Výročí perzekuce českého studentstva v roce 1939 a zahájení sametové revoluce v roce 1989.

Dne 28. 10. 1939 by to bylo 21 let od vzniku samostatné Československé republiky, což by nepochybně bylo náležitě oslaveno. Jenže tohoto data to bylo víc jak rok od Mnichovské dohody, a víc jak půl roku poté, co Hitler navzdory všem slibům zlikvidoval i zbytek Česko-Slovenska okupací českých zemí a vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava. Vojáci čs. armády, jednotek Stráže obrany státu či Finanční stráže sváděli časté boje na obranu republiky a samostatného státu s příslušníky sudetoněmeckých paramilitárních skupin, německého wehrmachtu, maďarských i polských záškodníků či maďarského honvédu od září 1938 až po hořký konec 15. března 1939 v pohraničí českých zemí a jižních oblastí Slovenska a Podkarpatské Rusi. Když si wehrmacht velmi důkladně převzal po okupaci českých zemí veškerou výzbroj a výstroj čs. armády, zůstávaly odbojářům jako hlavní a často jediné zbraně proti okupační moci vlastenecké cítění, důvtip, odvaha a morálka.

Odmítání smíření se se ztrátou vlastního státu dalo obyvatelstvo protektorátu najevo několika masovými, z ilegality řízenými akcemi. Vše pak vyvrcholilo právě 28. 10. masovými demonstracemi zejména v Praze, ale také v Brně či v jiných městech. Okupační německá správa byla v počátku zaskočena masovými projevy českého odporu, brzy se však vzpamatovala a na demonstrující davy poslala obrněné vozy a vojáky. Střelba davy rozehnala a usmrtila dělníka Václava Sedláčka, smrtelně zranila studenta medicíny Jana Opletala. Ten svým zraněním 11. 11. podlehl, jeho pohřeb 15. 11. se stal novou demonstrací proti německé okupaci, účastníky byli tentokrát již ale především vysokoškolští studenti. Německá správa zareagovala nekompromisně. V noci z 16. na 17. 11. byly přepadeny vysokoškolské koleje v Praze, velká část studentů odvlečena do koncentračních táborů a 9 studentských předáků demonstrativně bez soudu okamžitě popraveno. Zároveň byly 17. 11. uzavřeny veškeré české vysoké školy, údajně dočasně, reálně je však německá okupační správa už nikdy neplánovala znovu otevřít. Na památku těchto událostí byl 17. listopad vyhlášen jako mezinárodní den studentstva.

V roce 1989 to mělo být kulatých 50 let od událostí v době druhé světové války. Od konce léta a v průběhu podzimu 1989 se začaly hroutit komunistické diktatury v Polsku, Maďarsku a v NDR. V této atmosféře se hnutí nezávislých studentů „Stuha“ rozhodlo uspořádat vzpomínkovou akci a z taktických důvodů do příprav zapojilo také pozvolna se rozpadající režimní Svaz socialistické mládeže se správným předpokladem, že v takovém případě úřady akci povolí. Odpoledne v pátek 17. 11. se tak v univerzitním areálu Na Karlově sešlo několik tisíc studentů a občanů, neboť odtud téhož data roku 1939 vyšel pohřební konvikt se zabitým Janem Opletalem. Záhy se shromáždění přeměnilo v protirežimní demonstraci. Průvod se nejdříve vydal na hřbitov na Vyšehradě, kde zapálil svíčky na hrobech českých velikánů a následně, již po setmění, zamířil do centra Prahy. Zde byl na Národní třídě zastaven kordonem policistů, kteří demonstranty brutálně zbili a několik těžce ranili. Byla-li snad akce tehdejší vládní garniturou hodnocena na počátku jako úspěšná, vše brzo nabralo zcela jiné obrátky, přičemž své nepochybně vykonala i zpráva o údajné oběti policejního zásahu. Ačkoliv se později ukázalo, že tato informace byla fámou, vše již žilo svým vlastním životem. Již 18. 11. se v Realistickém divadle v Praze sešli studenti pražských vysokých škol, herci a představitelé kulturní obce, kteří se dohodli na týdenní protestní stávce a současně vyhlásili na 27. 11. dvouhodinovou generální stávku. V neděli 19. 11. bylo v divadle Činoherní klub ustanoveno Občanské fórum. Dne 26. 11. začala jednání mezi Občanským fórem vedeným Václavem Havlem a předsedou vlády Ladislavem Adamcem. Za dva dny předložila Ladislavovi Adamcovi delegace Občanského fóra a sdružení Verejnosť proti nasiliu, slovenské obdoby Občanského fóra, požadavky. Dne 29. 11. je komunistické vedení prakticky přijalo. Hranice byly otevřeny 4. 12. 1989. V průběhu prosince byla ukončena jednání o nové vládě, ústavní změny atd. Konec komunistického režimu stvrdila volba nového prezidenta Československa, jímž byl 28. 12. 1989 zvolen Václav Havel. Více než 41 let trvající vláda komunistického režimu skončila.

