po út st čt so ne
1
2
9
16
23
30

Úvod

Vážení příznivci historie. Město Krnov si v roce 2023 připomene 770 let své existence. Během této, z lidského hlediska nesmírně dlouhé doby, město a jeho obyvatelé prožili řadu událostí, změn, proměn a zvratů, kdy období prosperity střídala léta úpadku a chvíle klidu a rozkvětu zastínily tragické momenty. Historie Krnova je nesmírně bohatá a popsat ji v celku vydá na rozsáhlé dílo. O to složitější je v textu omezeném rozsahem novinového článku zachytit to nejpodstatnější, hlavní vývojovou linii, události a osoby, které utvářely osudy města až do dnešních dní.

V souvislosti s tímto významným výročím připravilo Městské muzeum Krnov seriál článků pro Krnovské listy věnovaných historii našeho města pod názvem Toulky minulostí, ve kterém se pracovníci muzea pokusí zpřístupnit veřejnosti historii města ve všech oblastech jeho života, počínaje významnými událostmi, přes společenský a hospodářský život, památky, umění či zajímavosti, a konče významnými rodáky a osobnostmi. Cílem seriálu je připomenout si důležité milníky i neznámé detaily z nesmírně zajímavé historie významného slezského sídla, ve kterém je nám všem dáno žít, a také se připravit na blížící se oslavy.

Město Krnov je stálicí v hledáčku historiků. O Krnově vyšla celá řada publikací, odborných studií, statí a článků, které přibližují a osvětlují jeho historii i současnost. Snahou pracovníků muzea je podání historie města stravitelnější formou. Stati, vycházející v rámci seriálu, nejsou – a ani nemohou být– úplným a vyčerpávajícím obrazem dějin města, jsou jen úvodem k pochopení minulosti místa, které je dnes naším domovem.

Bernhardt Werner: Pohled na Krnov, 1738, kolorovaná mědirytina

Počátky města

Mezi nejpopulárnější témata z historie Krnova patří bezesporu problematika vzniku města Krnova. Přestože odborná literatura se k této otázce v posledním desetiletí vyjádřila několikrát, a to dosti „definitivním“ způsobem, prvopočátky Krnova coby města stále budí velkou pozornost. Nehledě na to, že mezi laickou veřejností celou záležitost komplikuje nedostatečná reflexe nejnovější literatury a silné lpění na starších názorech o počátcích Krnova. Mohli bychom pochopitelně jen krátce odkázat na nejnovější literaturu a strohý fakt, že Krnov získal městská práva nejpozději před 11. 4. 1253. Přínosnější i poutavější však bude pojednání o tom, jak to bylo s jinými názory na vznik Krnova, kde se vzalo výročí 700 let města Krnova roku 1969 a proč již odborníci datum 1279 nepovažují za tolik relevantní.

Kdy přesně si obyvatelé Krnova, zejména právoplatní měšťané, začali pokládat otázku po stáří a původu města, již nepochybně nezjistíme. Je však dosti možné, že se tak začalo dít někdy v průběhu 16. století, zejména v jeho druhé polovině či ke konci, nebo počátkem 17. století. Rozmach vzdělanosti a knižní kultury, naplno proudící již i městským prostředím, k tomu vytvářel příhodné podmínky. Navíc, různé kroniky a památné knihy se tehdy těšily značné oblibě jak v celém Českém království,1 tak dokonce lokálně. Jenže jak samotným autorům těchto spisů a kronik, tak nezřídka rovněž jejich zadavatelům – panovníkům, šlechticům, či dokonce městům, šlo daleko více než o skutečnou historickou věrohodnost v prvé řadě o (sebe)prezentaci a prosazování svého politického programu, přičemž vážnosti donátora měla dodávat jeho co největší starobylost. To ostatně v očích dobové společnosti, ať již té urozené či neurozené, taky velmi dobře fungovalo. A přestože všechna tato díla bývají dodnes vysoce hodnocena pro svůj kulturní přínos, v žádném případě je nelze posuzovat dnešními měřítky kritické historické vědy, s níž neměla vůbec nic společného.

Již jsme nakousli, že zadavateli historických spisů a kronik byla i města. Právě ta byla na moravskoslezském pomezí hlavními politickými a kulturními hegemony – ať již se jednalo o Krnov, Hlubčice a zejména Opavu. Není tak divu, že poptávka po kronikách přišla v našem regionu z městského prostředí.

V Hlubčicích vznikly redakcí tamějšího městského písaře Daniela Arnolda Letopisy města Hlubčic (Annales Oppidi Leobschyzensis).2

V Opavě šli ještě dále, neboť se rozhodli přijmout služby vyhlášenějších autorů. I zde se nejdříve prosadil „domácí“, písař Jindřich Polan z Polandorfu, původem z Gdaňsku, který se v Opavě usadil roku 1553 a s pomocí písemných materiálů Opavy sepsal tzv. Opavskou kroniku, ačkoliv to nebyla kronika v pravém slova smyslu.3 Jindřich Polan z Polandorfu své dílo však nestihl dokončit, a tak se opavští konšelé obrátili koncem 16. století na jiného autora, Abrahama Hosemanna.

Excerpta Josefa Zukala z Opavské kroniky označované jako Fürstenštejnská kronika podle místa posledního uložení na zámku Fürstenštejn (dnes Książ nedaleko Walbrzychu v Dolním Slezsku). Jejím autorem byl nejspíše opavský městský písař Jindřich II. Polan z Polandorfu. Krom toho, že se jednalo o nejstarší pramen svého druhu v našem regionu, můžeme se jen dohadovat, zda neobsahovala také údaje týkající se Krnova. Originál je nezvěstný od konce 2. světové války, dochovaly se pouze výpisky pořízené Zukalem.


1 Blíže k historiografické produkci v době předbělohorské viz Kutnar, F.: - Marek, J.: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. Praha 2009, s. 70–91. Dále také stručněji např. Vorel, P.: Velké dějiny zemí Koruny české VII. 1526–1618. Praha 2005, s. 324–327, 379–380.

2 Prix, D.: A4.1 Daniel Arnold. Annales Oppidi Leobschyzensis (Letopisy města Hlubčic). In: Šopák, P. a kol.: Paměť Slezska. Památky a paměťové instituce českého Slezska v 16. až 19. století. Opava 2011, s. 61–62.

3 Čapský, M.: Vévoda Přemek Opavský (1366–1433). Ve službách posledních Lucemburků. Olomouc – Opava 2005, s. 16–19. Velmi pravděpodobné je, že Opavskou kroniku uspořádal až jeho syn Jindřich II. Polan z Polandorfu.

