Mezi přední politiky konce 19. a první půle 20. století, posledních let monarchie a prvních roků samostatného Československa, patřil Alois Rašín.
Alois Rašín jako ministr financí. Zastával poměrně tvrdé postoje, jak k sobě tak ke druhým. Jako ministr financí se zasloužil o měnovou odluku, trval na vyrovnaném rozpočtu a silné koruně. To mělo časem samozřejmě také negativní výsledky. Své postoje údajně prosazoval tvrdě a rovněž mu pomáhalo, že ve vládách málokdo rozuměl financím, jako on.
Narodil se 18. 10. 1867 jako deváté dítě pekaře a rolníka. Coby nejnadanější ze svých sourozenců vystudoval gymnázium v Novém Bydžově, Broumově a Hradci Králové. V roce 1891 úspěšně dokončil studium práv na právnické fakultě Univerzity Karlovy. Už během vysokoškolských studií se začal politicky angažovat, v roce 1891 sepsal brožuru České státní právo, kterou zabavily státní úřady a za níž byl vyšetřován. Vyšetřován byl i v procesu s tzv. Omladinou, což pro něj skončilo 2 roky těžkého žaláře.
Mladý Alois Rašín (sedící třetí zprava) jako jeden z předáků pokrokového hnutí v roce 1891. Za svou politickou angažovanost a zejména nepokryté české nacionální postoje byl několikrát trestán a získal si zároveň oprávněnou pověst českého národního hrdiny.
Po vypuknutí I. světové války vstoupil aktivně do českého odboje jako člen organizace Maffie. Dne 12. 7. 1915 byl zatčen a v procesu trvajícím až do 3. 7. 1916 byl odsouzen za velezradu a vyzvědačství k trestu smrti. V červenci 1917 byl však spolu s dalšími vězněnými českými politiky císařem Karlem amnestován. Opět se aktivně vrátil do politiky a 28. 10. 1918 spolu s Antonínem Švehlou, Jiřím Stříbrným, Vavro Šrobárem a Františkem Soukupem vyhlásil samostatný stát. Autorem prvního zákona o zřízení samostatného státu byl právě Rašín.
Návrh zákona o vzniku ČSR Rašínův text první stránky prvního československého zákona.
V první československé vládě mu byl nabízen post ministra vnitra, on však přijal místo ministra financí. Jeho zásluhou proběhla měnová odluka, získal si pověst jednoho z budovatelů státu a stabilizátora rozvrácených poválečných státních financí. Opět se ministrem financí stal v první vládě Antonína Švehly ustanovené 7. 10. 1922. Byl tvůrcem čs. státní měny, jeho velmi tvrdé postoje mu však získávaly nepřátele a ubíraly na popularitě. Pověst národního hrdiny, získaná jeho vlasteneckými postoji, za něž byl trestán, zvolna vyprchávala. Vždy trval na vyrovnaném rozpočtu a držel tvrdý deflační kurz koruny, což, jak tomu v ekonomice bývá, po nějakém čase neslo také stinné stránky.
Prezident Masaryk už projevoval přání, aby Rašín odstoupil, nebo byl odvolán. Vše nakonec vyřešil tehdy devatenáctiletý J. Šoupal, názorově oscilující mezi radikálním socialismem a anarchismem. Dne 5. 1. 1923, když A. Rašín před svým domem chtěl nastoupit do auta, zaútočil na něj zezadu Šoupal a zasáhl jej dvěma výstřely, přičemž jeden, který zasáhl páteř, byl smrtící. Národní demokrat A. Rašín však se smrtí bojoval ještě několik týdnů, teprve 18. 2. svůj boj prohrál.
Rašínův pohřeb doprovodil mohutný zástup lidí, v němž však bylo pramálo zástupců nižších vrstev, na něž tvrdá měnová politika dosti dopadala. V reakci na atentát na Rašína byl 6. 3. 1923 schválen zákon na ochranu republiky. Připraven byl již na konci roku 1922, atentát pro něj připravil vhodnější půdu. Zákon na ochranu republiky totiž přinášel omezení demokratických práv zaručovaných ústavou, na druhou stranu byl důsledně uplatňován spíše výjimečně.