V okamžiku vypuknutí „sametové revoluce“ byla pochopitelně centrem veškerého dění Praha, brzo se však neklid šířil po celém Československu a jedním z poměrně brzkých menších center dění byl Krnov. Zde jako první pod dojmem pražských událostí reagoval na situaci Městský národní výbor. Dle záznamů Martina Košútka byly 20. 11. z hlavního skladu Lidových milicí, který byl v prostorách ředitelství Strojosvitu na náměstí Minoritů 7, převezeny zbraně do jednotlivých krnovských podniků. K takové eskalaci ale naštěstí nedošlo. Dne 24. 11. se v Krnově ustanovilo Občanské fórum. Zakladateli byli Zdeněk Jeník, Miroslav Olšanský a Ing. Radomír Vejmelka. V tento den již byly také vylepovány po Krnově plakáty s výzvou pražských studentů a dopisem kardinála Tomáška. Nastávající dny dostávala situace v Krnově rychlý spád. Na 26. 11. svolalo Občanské fórum shromáždění na Hlavním náměstí. Komunistické vedení se sice pokusilo situaci využít ve svůj prospěch a převzít iniciativu, shromáždění se však přesunulo na Husovo náměstí před městské divadlo.

Večer 26. listopadu 1989 v Krnově svolalo Občanské fórum shromáždění na Hlavní náměstí. Tuto akci si však pro sebe chtěl „ukrást“ MěNV, OF tak pohotově místo konání přesunulo na Husovo náměstí před městské divadlo.

Večer 26. 11. 1989 před městským divadlem.

Den poté se pak drtivá většina Krnovanů zúčastnila generální stávky, někteří přišli na náměstí, jiní sice zůstali na pracovištích, avšak rovněž nepracovali. To již Městský národní výbor pomalu skládal zbraně. Nechal rozšířit 500 kusů letáků, v nichž nabádal k zachování chodu města a ujišťoval o ochotě vést dialog s Občanským fórem. To se mezitím na I. diskusním večeru 30. 11. konaném v podkroví spořitelny vnitřně rozčlenilo, kdy se do jeho čela v Krnově postavili Miloš Vyleťal, Vlastimil Zillich, Miroslav Olšanský, Josef Haniš a Zdeněk Háza.

O den později (27. 11. 1989) se Krnované zúčastnili generální stávky. Mnozí přišli na Hlavní náměstí.

Kancelář Občanského fóra v Krnově.

V Krnově samotném se pak nová kapitola počala psát 4. 12. Tehdy se na celodenním jednání o budoucím uspořádání města sešli zástupci Občanského fóra a Městského národního výboru. Zástupci Občanského fóra a národního výboru se pak sešli ještě večer v Městském divadle spolu s herci opavského divadla, studenty brněnských škol a veřejností na diskusním večeru. V Městském divadle se 14. 12. uskutečnilo plenární zasedání národního výboru a do rady města byli kooptování i nekomunisté- Alois Dvořák, Vlastimil Gřunděl, Miroslav Francúz, Marie Muroňová a Vlastimil Zillich. Tím prakticky i v Krnově končila vláda jedné strany.

Na samotném přelomu 80. a 90. let 20. století ještě neexistoval internet, natož sociální sítě. A tak se různé „memy“, „statusy“, „komentáře“ či koláže vytvářely po staru formou letáčků či plakátků a lepily na výkladní skříně či stěny.