 

K počátkům města Krnova 2

Abraham Hosemann, humanistický intelektuál narozený roku 1561, se po univerzitních studiích a smrti svého otce živil jako literát a básník. Sepisoval zejména moralistní a filozoficko-teologická díla, nemalou pozornost však věnoval také historickým spisům. Právě svými historickými pojednáními Nova chronologia austriaca a Genealogia Austriaca si získal náklonnost císařského dvora, neboť v nich nastínil kontinuitu habsburské dynastie s franckými králi. Za odměnu obdržel titul císařského historiografa.1 Hosemann nelenil a nabízenou příležitost dokázal zužitkovat beze zbytku. Rozesílal listy s nabídkami svých služeb, v nichž zdůrazňoval svůj titul i údajnou odbornou erudovanost. A zakázky na sebe nenechaly dlouho čekat. Pro řadu měst se totiž stalo otázkou jisté prestiže, aby jim jejich dějiny sepsal „císařský historiograf“, navíc konšelé slezských měst, téměř bez výhrady protestanté, spatřovali v zadání zakázky císařskému historiografovi výtečný způsob vyjádření loajality k panovníkovi, který je přitom nic nestál, rozuměj, z politických a náboženských hledisek. O Hosemannovi je známo, že sepsal dějiny 13 slezských měst.2 Vladimír Blucha uváděl, že mezi Hosemannova díla patřily také Dějiny města Krnova.3  Ostatní autoři, Ernst Königer, Heinrich Schulig či Martin Čapský Dějiny Krnova neuvádějí, jednoznačně však připomínají Dějiny města Opavy, čili Cronica der löblichen, uralten, vornehmen und berühmbten Stadt Troppau, která sice nikdy nakonec nevyšla tiskem, dochovala se však v opisech dodnes.4  Hosemannovy kroniky slezských měst byly sepisovány podle jednoho ústředního vzoru, dle nějž byla oblast Slezska kolonizována kolem roku 300 římskými a franckými osadníky. U Opavy krom toho všeho přišel Hosemann s tím, že její počátky lze klást do roku 936 a jejím zakladatelem byl římský král Jindřich I. Ptáčník ze saské dynastie.5  Samozřejmě že vyjma citací množství dobových a některých středověkých dokumentů se Hosemannova díla naprosto vymykají hlediskům věrohodné a objektivní dějepisné práce, což však v předbělohorské době nikomu nevadilo, ani zadavatelům samotným. Jak tomu tehdy bylo v Krnově, nám prozatím není známo. Nicméně výše zmíněná problematika má s Krnovem souvislost, jak později uvidíme.
Co se ohledně Krnova samotného dodnes dochovalo, či není nezvěstné, je nevelké množství zápisů memoriálního charakteru, zpravidla ze 17. století, které však zaznamenávaly události související s třicetiletou válkou. Jedním z mála obsáhlejších, a zároveň poněkud šířeji zaměřených spisů je kronika minoritského konventu v Krnově, uložená dnes ve fondu Minorité Krnov v Zemském archivu v Opavě, neboli Protocollum historiae conventus ordinis minorum conventualium Carnoviae in Silesia.6  První, úvodní část pojednává na pěti a půl foliích o dějinách města Krnova, poté následuje druhá část přinášející historii krnovského kláštera řádu minoritů. Na deskách je uvedeno datum 1836, nicméně samotné zápisy prozrazují, že byly sepisovány již v 18. století a v 19. dokončeny. Celá kronika je sepsána spíše heslovitě, a byť je zde patrná snaha o chronologické řazení, místy jsou události a data uváděny zpřeházeně. Krom toho, některé záznamy jsou téměř analistické, čili, jsou uvedená jen velmi strohá základní data. V každém případě je však tato kronika pozoruhodná, už jen tím, že je nejstarším prozatím dochovaným a známým pramenem svého druhu vzniknuvším v Krnově a historii města alespoň částečně reflektující. Pro nás by byl pochopitelně zajímavý její úvod, na jehož počátku se jeden z vícero neznámých pisatelů vyjádřil ke vzniku města Krnova. Učinil tak však dosti vágně v několika větách, které velmi výmluvně prozrazují, že ani pisatel řádků o počátcích Krnova nic nevěděl. Jako první konkrétní datum je ale uveden rok 1082 a údajná zmínka o existenci radnice v Krnově.

Kronika konventu minoritů v Krnově, uložená v současnosti v Zemském archivu v Opavě v archivním fondu Minorité v Krnově zůstává prozatím nejstarší známou a dochovanou písemností memoriálního charakteru týkající se Krnova.


1 Čapský, M.: Vévoda Přemek Opavský… c. d., s. 20.

2 Čapský, M.: Vévoda Přemek Opavský… c. d., tamtéž.

3 Blucha, V.: Město mezi dvěma řekami. Krnov 2007, s. 23.

4 Čapský, M.: Vévoda Přemek Opavský… c. d., s. 20.; Čapský, M.: A4.3 Abraham Hosemann. Chronica der löblichen, vornehmen und berühmbten Stadt Troppau. In: Šopák, P. a kol.: Paměť Slezska. Památky a paměťové instituce českého Slezska v 16. až 19. století. Opava 2011, s. 64.

5 Čapský, M.: Vévoda Přemek Opavský… c. d., s. 20–21.; Čapský, M.: A4.3 Abraham Hosemann. Chronica der löblichen, vornehmen und berühmbten Stadt Troppau. In: Šopák, P. a kol.: Paměť Slezska. Památky a paměťové instituce českého Slezska v 16. až 19. století. Opava 2011, tamtéž.

