*06.03.1854 – †01.01.1890
Jméno Siegfrieda Gesslera zřejmě většině Krnovanů nebude nijak známé, natož aby bohužel tušili, čím byl tento muž významný pro Krnov. Neoprávněně, ačkoliv příspěvek k novodobé krnovské historii kupříkladu Larischů či Riegrů je o něco výraznější.
portrét Siegfrieda Gesslera
Siegfried Gessler se narodil 6. března 1854, dle některých zdrojů ve Zlatých Horách. Krnovský kronikář Pavel Petr, který se osudy Gesslera i jeho firmy vícekrát zabýval a část poznatků publikoval, nalezl v archivu v Krnově Gesslerem vlastnoručně podepsané prohlášení, v němž označuje jako své rodiště Osoblahu. Ať již Gessler přibyl do Krnova ze severních končin tehdejšího Krnovského okresu, či ze západněji položených Zlatých Hor, výše zmíněným prohlášením z 28. ledna 1879 ohlásil Okresnímu hejtmanství v Krnově provozování výroby rosolek, likérů a octa spojených také s jejich prodejem. V obchodním rejstříku Zemského soudu v Opavě byla firma Siegfried Gessler, výroba rosolek, likérů a octa v Krnově zapsána 4. dubna 1884. Do sortimentu výrobků přidal Gessler dle živnostenského listu z 27. listopadu 1886 také výrobu šťáv a ovocných vín všeho druhu. Roku 1885 se Gessler oženil se Sidonií, rozenou Westreichovou, která se stala spolumajitelkou firmy.
Pohled do Göbellovy (dnes Šmeralovy) ulice v roce 1914. V popředí vila Leo Westreicha, společníka ve firmě Siegfried Gessler, v pozadí administrativně-provozní budova vystavěná v letech 1899.
Firma začínala roku 1879 s velmi skromným kapitálem a patrně v nevelkých prostorách domu U Říšského orla, jednoho z velkých krnovských hostinců. Dům stával až do roku 1948 v severní frontě Radničního náměstí. Firma však velmi dobře prosperovala a záhy vyvstala potřeba po jiných, větších prostorách. Gessler tak 4. srpna 1889 oznámil okresnímu hejtmanství koupi části zahrady hotelu Tiroler (dnes Slezský domov), kde hodlal nechat vystavět nové provozy. Při výstavbě byla zvolena náročnější dvoupodlažní varianta, stavbu provedla krnovská firma Eduarda Franka.
Průhled do Göbellgasse patrně počátek 20. století, v pozadí administrativně-provozní budova firmy Siegfried Gessler.
Po deseti letech byl areál rozšířen o provozně-administrativní budovu podle návrhu Wenzela Bürgera ze Saské Kamenice, která se rozložila podél Göbelgasse, dnešní Šmeralovy ulice. Toho se však Gessler již nedožil, jako poměrně mladý zemřel, dle vyjádření své ženy, 1. ledna 1890. Ta však v podnikání pokračovala a přibrala jako společníka svého bratra Leo Westreicha. Ten nechal v jižním sousedství továrny firmy, rovněž na dnešní Šmeralově ulici, vystavět v letech 1899-1900 reprezentativní vilu novobarokního stylu s klasicizujícími prvky. Gessler zanechal čtyři děti: Pavla, Hanuše, Markétu a Bertu, které se později rovněž zapojily do podnikání firmy. Firma později poněkud obměnila sortiment, od 16. června 1897 byla označována „Siegfried Gessler, továrna likérů, rosolky a rumu a obchod s vypálenými lihovými nápoji v uzavřených nádobách. Roku 1912 se stala firma c. a k. dvorním dodavatelem a vybudovala si po celé monarchii velmi dobře fungující síť poboček, i díky nim dokázala expandovat do světa.
Firemní veduta z období první republiky. Za administrativně-správní budovou lze vidět také provozně-skladovací budovu, nejstarší část areálu firmy, pro jejíž výstavbu položil roku 1889 základy ještě sám Siegfried Gessler.
To se jí dařilo i po zániku monarchie a vzniku Československa, sortiment firma rozšířila o výrobu lihovin a výrobu a prodej přírodních a umělých šťáv. Firma už od sklonku 19. století investovala nemalé finance do propagace. Její reklamní produkty, etikety i láhve o různých obsazích měly značný estetický rozměr. Ačkoliv byl sortiment firmy, jak bylo několikrát zmíněno, nemalý, nejvyhlášenějším produktem byl bylinný likér Praděd. Právě ten fungoval v pozdějším sloganu firmy: Tři slova: Gesslerův – Praděd – Krnov (Drei Worte: Altvater – Gessler – Jägerndorf).
Mezi historicky cenné a zároveň nejestetičtější památky po firmě Siegfrieda Gesslera patří firemní účtenky a hlavně etikety lepené na láhve s produkty firmy. Tyto pochází z dob meziválečného Československa.
Osud kvetoucí firmy byl však nakonec tragický. Majitelé byli židovského původu, a firma byla 28. listopadu 1938 arizována. Hanuš Gessler zemřel 2. září 1941 v důsledku rasové perzekuce v Budapešti, Pavel Gessler byl zavražděn v koncentračním táboře v Osvětimi. Přesto se ostatní dědicové marně domáhali u čs. úřadů po válce navrácení majetku. Po roce 1948 byla firma znárodněna, a výroba likéru Praděd přemístěna do Dolan u Olomouce s označením Pravý „Praděd“ Seliko n. p. Olomouc vyrábí Dolany u Olomouce. Hříčkou osudu je, že v původní administrativně provozní budově někdejší firmy Gessler při Šmeralově ulici začínala s výrobou v 90. letech 20. století krnovská firma Santa a. s., která se po koupi ochranné známky a receptury Kofoly v roce 2002 přejmenovala na firmu Kofola. Ta svým hlavním produktem s bylinnou recepturou, byť nealkoholickým, tak trochu navazuje na tradici krnovské firmy „potravinářského“ zaměření s rozsáhlou expanzí do světa. Slávu Gesslerovy firmy pak dodnes připomínají obě budovy na Šmeralově ulici a firemní propagační materiály zachované v soukromých a muzejních sbírkách.
Firma se na svých etiketách chlubila také oceněními, které získávala na mezinárodních výstavách. Rozkvět a skvělou prosperitu jí zajišťovala také síť poboček po celé monarchii, kterou firma udržela při životě a využívala ke svému rozkvětu také v meziválečném období.
