Krnov samotný ze spárů „hereze“ dostali za úkol od nového krnovského knížete Karla z Liechtensteinu roku 1623 minorité, povolaní zpět poté, co byli za reformace z Krnova vyhnáni. Šlechta v knížectví i samotné krnovské měšťanstvo se tomu nějakou dobu zpěčovalo. Když však v červenci roku 1650 odešla švédská posádka coby tečka za mírovými vestfálskými ujednáními z roku 1648, přešli Krnované poměrně rychle a bez větších komplikací zpět do lůna katolické církve. S tím přišly záhy také odkazy, nadace a finanční příspěvky do církevní pokladny, z čehož kupříkladu minorité značně těžili. Od poloviny 17. století se navíc českými zeměmi šíří nová vlna zbožnosti spojená s velkou oblibou svatých, zejména Panny Marie, mluví se doslova o mariánském kultu. S dobou nastupujícího baroka je toto neodmyslitelně spjato.
V případě Cvilína se toto vše zdárně propojuje s tradicí posvátného místa. Z popudu tehdejšího kvardiána kláštera minoritů v Krnově bylo na Předním cvilínském kopci založeno nové poutní místo. Ottweiler získal od biskupské konzistoře v Olomouci již 23. 6. 1678 povolení ke stavbě dřevěné kaple sv. Kříže a Sedmibolestné Panny Marie, vystavěné roku 1684.
Zájem o toto poutní místo však dosáhl takové úrovně, že dřevěný kostel brzy nepostačoval a 22. 1. 1722 vydala biskupská konzistoř v Olomouci povolení ke stavbě kamenného kostela. Samotný krnovský kníže Josef Adam z Liechtenštejnu pak přislíbil dekretem z 31. 3. 1722 poskytnout veškerý stavební materiál. 6. 6. 1722 byl uzavřen kontrakt s krnovskými zednickými mistry Andreasem Gansem a jeho synem Georgem Fridrichem Gansem, proslulými zednickými mistry stavějícími takřka po celém teritoriu Horního Slezska, na stavbu kamenného jednolodního poutního chrámu. Základní kámen byl položen farářem Ignácem Langerem rovněž 6. 7. 1722 a za kvardiána Bedřicha Kubína byl roku 1727 poutní chrám dostaven. V různých etapách až téměř do roku 1786 pak probíhaly díky četným milodarům a bohatým příznivcům další práce na výzdobě interiéru kostela, při nichž se uplatňovali i význačnější umělci tehdejší doby.