6 ZA v Opavě, Minorité Krnov 1533 – 1948, inv. č. 144.

 

K počátkům města Krnova 3

Kronika konventu minoritů v Krnově prakticky dodnes zůstává ojedinělým pramenem svého druhu vzniknuvším v Krnově, jak jsme zmiňovali v předchozí kapitole. Se zmínkami o nejstarších počátcích Krnova se však v průběhu 18. století a počátkem 19. století doslova „roztrhl pytel“. Roku 1739 bylo v makovici levé (městské) věže děkanského a farního chrámu sv. Martina nalezeno několik dokumentů.1  Jedním z nich byla listina, která obsahovala údajné privilegium německého krále Jindřicha I. Ptáčníka, který nechal vystavět město Krnov, a to na místě, kde dosáhl vítězství nad Maďary. Datována byla přitom do 27. května 926. V druhém dokumentu byla již výše citovaná zmínka o existenci radnice v Krnově již roku 1082. V zápisech krnovského měšťana Ignáce Klementa, který žil v letech 1820–1870 v domě (dnes již neexistujícím) staré čp. 238 na Horním náměstí, se naopak uvádělo datum 27. května 936. Třetím zdrojem byla modlitební kniha Anny Schmidt z roku 1809, babičky krnovského stavitele Karla Mihatsche. V ní byl pro změnu označen jako letopočet založení Krnova rok 932. Čtvrtým pramenem se stala Kronika města Opavy, čili Chronik der alten und neuen Zeit Troppau´s, oder Troppau und seine Merkwürdigkeiten Erasma Kreuzingera z roku 1862. V ní je možno se dočíst, že roku 926 založil německý král Jindřich I. Ptáčník město Krnov. Shrneme-li tedy všechny tyto zdroje, spojuje je fakt, že Krnov údajně založil německý král Jindřich I. Ptáčník, a to roku 926, popřípadě 936 na místě, kde zvítězil nad Maďary.

Starodávně se tvářící písemnosti kladoucí počátky Krnova hluboko do 10. století byly velmi lákavé, v polovině 19. století však oprávněně vzbuzovaly pochybnosti akademicky proškolených středoškolských profesorů či přímo profesionálních historiků. Zakladatel moderní kritické historiografie v rakouském Slezsku, Gottlieb Biermann zmiňuje ve svém díle Geschichte der Herzogthümer Troppau und Jägerndorf z roku 1874 výše zmiňovanou listinu a založení Krnova 27. 5. 926 cituje pouze v poznámce a dává poměrně jednoznačně najevo svou nedůvěru.2  Naopak krnovský středoškolský profesor Julius Pleban údajné privilegium z roku 926 zcela opomíjí a v pasáži, v níž hovoří o existenci města snad již ve 12. století, připomíná listinu s údajem o existenci radnice roku 1082, dodává však, že listina, ač pozoruhodná, není příliš spolehlivá.3  Obdobně jako Pleban, také další středoškolský profesor, který vzal na svá bedra sepsání populárně naučného díla o Krnovu a Krnovsku, Heinrich Schulig, zmiňuje dokumenty kladoucí vznik Krnova do roku 926 a existenci radnice v našem městě již v roce 1085 pouze v poznámce a vyslovuje jim ještě menší důvěru než Pleban.4  Již před Schuligem zaměřil svou pozornost na problematiku veškerých krnovských privilegií Emil Rhezak. Svůj poměrně rozsáhlý příspěvek Regesten über die Rechte und Freiheiten der Bürger der Stadt Jägerndorf publikoval roku 1905 a jako první uvádí privilegium z roku 926. Avšak, regest této listiny ukončil Rhezak poměrně výmluvnou větou: „Viele Geschichtsforscher bezweifeln die Echtheit dieses Dokumentes (Hodně historiků zpochybňuje pravost tohoto dokumentu).5  Poté se již po obou údajně nejstarších zmínkách po počátcích města Krnova poměrně slehla zem. Nicméně mezi obyvatelstvem Krnova patrně obě fantaskní listiny stále silně rezonovaly, to by totiž mohl být důvod, proč se k nim ve dvou pojednáních roku 1926 vrátil krnovský historik Ernst Königer.6  Samozřejmě, že důvěryhodnost obou privilegií zcela vyvrátil. Otázkou zůstávalo, kde má údaj 926, popř. 936, svůj prvopočátek. A zde měli všichni výše citovaní autoři naprosto jasno a jednomyslně se shodovali. Zcela smyšlený letopočet 926 a založení Krnova německým králem Jindřichem I. Ptáčníkem nepřinesl nikdo jiný než Abraham Hosemann ve své kronice města Opavy.

Jeden z dochovaných opisů z poloviny 18. století rukopisu díla Chronica der löblichen, vornehmen und berühmbten Stadt Troppau Abrahama Hosemanna. Stalo se podkladem pro pozdější autory, mimo jiné kroniku Opavy od Erasma Kreuzingera, a ačkoliv bylo věnováno primárně Opavě, právě odtud byl vzat údaj o založení Krnova již roku 926, popř. 936.


1 Blucha, V.: Město mezi dvěma řekami. C. d., s. 23.; Kober, E.: Jägerndorf – 1000 Jahre alt!. Jägerndorfer Ländchen, 1936 (roč. 10), č. 11, s. 101.; Königer, E.: Eine Alt – Jägerndorfer Turmknopfinschrift. Jägerndorfer Ländchen, 1926 (roč. 1.), č. 10, s. 78.

2 Biermann, G.: Geschichte der Herzogthümer Troppau und Jägerndorf. Teschen 1874, s. 85–86.

3 Pleban, J.: Der Jägerndorfer Schulbezirk. Jägerndorf 1887, s. 98.

4 Schulig, H.: Ein Heimatbuch für die Bezirke Jägerndorf und Olbersdorf. Troppau 1923, s. 200.

5 Rhezak, E.: Regesten über die Rechte und Freiheiten der Bürger der Stadt Jägerndorf. Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Österreichisch Schlesiens, 1905/6 (roč. 1), s. 115.

6 Königer, E.: Eine Alt – Jägerndorfer Turmknopfinschrift. Jägerndorfer Ländchen, 1926 (roč. 1.), č. 10, s. 78–80.

 

K počátkům města Krnova 4

Zajisté bychom očekávali, že tím se problém údajného založení Krnova roku 926, popř. 936 Jindřichem I. Ptáčníkem uzavřel. Jenže... to bychom podcenili sílu mýtů. V třicátých letech 20. století totiž v Krnově sílily snahy o přípravu oslav tisíciletého (!) výročí vzniku Krnova. Profesionální historici v Krnově tehdy napnuli všechny síly, aby hrozící faux pas odvrátili, a byli nakonec úspěšní.1  Magistrát Krnova vskutku připravované oslavy 1 000 let města Krnova odvolal. Dodejme, že Krnované v tom nebyli sami. Magistrát města Opavy roku 1936 taktéž velmi vážně uvažoval o oslavách tisíc let Opavy na základě Hosemannovy kroniky, a rovněž zde dokázali odborníci blamáži zabránit.

Tímto můžeme definitivně uzavřít problematiku fantaskních počátků města Krnova vycházejících ze smyšlených zdrojů. V případě problematiky počátků Krnova jsme však teprve na počátku, další si povíme až příště.

Zdroje:

Biermann, Gottlieb: Geschichte der Herzogthümer Troppau und Jägerndorf. Teschen 1874.

