Datum 6. května má snad každý Krnovan spojen s významnou událostí – osvobozením Krnova v roce 1945 a s okamžikem, kdy pro Krnov válka prakticky definitivně skončila. Ačkoliv na stranu jednu veřejnost toto datum nikterak bouřlivě neoslavuje, stejně jako datum 8. května – konec II. světové války v Evropě, dokáže na druhou stranu problematika osvobození Krnova 6. 5. 1945 vyvolat značný zájem, a dokonce nemalé emoce.
Článek, který jsme zveřejnili v roce 2020, jsme pojali jako určité shrnutí a ohlédnutí se za dosavadním stavem poznání o osvobození Krnova. Mimo jiné jsme uvedli, že vedle častěji připomínané a oficiálnější verze, existuje ještě verze druhá. Ta první čerpá z pamětního zápisu Oldřicha Rumla publikovaného v časopise Krnovsko v roce 1960, a z pamětí generála I. N. Vinogradova, jehož jednotky tehdy Krnov osvobozovaly, publikovaných tamtéž, navíc vydaných ještě zvláštním tiskem pod názvem Za věc spravedlivou. Z těchto zdrojů vycházel také Vladimír Blucha, od nějž, či přímo z Krnovska či Vinogradova, přebírali tuto verzi i další autoři. Druhá verze, jejíž šiřitelé jsou prozatím namnoze dřívější obyvatelé Krnova německé národnosti, naopak tvrdí, že německé jednotky Krnov vydaly 6. 5. prakticky bez boje. Zde je ale namístě podotknout, že prozatím nevíme o tom, že by dřívější Krnované německé národnosti svou verzi opírali o pevnější zdroje. Doposud šlo vždy patrně jen o jejich subjektivní názor. Podotkli jsme, že bez důkladného pramenného výzkumu v archivech v Rusku a Německu, jsou-li v nich dochovány materiály umožňující podrobněji zmapovat poslední válečné dny v Krnově, nemůžeme jednoznačně prohlásit první či druhou verzi za jedinou pravdivou, byť prozatím známá fakta by více hovořila pro verzi první.
Verze hovořící o osvobození Krnova „bojem“ je známa téměř notoricky. Fronta se ke Krnovu přiblížila již počátkem dubna 1945, avšak po prudkých bojích, které byla Rudá armáda nucena svádět s wehrmachtem severovýchodně od Krnova, už Sovětům patrně na nic víc momentálně nezbývaly síly. Nadto velení Rudé armády preferovalo osvobození Ostravy. Po úspěšném završení Ostravské operace se situace německých vojenských jednotek v neosvobozené části regionu a samotném Krnově musela stávat problematickou. Večer 5. května začala mezi vojáky, kteří v Krnově doposud tvořili německou posádku, stoupat nervozita a kolem 21. hodiny se z Krnova stáhla část německých vojsk. Podle I. N. Vinogradova, který velel 159. dněstrovské obranné (někdy také pevnostní) skupině před Krnovem, bylo naše město bráněno 56. a 168. pěším plukem, 68. pěší divizí a 105. praporem 17. německé obranné divize. Ráno 6. 5. po silné dělostřelecké a minometné palbě a pod její ochranou překročil 20. dělostřelecký kulometný prapor, 493. dělostřelecký kulometný prapor a 500. dělostřelecký kulometný prapor řeku Opavici proti křídlům německé obrany a vnikl do města. Po nedlouhém pouličním boji začali mít Němci obavy z obklíčení a z města začali ustupovat. Ve 12 hodin bylo celé město osvobozeno. V domě na dnešním jihovýchodním konci Hlavního náměstí, č.p. 21, v jehož přízemí je dnes cukrárna Algida, se usídlilo v květnových dnech roku 1945 velitelství posádky Rudé armády. Druhá verze původního německého obyvatelstva naopak tvrdí, že večer a v noci 5. května se z Krnova stáhly prakticky všechny německé jednotky.
Kritika, kterou náš článek vyvolal ze strany členů komunistické strany, se opírala o vzpomínky již zesnulé Olgy Zauzig narozené v roce 1925 v Nových Heřminovech, jejíž rodina se již během „válečných“ let usadila v Krnově. Její vnuk Pavel Sluka, který její vzpomínky sepsal, je již poskytl i nám. Výpověď této pamětnice je samozřejmě velmi cenná, ohledně osvobození Krnova nás však uvádí spíše v mírné rozpaky. K osvobození Krnova uvádí: „…V květnu se již v Krnově bojovalo, Rusi vnikali do města, most na Hlubčické ulici byl vyhozen do vzduchu. Kolem řeky se táhly zákopy až k Petrovu rybníku…“. Máme tomu rozumět tak, že se o Krnov bojovalo několik prvních květnových dní a až útok z 6. května vedl k osvobození Krnova? Nebo v první květnové dny obsadila Rudá armáda Hlubčické předměstí až po řeku Opavici a Opavu, a teprve 6. května i zbytek Krnova? Vyčítejme však tehdy dvacetileté dívce, civilistce, pobývající již od března 1945 se svou rodinou mimo jejich obydlí ve větším bezpečí odvrácené části Cvilínského kopce, že nesvedla přesněji a podrobněji uchovat obraz posledních válečných dnů a osvobození Krnova, když tomu zcela pochopitelně nebyla vždy bezprostředním svědkem. Jedno však přiznat musíme, je to další bod pro verzi, že o Krnov se bojovalo.
