Krnov se stal tzv. „posádkovým“ městem už v průběhu 2. poloviny 18. století, kdy byly armádě dány k dispozici dva domy ve městě v Hlubčické, později Panské ulici. V roce 1887 byl vybudován moderní a dostatečně prostorný areál kasáren mezi Albrechtickou a Mikulášskou ulicí, poměrně nedaleko od hlavního vlakového nádraží. Zde sídlila až do roku 1918 c. a k. rakousko-uherská armáda. Tu na sklonku roku 1918 vystřídala armáda československá. V říjnu roku 1938 se zde usadil tankový prapor wehrmachtu, a koncem jara 1945 se opět vrátila armáda československá. Zůstala zde do dalšího osudového roku našich dějin, roku 1968.
V první vlně byl Krnov obsazen vojáky polské lidové armády. Ti byli brzo vystřídání sovětskými vojáky, a kasárna byla zabrána tankovým plukem. Sovětská armáda vybudovala ještě muniční sklad nedaleko Radimi, vozový park pod Ježníkem a tanková střelnice v Chomýži. Sovětská armáda zůstala v Krnově přítomna 22 let.
Ihned po tzv. Sametové revoluci se výrazně proměnila zahraniční politika Československa. Již na setkání představitelů států Varšavské smlouvy 4. 12. 1989 v Moskvě, byla okupace ze srpna 1968 označena za vměšování do vnitřních záležitostí Československa a čs. delegace dávala jasně najevo, že bude trvat na bezpodmínečném odchodu sovětských vojsk. Dne 26. 2. 1990 byla v Moskvě podepsána dohoda, na jejímž základě se SSSR zavázal zcela stáhnout svá vojska do 31. 5. 1991.
Dne 10. 3. 1990 byl zahájen odsun sovětské armády z Krnova. Automobily, tanky a další obrněná technika vyjížděla z kasáren zadní branou na Mikulášskou ulici a po ní na hlavní nádraží, kde byly překládány na nákladní vagony. Vše se dělo za velkého zájmu veřejnosti. Veškerá technika byla odtransportována do 25. 3., do 10. 4. zůstávalo v kasárnách na 30 vojáků, aby kasárna uklidili. Ještě v měsíci dubnu navštívila kasárna skupina členů parlamentní komise pro odsun Střední skupiny sovětské armády. Nepříjemným zjištěním byl nedobrý stav celé řady objektů, zamoření vod v kasárnách, na Ježníku, v Chomýži i na Cvilíně na skládce tekutých odpadů ropnými produkty. Zároveň představitelé města vyslovili přání, aby Krnov již nebyl posádkovým městem, čemuž armáda vyhověla. Byty po sovětských důstojnících se podařilo poměrně brzy zabydlet, naopak areál kasáren se dařilo revitalizovat jen pomaleji a v postupných krocích. Definitivní tečkou za tímto procesem je až nyní dokončovaná výstavba bytových domů.
