německá nedělní postila Mikuláše z Dinkelsbühlu
rozměry: 41 × 28,5 cm
datace: kolem roku 1500
V pomyslném žebříčku největších, nejtlustších a nejtěžších knih z knižního fondu Městského muzea v Krnově zaujímá zcela bezkonkurenčně první místo masivní rukopis z konce 15. století. První středověký rukopis krnovského muzea, bibli Václava Korandy mladšího, jsme našim příznivcům představili již v loňském roce, a to jak písemně, tak videem v rámci muzejního pondělí. Nyní trochu podrobněji představíme právě ten druhý.
Přesnou dataci knihy nemáme. Ruční papír, na nějž je psána, nese filigrány z roku 1434, tomu však písmo ani sporá výzdoba neodpovídá. Ty naopak korelují s druhou polovinou či dokonce spíše se samotným koncem 15. století. Je patrné, že rukopis vytvořil jeden písař, kniha je psána gotickou knižní texturou. Celkem je kniha napsána na 482 foliích, postrádá jakékoliv ilustrace i iluminátorskou výzdobu, v celé knize najdeme pouze tři iniciály, jinak je zdobena pouze rubrikací. Vazba knihy je celokožená, desky dřevěné. Desky knihy zdobí slepotisk a mosazná kování a puklice, podtrhující zvnějšku majestátnost a krásu knihy.
Obsahem knihy je, vcelku nijak překvapivě, náboženský text, konkrétně německá evangelijní postila. Vysoce cenným a originálním z této knihy činí fakt, že se jedná o německou evangelijní postilu rektora vídeňské univerzity Mikuláše z Dinkelsbühlu. Na území dnešní České republiky se kdysi vyskytoval ještě jeden stejně znějící exemplář evangelijní postily Mikuláše z Dinkelsbühlu, a to v zámecké knihovně Ditrichštejnů v Mikulově. Ten pocházel z roku 1439, roku 1645 jej však uloupili Švédové, a coby válečnou kořist jej odvezli do Stockholmu, kde je dodnes součástí královské knihovny, jako řada jiných kulturních a uměleckých památek u nás vzniklých, či Rudolfem II. či jinými mecenáši získaných. Exemplář ve sbírkách krnovského muzea je tak v Česku jediný svého druhu.
I krnovský exemplář přitom zažil lehce pohnuté osudy. V první polovině 17. století jej do znovubudované knihovny kláštera minoritů v Krnově získal tehdejší kvardián kláštera, Cornelius Ottweiler. Po uzavření kláštera komunistickou mocí v roce 1951 patřil k těm kouskům, které se dostaly do majetku Městského (tehdy ještě Okresního) muzea v Krnově. Přežil i neslavné období existence krnovského muzea coby pobočky Okresního muzea v Bruntále od roku 1960–1993. Odbornou veřejností byl spolu s druhým manuskriptem bible Václava Korandy mladšího objeven během průzkumu muzejních a galerijních fondů v České republice v letech 1999–2001, což odborníky překvapilo o to více, že ve zprávě pro oddělení pro soupis rukopisů Ústředního archivu ČSAV zaslané v roce 1972 z Krnova pisatel či pisatelé tvrdili, že krnovské muzeum žádné rukopisy nevlastní.
Nicméně ono jakési opomenutí tohoto vzácného originálu spolu s dlouhodobými neutěšenými poměry krnovského muzea jakoby se odrážely ve stavu postily Mikuláše z Dinkelsbühlu na přelomu tisíciletí. V roce 2014 byl stav manuscriptu tak vážný, že byl v podstatě nevystavitelný. Obě desky byly podélně rozlomené a prožrané červotočem, většina kování chyběla a samotný knižní blok byl vytržen z vazby. V letech 2015–2016 prošla kniha důkladným restaurátorským zásahem, který ji uvedl do bezvadného stavu a vrátil ji ztracenou nádheru. Zároveň bylo restaurátorských prací využito k tomu, že byl rukopis zcela digitalizován. Navzdory své výtečné kondici se prozatím přímo krnovské veřejnosti tolikrát na vlastní oči nepředstavil, ale to je jen otázka času. Jako perlička tak může působit, že nejvíce si ho užili žáci ze ZŠ Janáčkovo náměstí. Ti na jaře roku 2011 hojně navštěvovali výukový program městského muzea v Krnově pro školy „Od obrázku k písmu“, v jehož rámci byly malým návštěvníkům předvedeny také některé z knih ze sbírek muzea, jako přímá ukázka starších typů písma u nás užívaného. A tuto největší a nejmohutnější knihu si na konci programu mohli malí školáci, po nasazení muzeem zapůjčených rukavic, k jejich nemalé radosti a zájmu, vlastnoručně potěžkat.
Rukopis – stav před restaurováním
Stav rupkopisu po restaurátorském zásahu