Nejprimitivnějšími předky telegrafu byly kouřové, světelné či akustické signály. Např. v roce 46 n. l. římský císař Claudius oznámil zprávu o vítězství nad britskými kmeny do Říma pomocí řetězce zapálených ohňů. První vědečtěji pojatý optický telegraf představil Londýnské královské společnosti v roce 1684 Robert Hooke. Ten předvedl zařízení ve tvaru dřevěné brány s trojúhelníkovým terčem, posouvaným a natáčeným soustavou lan a kladek. Každé poloze terče přitom přiřadil konkrétní písmeno a číslo. Jeho vynález ale neprorazil.
V roce 1792 sestrojili optický telegraf, označovaný jako „semaforový“ francouzští vynálezci Claude Chappe a Ignác Chappe, po nichž byl označován jako Chappův. Na vyvýšených místech či střechách byl postaven 5 m vysoký stožár s otočným ramenem a kratšími pohyblivými rameny na jeho koncích. Systém se ovládal zdola pomocí lanek a kladek, kombinací nastavení ramen se dalo odvysílat na 195 znaků – písmem, číslic, a dokonce diakritických znamének. V dohledu semaforu, ve vzdálenosti 12–15 km stál vždy další stožár – takto pak byly stavěny linky i na stovky kilometrů. Zaučení telegrafisté předali zprávu i na stovky kilometrů za dobu přesahující sotva dvě minuty.
První elektrický telegraf využívajícího přenosu elektrického signálu pomocí natažených drátů, který začal být prakticky používán, byl patentován roku 1833, v Göttingenu jej sestrojili Carl Friedrich Gauss a Wilhelm Eduard Weber. I přes nutnost natažení drátového vedení byl systém natolik praktický, že se záhy ujal na železnici a nedlouho poté i mimo ni, včetně veřejné komunikace. Dále systém posunul americký vynálezce Samuel F. B. Morse zhotovením tzv. Morseovy abecedy. Krátký signál byl tečka, dlouhý čárka, žádný signál pomlčka. Do tohoto systému Morse převedl celou abecedu, což se ujalo na dlouhou dobu také ve světelné komunikaci. Morse první zprávu ve své abecedě odvysílal 25. 5. 1844 na vzdálenost cca 50 km. Jeho systém už v roce 1847 dále vylepšil Werner von Siemens zavedením jehlového telegrafu zapisujícího rovnou písmena, čímž odpadla nutnost dekódovat do Morseovy abecedy.
Poslední fází se stal bezdrátový telegraf – radiotelegraf, kdy se zpráva předává pomocí signálů. To bylo velmi praktické, neboť zprávu šlo vysílat odkudkoliv a kamkoliv, kde byl instalován či zprovozněn vysílač, aniž by muselo být nataženo drátové vedení. Mělo to však i zápornou stránku. U radiotelegrafu musel být operátor přítomen a schopen zprávu v reálném čase zapsat a dekódovat. Přestože v průběhu 20. století byl telegraf i radiotelegraf postupně zcela vytlačen jinými komunikačními systémy, je v některých situacích využitelný a využívaný dodnes.
V českých zemích byl první telegraf uveden do provozu 6. 3. 1847 v Brně na nádraží, linka přitom vedla, jak jinak, do Vídně. Ještě téhož roku byla linka prodloužena do Prahy, a již 15. 2. 1850 císařský výnos povolil užívat telegraf i k soukromým a veřejným účelům. Do Krnova tento tehdy nejmodernější a nejdokonalejší komunikační prostředek dospěl v roce 1862. To již byl Krnov okresním městem se zvolna rostoucím počtem továren, obyvatel, kapitálu, objemu vyrobeného zboží atd. Krnov tím na sebe na jednu stranu upozorňoval, zároveň další modernizační prvek rozhodně vítal. V případě umístění telegrafu však patrně samospráva volila praktické a úsporné hledisko, když vybrala již nevyužívanou místnost v patře tzv. Horní brány, dávno nesloužící svému účelu. To ale význam uvedení telegrafu do provozu v Krnově nikterak nesnižuje.
Horní brána na krásné kabinetní fotografii Franze Strenitzkeho ve stavu, než byla roku 1872 zbourána. Právě v jejím patře byl v roce 1862 uveden do provozu telegraf. Pro docenění významu tohoto okamžiku je nutné si uvědomit, že telegraf znamenal ve své době tak významný průlom do rychlosti a možností komunikace, jakým byla paroplavba a železnice v oblasti dopravy.