Blucha, Vladimír: Město mezi dvěma řekami. Krnov 2007.

Čapský, Martin: Vévoda Přemek Opavský (1366–1433). Ve službách posledních Lucemburků. Olomouc – Opava 2005.

Čapský, Martin: A4.3 Abraham Hosemann. Chronica der löblichen, vornehmen und berühmbten Stadt Troppau. In: Šopák, Pavel a kol.: Paměť Slezska.

Památky a paměťové instituce českého Slezska v 16. až 19. století. Opava 2011, s. 64.

Kober, Ernst: Jägerndorf – 1000 Jahre alt!. Jägerndorfer Ländchen, 1936 (roč. 10), č. 11, s. 101–102.

Königer, E.: Eine Alt – Jägerndorfer Turmknopfinschrift. Jägerndorfer Ländchen, 1926 (roč. 1.), č. 10, s. 78–80.

Kutnar, František: - Marek, Jaroslav: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. Praha 2009.

Pleban, Julius: Der Jägerndorfer Schulbezirk. Jägerndorf 1887.

Prix, Dalibor: A4.1 Daniel Arnold. Annales Oppidi Leobschyzensis (Letopisy města Hlubčic). In: Šopák, Pavel a kol.: Paměť Slezska. Památky a paměťové instituce českého Slezska v 16. až 19. století. Opava 2011, s. 61–62.

Rhezak, E.: Regesten über die Rechte und Freiheiten der Bürger der Stadt Jägerndorf. Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Österreichisch Schlesiens, 1905/6 (roč. 1), s. 112–135.

Schulig, Heinrich: Ein Heimatbuch für die Bezirke Jägerndorf und Olbersdorf. Troppau 1923.

Vorel, Petr: Velké dějiny zemí Koruny české VII. 1526–1618. Praha 2005.

ZA v Opavě, Minorité Krnov 1533–1948, inv. č. 144.

 

Krnovský profesionální historik Ernst Königer se na stránkách jedenáctého čísla desátého ročníku časopisu Jägerndorfer Ländchen roku 1936 velmi důrazně vymezil proti mýtu o založení města Krnova roku 926, popř. 936 s poukazem, že prazdrojem této legendy je kronika města Opavy Abrahama Hosemanna.


1 Kober, E.: Jägerndorf – 1000 Jahre alt!. C. d., s. 101–102.

 

K počátkům města Krnova – Chařovské privilegium I.

V první části jsme se věnovali, dalo by se skoro říci, „pověstem“ o založení Krnova. Nyní přicházíme s pokračováním, které se bude věnovat dokumentu, jenž není sice zcela smyšlený, avšak ani zcela důvěryhodný – tzv. chařovskému privilegiu. Dlouho totiž sloužil jako zásadní pramen pro poznání počátků města Krnova a dokázal tak zamotat hlavu i odborníkům. Navíc je zajímavým příběhem o vývoji názorů na vznik Krnova, do nichž se nejednou promítaly i historické události.

V roce 1850 zachránil krnovský lékárník a amatérský historik Johann Spatzier řadu starších písemností značného časového rozsahu, od středověku až po počátek 19. století, které byly ve skartaci likvidovány z krnovské radnice. Spatzier je pečlivě sesbíral a vlepil do rozměrných knih. Spolu s jeho poznámkami a dalšími písemnostmi, které k zachráněným „pokladům“ přidal, tak vznikla sbírka o třiceti svazcích.1  Dnes pro vědce představuje velice cenný zdroj informací. Spatzier jím zachráněné písemnosti zařadil a zpravidla k nim sepsal aspoň stručný regest. Při této systematizaci své sbírky mu jako obzvlášť cenný poklad musela připadat listina opatřená v průběhu svého uložení na magistrátě registračním číslem 798. Když ji nový majitel rozluštil, zjistil, že se jedná o opis dokumentu zhotovený v 18. století, přičemž originál se hlásil do roku 1221. Text původní listiny oznamoval, že vydavatel poněkud záhadného jména a titulu – Heinrich von der Mohre, což bylo zpravidla interpretováno jako moravský markrabí Vladislav Jindřich, bratr českého krále Přemysla Otakara I., uděluje 10. ledna 1221 kupci Rudigerovi, zároveň dědičnému rychtáři vsi Chařové, některé výsady.2  Původní listina, Das Krotendorfer Erbrichterprivileg, čili Privilegium pro dědičnou rychtu v Chařové, tak mohla být považována, a dlouho také byla, za nejstarší písemný doklad existence vsi Chařová. Neméně důležitá a zajímavá byla skutečnost, že v několika pasážích se objevovala zmínka o „měšťanech Krnova“ či „soudu města Krnova“, což znamenalo, že k datu 10. 1. 1221 byl Krnov nezpochybnitelně městem s tím, že městem musel být již nějakou chvíli. Vše pak podtrhoval fakt, že v listině bylo použito německého názvu Krnova Jägerndorf. To do několika desetiletí počalo sehrávat svou nemalou roli. V zápase mezi českým a německým národem v českých zemích se jakákoliv zmínka o dřívějším českém/slovanském nebo německém osídlení, či o dřívějším městském založení kolonisty ze západu či česky mluvícími, a převaze toho či onoho osídlení v průběhu věků, stávala veledůležitým bodíkem započítávaným do průběžné tabulky politického zápasu a nároků na nadvládu a určující slovo v českých zemích a jejich jednotlivých regionech. Místní tak mohli jásat dvojnásobně, Krnov byl dle Chařovské listiny městem již roku 1221 a ještě k tomu německým. Každého aspoň trochu nacionálně cítícího německého obyvatele nejen Krnova to hřálo u srdce o to více, když se záhy přišlo s jiným důvěryhodným dokumentem z roku 1240 přinášejícím důkaz existence Krnova, avšak s bezpečnou zřejmostí, že Krnov bezpochyby ještě městem nebyl, navíc užívajícím pouze latinizovanou verzi slovanského, respektive českého názvu, Kyrnow.

Opis chařovského privilegia

Opis chařovského privilegia zachránil Johann Spatzier spolu s jinými písemnostmi určenými ke skartaci a zahrnul jej do své sbírky. Opis chařovské listiny se nachází konkrétně ve 25. svazku. Ze sbírek SOkA Bruntál se sídlem v Krnově.


