Rozměry: průměr 4 cm
Váha: 27,61 g
Materiál: stříbro
Datace: po r. 1820
Řekne-li se slovo poklad, většině z nás se nepochybně vybaví truhly se zlatými nebo stříbrnými mincemi, drahokamy a polodrahokamy, nebo předměty, šperky či klenoty z těchto materiálů vyrobené. Je to vcelku pochopitelné, vždyť již od mala je v nás tato představa pěstována nejednou pohádkou vycházející z ústní lidové slovesnosti a tradice. I to je vcelku přirozené. Po mnoho staletí většina městských a zejména vesnických domácností trpěla spíše nedostatkem peněz, než jejich nadbytkem, a jak víme, až do moderních dob byly mince ze zlata či stříbra těmi hlavními a základními platidly.
Přímo u nás v Krnově si již naši předchůdci německé národnosti, a to možná několik století, předávali zkazky o pokladu či dokonce pokladech, které však pověsti zpravidla situovaly do útrob zříceniny gotického hradu Cvilína, jemuž v současnosti většina z nás neřekne jinak, než Šelenburk. Málokoho by asi napadlo, že poklad ve smyslu depotu či tezauru zlatých a stříbrných mincí, by se ukrýval někde přímo v Krnově, snad dokonce takřka v samotném centru. A přece.
Po Velikonocích roku 1947 byly zahájeny demolice celého bloku domů oddělujícího kdysi tzv. Panskou ulici a Hlavní náměstí, čímž vznikla východní část současného Hlavního náměstí. Dne 9. 4. 1947 byla při nakládání stavebního odpadu (tzv. rumu) na místě někdejšího domu Masarykovo náměstí čp. 17 nalezena velmi poškozená cínová konvice zabalená do hadru. Snad pro její až nevábný vzhled ji nejdřív nikdo příliš nevěnoval pozornost. Ten, kdo nakonec podlehl zvědavosti a nahlédl do nitra nádoby, musel zažívat v první chvíli pocit pohádkového hrdiny. Konvice totiž ukrývala několik desítek zlatých a dalších přes 400 stříbrných mincí. Polír stavební firmy z Ostravy, která práce prováděla, Václav Kolesar, odevzdal poctivě nález krnovskému stavebnímu úřadu, ačkoliv asi nelze zcela vyloučit, že si nálezce či nálezci pokladu nějaký ten kousek na památku ponechali. Krnovský poklad pak putoval už dnes patrně zcela dopodrobna nezjistitelnou cestou mezi krnovskými a opavskými úřady, až byl předán 28. 6. 1947 Městskému muzeu v Krnově. Pozoruhodný krnovský poklad se dočkal dokonce svého, alespoň částečného, odborného zpracování. Je z numizmatického hlediska natolik zajímavý (a trochu i záhadný), že se k němu určitě ještě někdy podrobněji vrátíme, proto si zde uvedeme již jen několik detailů. K dnešnímu dni (či dni poslední inventarizace) obsahuje 363 kusů stříbrných a zlatých mincí, z toho 3 kusy medailí. Časový rozptyl mincí je od přelomu 15. a 16. století až po 70. léta století 18. Soubor je dosti nesourodý, obsahuje jak ražby "domácí" - tj. ražby ze Slezska, Vladislava II. Jagellonského, rakouských zemí a habsburských panovníků - Marie Terezie, Leopold I., Ferdinand II., a poté ražby z dalších zemí náležejících do habsburské monarchie, tak ražby z ciziny. Ty převažují drtivou převahou. Velmi silně dominují stříbrné ražby francouzského krále Ludvíka XIV. z druhé poloviny 17. století a počátku 18. století, všechny francouzské ražby tvoří 3/4 krnovského pokladu. Dále jsou velmi početné ražby nizozemské - zlaté dukáty z 2. poloviny 17. a 1. poloviny 18. století. Značná část celého souboru je ve velmi dobrém stavu, naopak některé mince vykazují značné opotřebení. Nelze vyloučit, že v době obíhání celého souboru několika institucemi nedošlo k výměně méně opotřebených kusů za opotřebené. Krnovské veřejnosti nikdy prezentován nebyl, ani vcelku, ani nějakým jednotlivým kusem, a to až do roku 2014. Tehdy otevřelo Městské muzeum v Krnově výstavu Pecunia non olet, na níž prezentovalo veřejnosti několik desítek mincí z krnovského pokladu. A my si dnes jednu představíme blíže.
