3. 6. 1844
V Bílovci se do rodiny soukenického mistra Josefa Schmidta narodil 3. června roku 1844 synek, který od svého otce a matky Aloisie dostal jméno Hugo. Rodina soukenického mistra patřila v Bílovci, stejně jako by tomu bylo i jinde, k poměrně dobře situovaným, a před Hugem byla na tehdejší dobu poměrně zářivá budoucnost.
Na tu se taky vydal, když se vyučil soukeníkem a po složení tovaryšských zkoušek roku 1863 zamířil vandrem do německých soukenických měst. A to se pro jeho životní dráhu stalo osudným, neboť právě tam se seznámil s rodícím se politickým hnutím dělnictva. Roku 1866 se vrátil na Moravu, kde se 18. listopadu téhož roku zúčastnil na Černých polích u Brna schůze vinařských dělníků. Schmidt sám na ní vystoupil veřejně s požadavky na zvýšení mezd dělníků. Patrně tím tehdy definitivně ve svém životě překročil Rubikon, neboť spolu s dělnickým předákem Aloisem Zahálkou byl zatčen a v soudním přelíčení 8. prosince odsouzen na 10 dní do vězení a k vypovězení ze země Moravské. Vydal se tím namísto na cestu textilního dělníka na dráhu ochránce nejen textilních dělníků.
Postrkem byl poslán zpět do rodného Bílovce, do práce jako tovaryš soukenického mistra však vstoupil 21. března 1867 v Liberci, kde pracoval až do roku 1871. Zde se od roku 1869 aktivně podílel na činnosti zdejších sociálně demokratických spolků. V téže době začal dopisovat do vídeňského sociálně demokratického týdeníku Volkswille. Dne 22. května 1870 předsedal ustanovující schůzi Odborového spolku textilních dělníků, byl účasten příprav tábora českých a německých dělníků na Ještědu konaném 7. srpna 1870, kde se manifestovalo za demokratické uspořádání národnostních poměrů v Čechách na základě rovnoprávnosti a zazněly rovněž požadavky týkající se politických a sociálních práv dělníků. Schmidt i později propagoval spolupráci českého a německého dělnictva, udržoval například také styky s německými a maďarskými dělnickými vůdci v Budapešti.
Na přelomu let 1871-72 byl vypovězen z Liberce a uchýlil se na Varnsdorfsko. Zde však pobyl jen krátce, neboť pro „zločin pobuřování“ musel opět jinam a v květnu roku 1872 se objevil v Krnově, v listopadu však je již v Březové nad Svitavou a odtud se dostává do Vídně. V červenci 1873 se dostal do konfliktu se státními úřady, a byl vypovězen z Vídně i celého Dolního Rakouska. Na několik let se usadil v saských a lužických textilních městech, v roce 1878 se vrátil do rodného Bílovce a ještě téhož roku se definitivně usadil v Krnově.
Množství továren dodávalo Krnovu velký počet dělníků. Nepřekvapí, že pozice sociální demokracie byla koncem 19. a počátkem 20. století v Krnově velmi silná. Natolik, že si roku 1903 postavili své sídlo – dělnický dům. Hugo Schmidt patřil mezi nejpřednější osobnosti tohoto politického uskupení.
Pro pověst sociálního agitátora se marně ucházel o práci v krnovských textilních továrnách. Nakonec si tedy v Krnově otevřel menší obchod, který mu zajišťoval skromné živobytí. Od 80. let 19. století měl pozici uznávaného sociálně demokratického dělnického vůdce ve Slezsku, roku 1893 se například rázně postavil proti vyvolávání rozbrojů ve straně a v srpnu 1893 byl jedním z 34 rakouských delegátů II. internacionály v Curychu. I přes svou pověst sociálního agitátora se u krnovské občanské společnosti těšil značné vážnosti. Po čtyři volební období byl členem městského výboru a v letech 1905-07 se aktivně zúčastnil kampaně za všeobecné hlasovací právo. Právě v Krnově nakonec 7. května 1907 zemřel. Roku 1909 mu byl na hřbitově odhalen náhrobní pomník z mramoru a byla po něm pojmenována ulice – dnešní Jungmannova.
Hugo Schmidt si mohl určitě vybrat „pohodlnější“ a snad i lépe výdělečnou životní dráhu, zvolil však úlohu bojovníka za práva dělníků. V Krnově se však těšil úcty u širších vrstev, než pouze těch dělnických. To vyjadřovalo i zbudování jeho náhrobku na krnovském hřbitově. Po připojení Krnova k Třetí říši byla připomínka sociálně-demokraticky smýšlejícího politika, navíc evidentně nezastávajícího vyhraněná proněmecká stanoviska, trnem v oku, a Schmidtův náhrobek byl zničen. Jiné zdroje uvádějí, že nacisté jeho náhrobek pouze odstranili, a zničen byl až po roce 1945.
Současný náhrobek nahradil plastiku v životní velikosti.