1 SOkA Bruntál se sídlem v Krnově, Pozůstalost Jana Spatziera (1280)1806–1881. Po Spatzierově smrti se jeho sbírka dostala do držení spolku Deutscher Verein für Geschichte Mährens und Schlesiens v Brně, odkud ji v době existence protektorátu převzal tehdy říšský archiv v Opavě. Zde pak byla po dlouhá léta uložena ve Státním oblastním archivu, později v Zemském archivu v Opavě. Nedávno byla převedena do SOkA Bruntál se sídlem v Krnově. Blíže srovnej Stratil, Ivo: Pozůstalost Jana Spatziera (1280)1806–1881. Inventář. Opava 1969.

2 Kejř, J.: Počátky města Krnova. Krnov 1968, s. 42–43.; Königer, E.: Das Krotendorfer Erbrichterprivileg und die Anfänge von Jägerndorf. Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Schlesiens, 1930–1933 (roč. 20), s. 2–4.

 

K počátkům města Krnova – Chařovské privilegium II.

Na první pohled nevzbuzovala tzv. chařovská listina výraznější podezření o své autenticitě. Datum 1221 pro existenci městského zřízení v Krnově nepůsobilo ani zdaleka tak fantaskním dojmem jako dříve uváděná data 926 či 936, krom toho bylo známo, že nejpozději před rokem 1224 byla městem Opava a snad již před rokem 1222 i Hlubčice. Nejstarším městem pak byl Bruntál, jehož založení bylo možno bezpečně klást již před rok 1213. Nebylo tak na jednu stranu příliš divu, že nemálo badatelů chařovskému privilegiu důvěřovalo. Od Spatziera převzal chařovské privilegium Vincenc Prasek a ve své Vlastivědě Slezské, popřípadě dalších svých pracích, prezentoval datum 1221 a chařovskou listinu jako nejstarší doklady existence Chařové a Krnova jakožto města. Po Praskovi zůstávala listina nějakou dobu nepovšimnuta, opomenul ji například Gustav Friedrich ve své studii věnované kanceláři a listinám moravských markrabat Přemysla a Vladislava. Obdobně chařovskou listinu ignorovaly práce zabývající se problematikou měst, o tzv. diplomatářích (edicím středověkých listin vydávaných českými knížaty a králi, moravskými markrabími atd.) ani nemluvě. Mimo jiné byla neznáma také zakladateli profesionální historiografie v rakouském Slezsku Gottliebu Biermannovi, či Juliu Plebanovi. Do svého pojednání o „kolonizaci německých vsí severní Moravy“ v roce 1905 ji naopak pojal Karl Berger. Opatrné stanovisko naopak zaujal Heinrich Schulig ve své Ein Heimatbuch für die Bezirke Jägerndorf und Olbersdorf, kdy chařovskou listinu ani otevřeně neodmítl, ani plně nepřijal. Chařovská listina a skutečnosti jí sdělované se tak ocitaly v obojakém postavení – převážně regionální badatelé ji brali vážně a „kasali“ se tím, že Krnov byl městem již roku 1221, popř. Chařová byla k roku 1221 založena, na druhou stranu vyšší odborné autority chařovské privilegium přehlížely.

Krnovský profesionální historik Ernst Königer se rozhodl, že otázku chařovské listiny definitivně rozsekne. Své výsledky publikoval v roce 1933 v podobě rozsáhlé studie v časopise Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Schlesiens. Veřejnost jeho verdikt očekávala pochopitelně s velkým zájmem, vždyť v sázce bylo, zda se Krnov stal městem již před rokem 1221, nebo až o několik desetiletí později, a rovněž to, zda lze jeho počátky spojovat s osadníky z německy mluvících krajin, či s Čechy, popř. Slovany, jak naznačovala zmínka z roku 1240. Königer se stal vlastně prvním odborníkem, který provedl důkladnou kritiku privilegia chařovské dědičné rychty, což neprovedl jak Spatzier, tak od něj závěry přebírající Prasek, a o to méně badatelé odkazující na Praska. A Königerův výsledek musel nepochybně nepříjemně šokovat. V počátku své studie Königer poznamenává, že je mu známa existence latinské kopie chařovského privilegia uložená na zámku v Bučovicích, jejíž studium mu bohužel do okamžiku zpracování studie nebylo umožněno, a pracoval tudíž pouze s německým překladem. Jako první vzbudila Königerovu nedůvěru velmi neobvyklá a zřejmě neúplná titulatura vydavatele listiny, jíž měl být údajně moravský markrabí Vladislav Jindřich. Závažné shledal také to, že nedokázal pro rok 1221 ověřit ani jednoho svědka ze svědečné řady. Buď se ukázali na základě studia ověřených dobových pramenů jako zcela neznámí, nebo sice skuteční, vystupující však v písemnostech nezřídka až o několik desetiletí později. Ohromné rozpaky pak vyvolával samotný text listiny, ten totiž absolutně neodpovídal dobovým zvyklostem. Velice podezřelé bylo kupříkladu ustanovení o soudnictví určující tři soudní dny, což se vyskytuje v písemných pramenech výrazně později, stanovení desátku odváděného faráři v obilí, nebo prominutí dávek na 24 let. Neméně podezřelá byla pasáž o robotě, o které v první polovině 13. století nejsme zpravováni, či jmenování lokátora a jeho kupeckého povolání, kdy opět z doby, do níž se chařovská listina hlásí, není možno měšťanské lokátory doložit. Jako poslední přihodil Königer nemožnost vysvětlit si záhadu, že dle chařovské listiny byl Krnov roku 1221 městem, a v listině z roku 1240 je nepochybné, že městem není. Zkrátka, chařovská listina vršila jednu dobovou a nevysvětlitelnou anomálii za druhou, a Königer tak vyřkl pod tíhou argumentů nelichotivý závěr – chařovská listina je padělek, dle jazykových zvláštností prý patrně z 16. století.

Ve své studii věnované privilegiu chařovské dědičné rychty a počátkům Krnova uveřejněné ve dvacátém ročníku německého časopisu Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Schlesiens, krnovský německý historik Ernst Königer jako zcela první výrazně zpochybnil pravost chařovské listiny a prohlásil ji za padělek.

 

K počátkům města Krnova – Chařovské privilegium III.

