Jedním z nejzákladnějších problémů člověka od pravěku až na práh moderní doby, na což už v naší moderní a dobře zajištěné západní společnosti často zapomínáme, bylo zajištění obživy. Ve středoevropských poměrech byly dlouhou dobu hlavní plodinou obilniny. A potraviny z nich připravované základními pokrmy. Zejména pro nižší vrstvy obyvatelstva. Ty vyšší a lépe majetné měly možnost svůj jídelníček výrazně zpestřovat. I přesto až do 18. století obyvatelé trpívali, zejména ti níže postavení a méně majetní, sezónní podvýživou.
Vyobrazení orajícího sedláka z rukopisu Hausbuch der Mendelschen Zwölfbrüderstiftung 1426–1549 uloženém v Městské knihovně v Norimberku, okolo roku 1425. Po staletí bylo jednou z nejdůležitějších plodin zajišťujících výživu obyvatel v Evropě obilí. Pokud přišla neúroda, mohlo to vést k lokálnímu či rozsáhlejšímu hladomoru. Obavy lidí tak vyvolávaly bouřky, abnormality v počasí, a různí škůdci.
Přišla-li pak z nějakého důvodu neúroda, nebo byla-li úroda zničena válečnými událostmi, blížilo se to katastrofě. Sucha, prudké deště doprovázené krupobitím či holomrazy byly častým námětem litanií od středověku až do věku páry a průmyslové revoluce. A životodárné obilí ohrožovali také různí škůdci. Jedním z obávaných hostitelů na polích mohla být býložravá sarančata. Je to velká skupina hmyzu řazená mezi rovnokřídlé, stavbou těla se dosti podobající sesterské skupině kobylek a cvrčků. Zpravidla patří mezi středně velký až velký hmyz. Dodnes se vyskytují takřka po celém světě. Některé druhy sarančí jsou poměrně dobrými letci a dovedou letět několik hodin. Za určitých okolností se sdružují do velkých hejn. V takových případech dovedou působit na zemědělských plodinách nedozírné škody. V předmoderní době občas trápily nájezdy sarančí i naše končiny a zmínky o nich tak pronikaly na stránky kronik či do různých pamětních zápisů.
Saranče – tento středně velký až velký býložravý hmyz povětšinou nepůsobí příliš odpudivě a nepředstavuje pro člověka přímé ohrožení. V případě přemnožení a vytvoření hejna však spásáním zemědělských plodin může vyvolat nemalé výživové problémy. Stále četnější hlasy začínají poukazovat na to, že nejen tento hmyz by díky látkám, které jeho tělo obsahuje, mohl být dost dobře pokrmem pro člověka, respektive základem pokrmů, navíc snadno a levně dostupným v hojném množství. Možná tak v brzké budoucnosti dojde k poněkud paradoxní a pikantní situaci. Tvorové, kteří člověka ohrožovali hladem tím, že se živili pro člověka zásadními plodinami, se sami stanou jeho potravou…
Jeden takovýto nález sarančí měl zažít také Krnov a blízké okolí. Stát se tak mělo 29. 8. 1542. Starší záznamy to líčily velmi barvitě, kdy prý: "přilétlo mračno kobylek, které zakryly Slunce a sežraly veškerou úrodu…" Starší autoři často a velmi rádi přeháněli a nezřídka líčili skutečnost strašnější, než jaká vskutku byla. I v případě, že hejno nedosahovalo nějakých apokalyptických rozměrů, škody jím napáchané mohly být velmi nepříjemné. Vzhledem k tomu, že k roku 1542 nemáme žádné zprávy o hladomoru v Krnově a blízkém okolí, podařilo se zřejmě následky náletu hmyzu přesto překonat.