Pokud nějaký nadšenec pronikne hlouběji do subkultury Hlubčického předměstí, snadno může zaslechnout historky o nálezech zbytků munice, ručních zbraní, různých součástech vojenské výzbroje a výstroje především německé, ale i ruské provenience, o doposud v krajině rozpoznatelných zbytcích palpostů děl, zákopů atd. Přičemž takovéto stopy II. světové války zde byly nacházeny nejen v 50. a 60. letech minulého století, ale i v době relativně nedávné. Jenže řada těchto hmotných artefaktů válečných dní před branami Krnova bývá nezřídka získávána způsoby přinejmenším ne zcela v souladu s legislativou, a tak je poměrně problematické nějak na ně odkazovat. Odhlédneme-li od toho, že tato „archeologie druhé světové války“ není prováděna profesionálně, je její slabinou to, co každé profesionální archeologie, totiž, nemůže na základě nálezů hmotných artefaktů datovat přesně na měsíce, či dny… Takže, všechny tyto nálezy, o nichž je možné se „na Hlubčáku“ doslechnout, dokládají to, že na tomto území probíhaly po určitý čas boje mezi wehrmachtem a Rudou armádou. Přesnější popis jejich průběhu a jiné detaily nám však neprozradí.
Již několikaletý dobrovolný spolupracovník Městského muzea, Jiří Křiva, získal k zapůjčení ze soukromého vlastnictví Antonína Šulce, jehož maminka byla krnovskou Němkou, originál Informativního hospodářsko–průmyslového adresáře pro Krnov za rok 1946. Jeho primárním účelem bylo seznámit s adresami krnovských podnikatelů, firem a různých provozů, zajímavý je ale také popisem poválečné situace v Krnově. Kupříkladu se uvádí, že v Krnově bylo z 3 007 domů 70 zcela zničeno, 178 těžce poškozeno, 2 585 lehce poškozeno a 174 nepoškozeno. S opravami se v Krnově začalo již v květnu 1945 a do března roku 1946 byla většina lehce poškozených domů opravena. Opravy a důkladné vyčištění musely kupříkladu podstoupit také školní budovy, ty trpěly nejen bojovými akcemi, ale také ubytováním vojsk. Ještě před koncem roku 1946 bylo přistoupeno k demolicím některých domů, což spolklo na 6 000 000 tehdejších Kčs. Za několik měsíců tak z Krnova zmizelo 90 domů, zanedlouho k nim přibylo dalších 40 domů, jejichž asanace pohltila další 4 000 000 Kč. Opravu si vyžadovaly také tovární objekty, na to bylo třeba 3 000 000 Kčs. Bylo třeba vybudovat nové mosty, ze 14 jich totiž ustupující německá armáda zničila 13 a ten poslední zbývající byl poškozen. A tak bychom mohli pokračovat. Kapitola pojednávající o potřebných opravách končí vyčíslením všech prací a materiálů, a to částkou 185 000 000 tehdejších Kč a očekává jejich dokončení „v první pětiletce.“
Je otázkou, nakolik byly veškeré válečné škody v Krnově výsledkem bojů, či dělostřeleckého ostřelování a bombardování, jimiž byl Krnov sužován již od ledna roku 1945. Život v poválečném Krnově nebyl bezprostředně po osvobození jednoduchý, ještě složitější to bylo pro obyvatele německé národnosti, pokud nemohli prokázat rezistenci vůči německému režimu. Základní problém, totiž, že Krnov byl osvobozen 6. 5. 1945, je samozřejmě neměnný. A nemá na jednu stranu cenu příliš diskutovat, zda to někdo vnímal jinak. Zajisté by nikdo nechtěl říci, že by bylo lepší, kdyby Krnov zůstal v područí nacistické Třetí říše… Že se za necelé tři roky dostane celé Československo do moci jiné totality, v tu dobu ještě nikdo nevěděl, i když někteří to tušili, a především na tom pracovali. Stejně tak je s tímto datem svázán jiný problém, a to osud původního (či dlouhodobého) německého obyvatelstva v téměř celém pohraničí. Chování značné části českého obyvatelstva k těmto ještě nedávným občanům ČSR bylo až ostudné, je však chybou a zkreslením celý víc jak stoletý často konfliktní vztah Čechů a Němců nahlížet a hodnotit pouze prizmatem událostí krátce po skončení války. Zatímco politický, stavební, sociální nebo hospodářský vývoj Krnova nedlouho po válce umožní zmapovat archiválie v archivech v Opavě a v Krnově, v případě posledních válečných měsíců, dní a vojenských operací, budou archivy dávat odpověď daleko obtížněji. A může se stát, že zcela jednoznačně a podrobně neodpoví nikdy. Prozatím nám nezbývá, než oslavit osvobození Krnova 6. 5., uvědomit si statečnost lidí stavících se na odpor i démony násilí, které válka vyvolala i to, jak obtížné podmínky po několik let vytvořila i těm, kteří vše ve zdraví a štěstí přežili. Na zodpovězení otázky, zda byl Krnov i 6. 5. houževnatě bráněn, či již nikoliv, a kdy a jak se v bezprostřední blízkosti Krnova bojovalo, byť se tak nepochybně dělo, si budeme muset naopak ještě nějaký čas počkat.