Nečekejme však, že Königerův municiózní rozbor a fundované závěry byly beze zbytku přijaty. Část německých badatelů totiž jeho studii nekompromisně odmítla, přičemž se někteří ani neobtěžovali přijít s věcnými argumenty. Jak připomněl ve své pozdější studii Jiří Kejř, toto byl příklad historika Josefa Pfitznera, který prohlásil, že se musí zůstat u toho, že Krnov byl městem již roku 1221, když Bruntál jím byl od roku 1213 – a basta! Heinz Zatschek byl trochu střízlivější – vytkl Königerovi, že nevyužil latinského překladu chařovské listiny uchovávaný tehdy na zámku v Bučovicích, připustil však, že v případě, kdy by i latinský text neobstál před Königerovými vývody, musela by být nepravost chařovského privilegia vzata jako fakt. 1 Jiní to prostě ignorovali, jako Karl Berger, když v roce 1933 pod názvem Die Besiedlung des deutschen Nordmährens im 13. und 14. Jahrhundert vydal knižně rozšířenou verzi své studie z roku 1905, v níž zůstal u důvěry v chařovské privilegium, nadále opřenou pouze o Praska.2 Podobně dokonce ani někteří čeští autoři nedokázali zaregistrovat Königerovu studii, a nadále nekriticky přejímali Praskovy závěry. To je případ jinak monumentálního díla Ladislava Hosáka Historický místopis země moravskoslezské, vydaného poprvé v roce 1938. Při přípravě druhého vydání se evidentně nikdo nenamáhal s revizí tohoto díla, rozhodně ne v případě méně významných lokalit pohraničí, a v roce 1967 se opět čtenáři dočetli, že Krnov byl již městem roku 1221...

A pak se našli i takoví, kteří pochopili, že u chařovského privilegia již není možno zůstat ve známé podobě, a pokusili se o jeho nový výklad. Tuto linii reprezentoval Walter Latzke ve své studii Die Besiedlung des Oppalandes im 12. und 13. Jahrhundert. Ten se pokusil nalézt oporu v latinské verzi chařovského privilegia. S odlišným pohledem začal hned zpočátku – u vydavatele listiny. Dle Latzkeho jím nebyl moravský markrabí Vladislav Jindřich, ale šlechtic Jindřich z Meerane, účastník křížové výpravy z roku 1228, který prý měl krátce nato, patrně na výzvu krále Václava I. přesídlit na Moravu.3 Pro toto své tvrzení čerpal Latzke z veršované kroniky vzniknuvší roku 1301 na dvoře svídnického vévody Bolka I. Údajně pak vznikla chyba v dataci listiny, když byla omylem vynechána jedna římská desítka, a ze správného data 1231 vzniklo datum 1221. Datu 1231 už by přeci jen lépe odpovídali svědkové uvedení v listině. 4 A cože je tím skálopevným dokladem pro Latzkeho tvrzení? Ve zmiňované kronice se nachází pasáž popisující scénu, kdy po bitvě u Akkonu hledá purkrabí Burchard z Magdeburka po bitvě raněné, v níž se píše přibližně následovné: "...tu bedlivě hledal dál, našel pana Jindřicha z Meerane, téhož, po němž jeho děti, v Opavské zemi jsou usazeny, v jejichž domě jsem byl též...“5 Latzke posléze ve svých úvahách pokračoval dále, přemýšlel nad vztahy pánů z rodu z Meerane k Přemyslovcům a z jeho kombinací mu vyšla následná hypotéza. Jindřich se prý vrátil po roce 1228 z křížové výpravy, na výzvu krále Václava I. se usadil jako jeho vazal na mu propůjčeném území jižně od Krnova a zde vydal roku 1231 privilegium pro chařovskou dědičnou rychtu.6 Pokud by to nestačilo, přišel Latzke ještě s jedním důkazem. Ztotožnil Jindřicha z Meerane s Jindřichem ze Cvilína, který se podílel na založení vsi Býkova, a to listinou z roku 1238. Ta byla uchovávána na zámku v Branticích, kde patrně shořela na konci druhé světové války spolu s většinou brantického zámeckého archivu. Je příznačné, že o její pravosti byly vysloveny vážné pochyby ještě v době, kdy měli badatelé možnost jejího bezprostředního studia, a nelze ji brát vážně. Latzke byl však o její pravosti přesvědčen. A dle Latzkeho tak byla autentická i chařovská listina, pouze je v dochovaných opisech chyba ve vročení. Je možné, že Latzke si vskutku nepovšiml toho, že písař, který sepisoval onu veršovanou kroniku, a to s odstupem několika desetiletí, mluvil o tom, že v Opavské zemi jsou usazeny děti Jindřicha z Meerane, nikoliv on sám... Připočteme li k tomu, že ona veršovaná kronika je jediným, a to dosti pochybným a z historického hlediska v podstatě nevěrohodným, pramenem, který uvádí onoho Jindřicha z Meerane a nějakou jeho souvislost k našemu regionu, není již patrně třeba k Latzkeho pokusu obhájit autenticitu chařovské listiny snad již nic víc dodávat.

 

Doktor Ernst Königer (*21. 9. 1880 Jindřichov - † 15. 8. 1931 Krnov) na kresbě Fritze Raidy. Byl prvním historikem, který důkladně studoval tzv. chařovské privilegium a vyslovil vážné pochyby o jeho pravosti.


1 Kejř. J.: Počátky města Krnova. C. d., s. 26.

2 Berger, K.: Die Besiedlung des deutschen Nordmährens im 13. und 14. Jahrhunderte. Brno 1933, s. 107–108.

3 Latzke, W.: Die Besiedlung des Oppalandes im 12. und 13. Jahrhundert. Zeitschrift des Vereins für Geschichte Schlesiens, 1938, roč. 72, s. 99–100.

4 Kejř, J.: Počátky města Krnova. C. d., s. 8–9.; Latzke, W.: Die Besiedlung des Oppalandes im 12. und 13. Jahrhundert. C. d., s. 64–65, 100.

5 Kejř, J.: Počátky města Krnova. C. d., s. 14.; Latzke, W.: Latzke, W.: Die Besiedlung des Oppalandes im 12. und 13. Jahrhundert. C. d., s. 100–101.

6 Kejř, J.: Počátky města Krnova. C. d., tamtéž.; Latzke, W.: Die Besiedlung des Oppalandes im 12. und 13. Jahrhundert. C. d., s. 101–103.

 

K počátkům města Krnova – Chařovské privilegium IV.

Ještě jednou se velmi výrazně chařovskou listinou zabýval jeden z předních českých odborníků na středověké městské právo Jiří Kejř v souvislosti s výzkumem počátků města Krnova. Shromáždil a kriticky zhodnotil literaturu, která se chařovským privilegiem kdy zabývala, a pro jistotu provedl opět její důkladnou kritiku, obdobně jako víc jak před třiceti lety Königer, ačkoliv Kejř měl k dispozici již jen onen německý opis z 18. století. Latinská kopie totiž patrně nepřečkala druhou světovou válku. Kejř potvrdil správnost Königerových závěrů, krom toho přidal své důkladnou komparací s autentickými prameny, pro „strýčka Příhodu“ zkoušel různé varianty výkladu, neváhal dokonce sáhnout po variantě šlechtického vydavatele, jak to vyřešil Latzke a další a další kombinace. Ve všech případech však po tvrdém srovnání s prověřenými fakty docházel Kejř k stále stejnému neochvějnému výsledku: chařovská listina je padělek.

