Dne 23. 12. 1466 vyhlásil papež Jan II. exkomunikaci českého krále Jiřího z Poděbrad, prohlásil jej za sesazeného, uvalil klatbu na každého jeho straníka a vyhlásil proti kacířským Čechům křížovou výpravu.
Český král Jiří z Poděbrad na podobizně Mikuláše Alše. Jiří z Poděbrad byl šlechtického původu, přesto se dokázal stát českým králem. Přes svůj neurozený původ byl neobyčejně a všestranně schopným panovníkem. Po vyhlášení klatby papežem se proti němu postavila početná katolická šlechtická opozice v Čechách, hojné odpůrce měl na Moravě a zcela proti němu stálo Slezsko v čele s mocným městem Vratislav a obojí Lužice.
Do jejího čela se velmi ochotně postavil uherský král Matyáš Korvín, Jiřího zeť, neboť jeho druhou manželkou byla roku 1464 zesnulá dcera Jiřího Kateřina. Matyáš se krom na tu dobu ohromného vojska mohl opírat o četnou opozici proti Jiřímu v Čechách a zejména ve vedlejších zemích, kdy především téměř celé Slezsko a obojí Lužice stály proti Jiřímu z Poděbrad. Král Jiří však i v nastalých válkách propuknuvších roku 1467 osvědčoval své mnohostranné vladařské kvality, a až do Jiřího smrti 22. 3. 1471 nebyly boje rozhodnuty, naopak král Jiří těsně před svou smrtí získával mírnou převahu.
Jedna z dobových podobizen krále Matyáše Korvína. Stejně jako Jiří z Poděbrad byl Matyáš šlechtického původu, z mocného magnátského rodu ze Sedmihradska. Dne 3. 5. 1469 se nechal v Olomouci zvolit českým králem, což okamžitě uznalo jak Moravské markrabství, tak většina Slezska i Horní a Dolní Lužice. Až do své smrti roku 1490 zůstával českým králem vládnoucím na Moravě, ve Slezsku a v Horní a Dolní Lužici. V květnu 1485 za velkého přispění českých žoldnéřů dobyl východní část rakouských zemí včetně Vídně, z níž učinil hlavní město své říše.
Ve Slezsku měl král Jiří spojenců málo. Výjimku tvořil jeho vlastní syn Viktorín, který byl od let 1463-1464 Opavským vévodou, a pak vévodové z Opavsko-Ratibořské větve Přemyslovců Jan IV. Starší a jeho bratr Václav. Pod vládu Jana IV. od roku 1465 náležela krnovská čtvrť Opavska s Bruntálskem a z Ratibořska mu náleželo město Vladislav s příslušným obvodem. Jako své sídlo využíval hrad Cvilín u Krnova.
Mapa rozdělení Opavska roku 1377 (převzato z publikace Hrady českého Slezska). Jan IV. Starší vládl až do roku 1474 prakticky stejnému území, jako jeho praděd Jan I. Opavsko-Ratibořský.
Dříve srdnatý vévoda si však počínal po vypuknutí válek poněkud mdle. Nijak výrazně svého krále Jiřího nepodporoval, ačkoliv ve svém vévodství nijak agilně nezasahoval proti početným poděbradovým straníkům z řad šlechty, zejména Stošům a Bernardovi Bírkovi z Násile, kteří v okolí vedli drobné, ale vytrvalé a úspěšné střety se straníky Matyáše Korvína. V červnu 1469 donutil Matyáš Korvín z Vratislavi, kam na jaře s vojskem protáhl přes Nisu, k složení holdu Janova bratra Václava Rybnického a 10. 8. 1469 se k složení holdu dal neochotně pohnout i Jan IV. starší, což bylo vykonáno 18. 10.
