*02.03.1824 – †12.05.1884
Jeden z velikánů české hudby se narodil 2. března 1824 do poměrně dobře situovaných poměrů zámožného litomyšlského sládka v tamějším pivovaře. Už v šesti letech poprvé vystoupil jako zázračný pianista na hudební akademii. Projevoval-li od dětství Smetana až geniální nadání pro hudbu, se studiem tomu bylo takřka naopak. Po studiích v Jihlavě, Německém Brodě a pražském akademickém gymnáziu završil nakonec s obtížemi své vzdělání u piaristů v Plzni.
Pomník Bedřicha Smetany v Krnově je dílem sochaře Vincence Havla (1906–1992), socha z hořického pískovce byla odhalena 22. září 1957
Smetana se své vášni – hudbě, věnoval již v mladických letech, což se možná odráželo v jeho nevalných studijních výsledcích. Zkomponoval řadu klavírních kousků a drobnější skladby. V roce 1843 na podzim odjel do Prahy, kde se od ledna 1844 na doporučení ředitele konzervatoře stal učitelem hudby v rodině hraběte Thuna. Pozice učitele nejvýznamnější rodiny v zemi přinesla Smetanovi naprosto bezpečné existenční zajištění, což mu dávalo možnost využít pro rozvoj svého talentu těch nejlepších možností. To Smetana využil, když kvalitní hudební vzdělání získal u velmi náročného a finančně obtížně dostupného slepého učitele Josefa Proksche v domě U bílého jednorožce na Staroměstském náměstí.
Po ukončení studií u Proksche uvažoval Smetana o dráze klavírního virtuóza, narážel však na nezájem publika. Otevřel si tak v Praze na Staroměstském náměstí hudební ústav. Finanční přilepšení mu přinesla také několikatýdenní přehrávání excísaři Ferdinandovi Dobrotivému. Smetana se oženil se svou láskou ze studentských let, jež mu povila čtyři dcery, tu první roku 1851. V rodinném životě však byl život k Smetanovi krutý, tři z jeho dcer zemřely v útlém věku, žena mu za několik let zemřela na tuberkulózu. Z druhého manželství vzešly dvě dcery. Smetana strávil několik tvorbou bohatých let ve švédském Göteborgu, zatímco v Praze byl dlouho odmítán, a přestože od počátku 60. let dostával zajímavé nabídky i z jiných hudebních center, rozhodl se pro návrat do Prahy.
Zde se mu od dubna roku 1863 konečně dostalo zajištění, když se stal členem hudebního odboru Umělecké besedy, od konce října 1863 působil na pozici sbormistra Hlaholu. V roce 1864 ve třech fejetonech zveřejněných v Národních listech představil svůj umělecký program Veřejný hudební život v Praze. Byl na tehdejší pražské poměry tak ambiciózní, až zněl utopisticky. Poté, co měl kolosální úspěch se svými operami Braniboři v Čechách a Prodaná nevěsta, dostalo se konečně jeho geniu plného uznání spojeného s instalací Smetany do pozice šéfa opery Prozatímního divadla s roční gáží 1 200 zlatých 15. září 1866. Smetana se ihned ujal realizace svého velkolepého programu na rozvoj české hudby v Praze. Dne 16. května 1868 měla slavnostní premiéru jeho nová opera Dalibor, již značná část zejména odborné veřejnosti odmítala s tím, že opera málo vychází z tvorby „národní opery“. Od sedmdesátých let s na Smetanu stupňovaly útoky, a přestože se Smetana několikrát rázně ohradil, na podzim 1872 se skladatel rozhodl na svůj post uměleckého ředitele opery rezignovat. Od tohoto záměru jej nakonec odvrátila veřejná podpora řady osobností českého kulturního života, a vzápětí se dostavily i nové úspěchy na poli tvorby, 27. března 1874 měla obrovský úspěch opera Dvě vdovy.
Smetanovi však radost z úspěchů opět překazil osud, od léta 1874 přestává výtečnému skladateli sloužit sluch. V září to přiznává veřejnosti a v listopadu téhož roku odstoupil z postu uměleckého ředitele opery. Sluch se mu nezlepšoval, naopak jej zvolna zcela ztrácel, nezabírala léčba doma ani v cizině. V létě 1876 rezignoval na snahy o vyléčení a odstěhoval se ke své nejstarší dceři Žofii do myslivny v Jabkenicích. Navzdory svému zdravotnímu stavu pracoval s vehemencí člověka v nejlepších letech, ještě v roce 1876 napsal operu Hubička a symfonický kvartet Z mého života, následovaly České tance, Má vlast a další… Vrchol jeho kariéry přišel na premiérách opery Libuše v Národním divadle v roce 1881 a 1883 a celé Mé vlasti 5. listopadu 1882, jež si přitom už vůbec nevyslechl.
Přínos Bedřicha Smetany české kultuře a zejména hudbě byl dalekosáhlý a nutno říci, že Smetana výrazně přesahoval celou řadu svých současníků nejen v českých zemích, ale také v zahraničí. Geniálně nadaný hudebník, klavírní virtuóz a skladatel, zároveň mimořádná intelektuální osobnost, dokázal české hudbě a kultuře stanovit vysoká kritéria evropského formátu a svou všestrannou činností dokázal vybudovat pevné základy pro jejich naplnění. Díky Smetanově tvůrčímu činu se česká moderní hudba dostala na úroveň, kam se řada jiných evropských hudebních kultur propracovával ještě po celá desetiletí.