Následně již žádný badatel nebral chařovskou listinu v potaz a pokud již o ni pojednával, pak jen coby o mylném mezníku počátků Krnova a Chařové. Má privilegium pro dědičnou rychtu v Chařové vůbec nějaký potenciál? Inu, mohlo by být zajímavé zjistit, kdo si nechal v 16. století či na sklonku středověku tento padělek pořídit a za jakým účelem. Jiří Kejř totiž dokázal, že neznámý padělatel či padělatelé nevařili tak úplně z čisté vody a patrně se se skutečnými listinami moravského markrabího Vladislava Jindřicha setkali. Vyloučit nemůžeme, že znění původního originálu bylo pozdějšími opisy ještě více zkresleno. A taky nelze vyloučit, že původní text chařovského privilegia – padělku, měl základ v nějaké skutečné reálné listině týkající se třeba právě chařovské rychty, a kdosi měl zájem, aby její vyznění či ustanovení byla patřičným způsobem upravena či zpřesněna. Byli to krnovští měšťané, respektive městská rada přející si posunout písemnou zmínku o Krnově coby městu před rok 1221? Nebo to byl chařovský rychtář, to se jeví jako případně pravděpodobnější, který si přál získat určité výhody či zpřesnit své konkrétní nároky, které by tak mohl opřít o listinu a práva udělená údajně již v roce 1221? Těžko říci, velmi střídmý písemný materiál dochovaný ze středověkého období, nám asi nedovolí uspokojivou odpověď a my se nejspíš budeme muset smířit s tím, že tento aspekt chařovské listiny, na rozdíl od otázky její autenticity, nikdy uspokojivě nezjistíme. Zůstává tak jen zajímavý příběh zvláštního padělku dotýkajícího se počátků našeho města, a Chařové, která je dnes jeho prakticky integrální součástí, místy až lehce anekdotický, ilustrující ne právě jednoduchý a nikoliv přímočarý vývoj názorů a bádání na stáří a vznik města Krnova.

Zdroje:

Státní okresní archiv Bruntál se sídlem v Krnově, Pozůstalost Jana Spatziera (1280)1806–1881, inv. č. 20.

Státní okresní archiv Bruntál se sídlem v Krnově, Pozůstalost Jana Spatziera (1280)1806–1881, inv. č. 25.

Stratil, Ivo: Pozůstalost Jana Spatziera (1280)1806–1881. Inventář. Opava 1969.

Berger, Karl: Kolonisation der deutschen Dörfer Nordmährens. Zeitschrift des Vereins für Geschichte Mährens und Schlesiens. 1905, roč. 9, č. 1–3, s. 1–69.

Berger, K.: Die Besiedlung des deutschen Nordmährens im 13. und 14. Jahrhunderte. Brno 1933.

Jirásek, Zdeněk a kol.: Slezsko v dějinách českého státu I. Od pravěku do roku 1490. Praha 2012.

Kejř, Jiří: Počátky města Krnova. Krnov 1968.

Königer, E.: Das Krotendorfer Erbrichterprivileg und die Anfänge von Jägerndorf. Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Schlesiens, 1930–1933 (roč. 20), s. 1–33.

Kouřil, Pavel – Prix, Dalibor – Wihoda, Martin: Hrady českého Slezska. Brno – Opava 2000.

Latzke, W.: Die Besiedlung des Oppalandes im 12. und 13. Jahrhundert. Zeitschrift des Vereins für Geschichte Schlesiens, 1938, roč. 72, s. 44–135.

Prasek, V.: Vlastivěda Slezská. Opava 1891.

Schulig, Heinrich: Ein Heimatbuch für die Bezirke Jägerndorf und Olbersdorf. Troppau 1923.

 

K počátkům města Krnova – Povýšení Krnova a 1269 či 1253

Po příspěvku věnovanému smyšleným počátkům města Krnova a tzv. Chařovskému privilegiu, padělku, díky němuž bylo kladeno povýšení Krnova na město, či jeho založení, před rok 1221, nám zbývá náš miniseriál dokončit, a to pojednáním o věrohodných datech o povýšení Krnova na město a drobnější peripetii s jejich uznáním coby milníky existence Krnova jakožto města. Tím se mimo jiné dotkneme i oslav výročí 700 let města Krnova slaveného roku 1969 a toho, proč loňského roku 2019 z oficiálních míst Města nikdo nereagoval, což bylo koneckonců iniciátorem našeho malého seriálu obráceného ani ne tak na počátky Krnova jako takové, jako spíš na vývoj názorů na vznik Krnova a jejich osvětlení.

Zřejmě první prací, která by snesla přísnější měřítka moderní kritické historiografie, bylo dílo Faustina Ense Das Opalland, oder der Troppauer Kreis, nach seinen geschichtlichen, naturgeschichtlichen, bürgerlichen und örtlichen Eigenthümlichkeiten vydané ve Vídni roku 1837. O Krnovu Ens píše, že jeho počátky jsou nejasné, ale že již ve 12. století mělo údajně významnou pozici mezi moravskými městy, jak dosvědčují některé písemnosti. Tím měl však Ens na mysli údajné listiny nalezené v makovici kostela, kdy měla být v Krnově již roku 1082 vystavěna radnice.1   První věrohodnějším údajem je tak až darování čtyř okolních vsí – Kostelce, Blištic, Chomýže a Chařové – roku 1262 českým králem Přemyslem Otakarem II., což posléze stvrdila roku 1279 také královna – vdova, Kunhuta.2 

Historií Krnova se posléze velmi intenzivně zabýval krnovský rodák a lékárník Johann Nepomuk Florian Spatzier, ačkoliv se ani v jeho případě nejednalo o profesionálního historika. Tomu také odpovídá skutečnost, že jeho monumentální sbírka písemností městského archivu, ať již přímo originálů, nebo přinejmenším jejich opisů, čítající na 30 mohutných svazků, nikdy nebyla autorem završena ve formě vydané publikace. Stala se tak aspoň cenným zdrojem pramenného materiálu, který by se do dnešních dnů dost možná nedochoval. Pokud však šlo o počátky Krnova, dával Spatzier důvěru tzv. chařovskému privilegiu, jehož opis z 18. století v městském archivu nalezl, zařadil do své sbírky, a opatřil edičními údaji.3 