Tyto skutky však zřejmě v samotném vévodovi cosi zlomily, navíc se nejspíše nesetkaly s pochopením u šlechtických předáků jeho vévodství, možná někteří i osobně intervenovali, a někdy po roce 1469 se vévoda opět stává straníkem krále Jiřího a posléze i Vladislava Jagellonského, který se po Jiřího smrti ujal roku 1471 vlády v Čechách. To Matyáš Korvín nehodlal nechat bez odezvy, navíc během roku 1471 přestoupil Jiřího syn Viktorín ke katolické víře a do tábora Matyáše. V průběhu léta, patrně první srpnové dny roku 1474 zahájil Viktorín v dohodě s králem Matyášem drtivou ofenzívu, jejímž cílem bylo zúčtovat se stoupenci Jagellonské strany na Opavsku a blízkém okolí. Dne 23. 8. 1474 přibyl do Opavy také král Matyáš se svým vojskem, jehož jádro tvořila proslulá Černá legie, složená z víc jak desítky tisíc českých žoldnéřů, nejzkušenějších a nejkvalitnějších bojovníků, jací byli v prostoru středovýchodní Evropy pozdního středověku k dostání.
Jádro sil krále Matyáše Korvína tvořila tzv. Černá legie, víc jak 10 000 pěších a jízdních českých žoldnéřů využívajících husitské zbraně a taktiku, včetně vozové hradby a nemalého množství palných zbraní. Až do počátku 16. století to byli nejkvalitnější a nejžádanější bojovníci ve středovýchodní Evropě. Ve svém vojsku je měl také Jiří z Poděbrad či někteří slezští vévodové.
Vévoda Jan se útočníkům bránil na svém sídelním hradě Cvilíně, k dispozici krom stále posádky měl však jen část svých sil, neboť zbytek musel nechat spolu s krnovskými měšťany k obraně Krnova, popřípadě dalších fortifikací své země. A posily neměl kde brát, neboť Viktorín a posléze i Matyáš útočili na další centra vévodství, která se bránila a nemohla poskytnout pomoc vévodovi. Někdy ve dnech 23.–25. 8. 1474 byl dobyt Cvilín, měst Krnov a některé další významné pevnosti země Jana IV. Vévoda Jan byl zajat Viktorínem. Do konce měsíce byly dobyty veškeré větší a menší fortifikace na panství Jana IV. a země byla zcela zpustošená.
Kresebná rekonstrukce hradu Cvilína, též Lobenštejna, kterému se nejpozději v 19. století začalo říkat též Schellenburg. Už někdy roku 1433 se stal sídelním hradem krnovské části Opavska. Vévoda Jan IV. Starší se na něm v srpnových dnech roku 1474 marně bránil přesile vojsk Viktorina a Matyáše Korvína. Kresebná rekonstrukce F. Würmla z roku 1935 je především v detailech určitou fikcí, opírá se však o reálné poznatky.
Tváři v tvář naprosté zkáze vévoda kapituloval a 30. 8. 1474 odevzdal celou zem do rukou hejtmanů Matyášova vojska. Ve Vratislavi před datem 16. 11. 1474 uzavřel vévoda s králem Matyášem smlouvu, v jejímž důsledku, navzdory dřívějším Matyášovým slibům, rezignoval Jan zcela na vládu na Krnovsku a musel zchudlý a zlomený dožít v městečku Vladislav na Ratibořsku. Vládu v Krnovsku si pak podržel sám král Matyáš. Tak skončil poslední Přemyslovec vládnoucí na Krnovsku. A město Krnov? Dobývání z konce srpna 1474 údajně způsobilo rozsáhlý požár, jinak ke Krnovu ale zaujal král Matyáš zcela jiný postoj. Dne 8. 1. 1478 udělil král Matyáš Krnovu právo pečetit červeným voskem a konání jarmarku ve svátek sv. Havla (16. 10.), další listinou z 28. 3. 1485 potvrdil krnovským měšťanům odúmrť. Zdá se, že král Matyáš i vůči Krnovu uplatňoval svou politiku, v níž se opíral o královská města. To je však již jiný příběh.
Pochodující formace střelců českých žoldnéřských jednotek. Na dobu druhé poloviny 15. století tvořili v porovnání s jinými vojsky střelci v řadách českých žoldnéřů velmi početnou skupinu.