Trosky domu Masarykovo nám. čp. 17 (vlevo), v jehož sutinách byl krnovský poklad nalezen.
Trosky domu Masarykovo nám. čp. 17 (v popředí).
Pohled na Radniční, či také Hlavní náměstí v první polovině 20. století. Dům pozdější Masarykovo nám. čp. 17, v kterém byl nalezen krnovský poklad, je zcela vpravo na konci řady.
Patrně i laičtí numizmatici znají pojem „levantský tolar.“ Roku 1780 byla zaražena v burgavské mincovně v Günzburku nová stříbrná mince, tolar, nesoucí na aversu vyobrazení Marie Terezie. Jednalo se o velmi kvalitní minci, které bylo určeno plnit úlohu obchodní mince pro oblast Levanty – odtud levantský tolar – čímž se tehdy myslela oblast východního Středomoří, Balkán a severoafrické území ovládané tehdy Osmanskou říší. Podle rozhodnutí dekretu dvorské komory z roku 1781 pokračovala ražba této mince i po smrti císařovny, datum 1780 na minci tak může být zavádějící. To totiž zůstávalo neměnné i u pozdějších ražeb, stejně jako se jen v detailech měnil vzhled samotné mince. Odborníci podle těchto změn dokážou rozpoznat několik typů této mince – ražby mincovny günzburské a vídeňské, později kremnické, karlovsko-bělehradské aj. Ačkoliv mince byla v prvé řadě určena pro zahraniční obchod, fungovala samozřejmě také jako směnný prostředek v samotné monarchii. Zde byla její platnost zákonně ukončena zavedením rakouské měny v roce 1858, prakticky však obíhala až do roku 1892, kdy byla zavedena korunová měna.
Exemplář z krnovského pokladu dle detailů rozhodně nepochází z roku 1780, ale je dosti mladší. Na aversu nese zobrazení poprsí Marie Terezie vpravo, pod ním je značka S F s rozdělovacím znaménkem. Hlavu panovnice zdobí diadém o osmi perlách, její šat je na rameni spjat oválnou broží zdobenou rovněž perlami. Na reversu je střední znakový štítek dole zešpičatěn a před svatoondřejským křížkem na konci opisu je umístěno rozdělovací znaménko. Podle těchto znaků odpovídá mince z krnovského pokladu typu, který byl ražen ve vídeňské mincovně po roce 1820. Zpočátku se odborníci domnívali, že roku 1780 celý krnovský tezaurus vznikl, právě na základě data uvedeného na levantském tolaru. Dana Svobodová, která se krnovským pokladem odborně zabývala zřejmě jako poslední, vyslovila tezi, na základě identifikace krnovského exempláře, že levantský tolar byl k celému pokladu přidán dodatečně potomkem původního sběratele. A nebo byl, což považuje ještě za pravděpodobnější, levantský tolar k celému pokladu po jeho nalezení přiložen výměnou za jiný, ještě vzácnější kus. Ostatně, je známo, že až na 100 kusů mincí z původního nálezu se ztratilo. I tak zůstává krnovský poklad cennou kolekcí našeho muzea.
Zdroje: Svobodová, Dana: Nález mincí v Krnově, okres Bruntál. K 85. narozeninám univ. prof. dr. Emanuely Nohejlové-Prátové, DrSc. Časopis slezského zemského muzea, 1985 (roč. 34), č. 2, s. 128–150.
