Prakticky po celý středověk nebyla centrální moc schopna zajistit všeobecnou bezpečnost v zemi a vydržování početných stálých ozbrojených sil bylo nákladné a téměř nemožné. Bezpečnost zlepšovala opevněná sídla feudálů, a také ve 13. století vznikající města, zejména ta hrazená. Nicméně i ta bylo nutné nějakým způsobem bránit, zejména pokud hrozilo napadení větším vojskem. To šlo vyřešit umístěním vojenské posádky, ta však nemusela postačovat. Často se tak o obranu konkrétního města museli přičinit i jeho obyvatelé. Jako původně jakési obranné sdružení vzniknuvší z prosté nutnosti se vytvářela i tzv. střelecká bratrstva. Ta používala v boji střelné zbraně – ve středověku tedy luk a kuši. V průběhu 15. století začala střelecká bratrstva přecházet na první palné zbraně, což se ještě zintenzivnilo v 16. století a v počátku století 17.
Po třicetileté válce vojenský význam střeleckých bratrstev ve městech značně a rapidně upadal, ač kupříkladu při obraně Olomouce proti Prusům roku 1758 se tamější střelci zaskvěli. Navzdory tomu přetrvávala nadále, v 19. století se však transformují v měšťanské spolky, kdy nedělní střelby pro jejich účastníky byly stále více milou kratochvílí a společenskou událostí. To mělo za důsledek, že se měšťanské střelecké spolky stávaly spolkem městské smetánky, což se pak promítalo do hmotné kultury a prezentace. I samotné zbraně – terčovnice – kterými se střílelo do terčů, byly zdobenými uměleckými kusy. Terčovnice členů střeleckého spolku v Krnově z konce 19. století. Ze sbírek Městského muzea v Krnově.
Organizačně byly za vzor střeleckým bratrstvům cechy. Vrchní dozor nad střeleckými bratrstvy měla městská rada, která jmenovala správce i starší cechu. Ve 14. a 15. století stále zůstávala střelecká bratrstva spojena i s církevním životem a řídila se církevními předpisy. Střelecká bratrstva se účastnila všech církevních slavností, měla své patrony i prapory, oltáře, mešní nádobí či bohoslužby.
Ovládat jakoukoliv zbraň vyžadovalo určitý cvik a získání aspoň částečné rutiny. O střelných zbraních to platilo ještě více, ať už se jednalo o mechanické nebo palné zbraně, neboť bylo také nutné cvičit přesnost střelby. To vedlo k povinnosti členů bratrstva scházet se na pravidelná cvičení, zpravidla o nedělích. Pro cvičení využívali povětšinou členové střeleckých bratrstev prostor parkánu. Nepřekvapí, že nejpozději v průběhu 16. století docházelo v řadě měst k pořádání střeleckých slavností, na kterých mohli své střelecké umění předvést nejen místní, ale také přespolní.
Také v Krnově ještě ve středověku vzniklo bratrstvo střelců z kuší transformující se později ve střelecké bratrstvo.
Vyobrazení městské střelnice v Kostnici z roku 1458. Střelnice, vymezená dřevěnou ohradou, je mimo jiné vybavena zastřešeným odpočívadlem, kde vyčkávali střelci, kteří právě nebyli na řadě. Odpočívadlo je přitom vybaveno koly, bylo možné jej tudíž přemístit. Ke koloritu střeleckých cvičení a slavností patřily i spory, a dokonce rvačky některých účastníků, jak to vidíme v pravé části výjevu. Jak byla vybavena místa, kde cvičili členové krnovského střeleckého bratrstva, detailně nevíme. Odpočívadlo je však zmiňováno. Časté hádky, spory, a dokonce rvačky mezi jednotlivými střelci rovněž.
Určitý pevný bod představuje rok střeleckého řádu roku 1568, kdy 1. 5. schválil krnovský kníže Jiří Fridrich střelecký řád pro střelecké bratrstvo v Krnově. Představuje zároveň nejstarší střelecký řád v českém Slezsku. Také krnovští chodili o nedělích střílet do parkánu, údajně mezi Hlubčickou a Opavskou bránou. Obdobně jako v jiných městech, i v Krnově se pro měšťany střelecké slavnosti stávaly obdobným vyžitím a kulturní událostí, jakou pro šlechtu byly turnaje. Také krnovští občas zajížděli, zvlášť slezská metropole Vratislav byla pro svůj význam magnetem. A právě zde se krnovští jednou proslavili. Na 19. 8. 1612 byly ve Vratislavi ohlášeny velké sváteční střelby Z Krnova se zúčastnili kromě knížete Jana Jiřího i měšťané Jan Tauss, bečvářský mistr, Leonard Kloss, Matouš Liebeck, hostinský Zachariáš Stegmann, Zachariáš Muder, hostinský Petr Clausewitz, švec Jan Schwester a Petr Wendel, přičemž posledně jmenovaný vyhrál nejvyšší cenu, pozlacený pohár v ceně 100 říšských tolarů a 50 dukátů, k níž ještě dostal dalších 35 dukátů.
Krnovský kníže Jiří Fridrich Braniborsko-Ansbašský (1539–1603) udělil roku 1568 střeleckému bratrstvu v Krnově střelecký řád, kterým se pak nadále řídilo po několik století. Je nejstarším v českém Slezsku. Údajně byl tímto řádem opět vnesen jakýsi pořádek a pravidla do fungování střeleckého bratrstva v Krnově, jehož poměry měly být tou dobou poněkud rozhárané.
