Zdzisław Wiatr – Hlubčický skicář

Vstupné 50/30 Kč, snížené vstupné platí pro děti, studenty a seniory nad 65 let  

Při nákupu vstupenek lze uplatnit Městskou kartu Krnov

otevřeno denně mimo pondělí, 9.00–12.00/12.30–17.00 hod. 

Vernisáž výstavy v pátek 25. 4. v 17.00

Kreslíř, malíř a grafik Zdzisław Wiart (*1960) působí jako dlouholetý pedagog na Filozofické fakultě Univerzity Jana Długosze v Čenstochové. Jedná se však o rodáka z nedalekých Głubczyc, a právě zde autor nalezl inspiraci svých kreseb.

Na „Hlubčickém skicáři” jsem začal pracovat v roce 2020 během běsnící pandemie. Kreslení se stalo únikem k nikdy nerealizovaným kresbám. Ve „Skicáři” se vztahují k obrazům, obyvatelům Hlubčic i hlubčicka důvěrně známým, ale interpretovaným mým způsobem vyprávění a tvorby napětí, mým uchopením neviditelné energie místa. Postupně vzniklo 74 kreseb a 34 velkoformátových realizací, ale celý projekt stále zůstává otevřeným prostorem mých hledání.

Narodil jsem se v Hlubčicích, na opolském Slezsku – ve městě u hranic s Československem. Moji rodiče z otcovy strany byli repatrianti z Kamionky Strumiłłovy na Ukrajině, a z matčiny strany – Lachové z Grudka nad Dunajcem v Malopolsku. V šedesátých letech byli našimi sousedy lidé, kteří museli v důsledcích 2. světové války opustit Wilno, dnes litevský Vilnius, běloruské Grodno nebo Zbaráž na Ukrajině.

Bylo mi čtyři nebo pět. Seděli jsme s dědou Antonim v kuchyni u velikého stolu, nad nímž visela žárovka, stíněná bílým plechovým talířem. U stolu se soustředil život naší rodiny. U stolu jsme jedli, u stolu vedli moji rodiče dlouhé hovory nocí až do rána, kdy se děda vracel z noční služby. Měli jsme ještě pokoj, ale v zimě byla kuchyně nejteplejším místem. A tady, v atmosféře kuchyňského tepla, mi děda Antoni ukazoval svět prostřednictvím kreslených obrázků. Kreslil s cirkusovou ekvilibristikou, naprosto svobodně, a já byl zcela fascinován. Napoleon měl úžasný půlkruhový klobouk, stál na nohou bez bot, a ruku měl pod pláštěm – tak, jako Napoleon. Žid v kožešinovém klobouku vypadal přesně tak, jako na předválečných fotografiích za Lwowa nebo z Kamionky.

V okouzlení dědovou kreslířskou dovedností jsem začal sám kreslit své vlastní příběhy a portréty. Všechny jsem shromažďoval v šuplíku své skříňky, abych se k nim mohl občas vracet a doplňovat je dalšími kresbami.

Dnes si výrazně uvědomuji, že můj tehdejší celý svět, lidé a jejich historie, rozněcovaly moji obraznost, a rozhodně předurčily mé pozdější výběry témat. A také definitivní rozhodnutí o dalším vzdělání. Můj tehdejší malý hlubčický svět s lesy, poli, říčkami a horami na dohled mne fascinuje stále. Bohatství krajiny, polí, vůní, zvířat i rostlin se stalo tématem mých kreseb, pastelů i prvních linorytů, tištěných na ždímačce pračky Frania.