Byl to teprve Gottlieb Biermann, kdo přinesl první skutečné kriticky pojednané počátky města Krnova. Žel, stalo se tak pouze prostřednictvím konkrétních a nikterak rozsáhlých pasáží jeho, pro historiografii našeho regionu zásadního, díla Geschichte der Herzogthümer Troppau und Jägerndorf, vydaného v Těšíně roku 1874. Konkrétně, Biermann k počátkům Krnova v nedlouhém odstavci píše, že poprvé je Krnov písemně zmiňován roku 1240, přičemž v poznámce v dalším odstavci připomíná nám již známé falzum o založení Krnova německým císařem Jindřichem I. Ptáčníkem roku 926. Biermann se domnívá, že Krnov byl založen na „německém“ právu v druhé polovině 13. století. Listinou z 31. 8. 1279 pak rychtáři a celé obci tohoto města potvrdila královna Kunhuta starší privilegia udělená mu již dříve jejím násilně zesnulým chotěm, v což například patřilo potvrzení darování Krnovu čtyř okolních vsí – Chařové, Kostelce, Chomýže a Blištic.4  Více se již pak Biermann počátkům Krnova nevěnuje.

První prací, která by relativně prošla přísnými měřítky moderní kritické historické vědy, byla práce Faustina Ense. Tato jinak velmi významná a cenná topografie našeho regionu počátky Krnova příliš neosvětlila.


1 Ens, F.: Das Oppaland oder der Troppauer Kreis, nach seinen geschichtlichen, naturgeschichtlichen, bürgerlichen und örtlichen Eigenthümlichkeiten. IV. Wien 1887, s. 24. Zprávě o založení Krnova 27. 5. 936 naopak správně nedůvěřoval s poukazem na to, že se jedná o údaj z Hosemannovy kroniky.

2 Ens, F.: Das Oppaland oder der Troppauer Kreis…, c. d., s. 25.

3 Kejř, J.: Počátky města Krnova. Krnov 1969, s. 7–8.; Müller, K.: D 4.2 Johann Spatzier. Prameny a opisy pramenů k dějinám Krnova a Krnovska. In: Šopák, Pavel a kol.: Paměť Slezska. Památky a paměťové instituce českého Slezska v 16. až 19. století. Opava 2011, s. 301.; Prix, D.: 2.1. Počátky města. In: Kolář, František – Prix, Dalibor – Zezula, Michal (eds.): Krnov, historie, archeologie. Ostrava 2015, s. 10.

4 Biermann, G.: Geschichte der Herzogthümer Troppau und Jägerndorf. Teschen 1874, s. 85–86.

 

K počátkům města Krnova – Povýšení Krnova a 1269 či 1253 II.

V osmdesátých letech 19. století se konečně pera chopili „domácí“ a roku 1887 spatřila v Krnově světlo světa vlastivědná práce Der Jägerndorfer Schulbezirk pod redakcí Julia Plebana. Kapitoly popisující historii Krnova sepsal Heinrich Schulig. Ten nejdříve s určitou dávkou opatrnosti zmínil některá známá starší falza.1  Následně pojednává o tom, že první písemná zmínka o Krnovu je z roku 1240, přičemž o dvacet dva let později, roku 1262 udělil Krnovu český král Přemysl Otakar II. vedle dalších výhod také čtyři okolní vsi. K tomu Schulig doplňuje, že touto dobou byl Krnov již městem založeným na německém právu. Následných několik řádků věnuje Schulig osobě fojta, jako jeden z příkladů uvádí i zakládací listinu Horního Benešova z roku 1253, v níž vystupuje krnovský fojt Siegfried.2  Pokud bychom však očekávali, že se na prvních dvou stranách věnovaných počátkům Krnova dozvíme, kdy přesněji asi Krnov vznikl, hledali bychom marně.

K důležitým českým národním buditelům rakouského Slezska patřil Vincenc Prasek. Není tak překvapením, že prvním česky psaným pojednáním dotýkajícím se historie Krnova byla Praskova nakonec nedokončená a v úplnosti nevydaná Vlastivěda Slezská, konkrétně první část třetího dílu zahrnující přehled dějin Opavska, rozbor pramenů a literatury k našemu regionu, a nakonec také topografii Opavska od písmene A – K, poprvé spatřivší světlo světa roku 1889. Silným zdrojem informací o Krnovu byl Praskovi zejména Johann Spatzier, není tak divu, že Prasek podotýká, že dříve byl první zmínkou o Krnovu rok 1240, avšak hledíc k listině Chařovské, zřetelno jest, že Krnov již za markrabího Jindřicha Vladislava vznikl na emphyteusi a že měl již l. 1221 svou faru.c  Nezapomínejme, že Prasek sepisoval svou práci a sbíral pro ni materiál v době, kdy se ještě proti chařovkému privilegiu nikdo vyloženě nevymezil. Prasek také zmiňuje zakládací listinu Horního Benešova z roku 1253, o listině z roku 1262 soudí, že byla potvrzením starší listiny.

Heinrich Schulig ve své práci Ein Heimatbuch für die Bezirke Jägerndorf und Olbersdorf částečně zopakoval, do jisté míry ale rozšířil, svou víc jak třicet let starou stať o historii Krnova. Je evidentní, že nyní již poněkud větší důvěru kladl v důvěryhodnost chařovského privilegia. Zakládací listina Horního Benešova z roku 1253 je pro něj oporou pro to, že Krnov jako město mohl klidně vzniknout již snad v 11. či 12. století, když zde již k roku 1221 existoval kostel, jak ve své studii dokládal Karl Berger, příznačně však právě na základě chařovské listiny.4 

V přechozím příspěvku věnovaném chařovské listině jsme zmiňovali zásadní pojednání krnovského historika Ernsta Königera Das Krotendorfer Erbrichtereiprivileg und die Anfänge von Jägerndorf. Königer ve svém článku minuciózně rozebral chařovskou listinu a označil ji za padělek, jemuž nelze důvěřovat a využívat jej pro stanovení stáří a počátků města Krnova. Jak již ale napovídal samotný název Königerova příspěvku, zamýšlel se nejen nad chařovskou listinou, ale rovněž nad počátky města Krnova, a tak zároveň nabídl nové vysvětlení stáří města. Shrnul nejstarší věrohodné zmínky o Krnovu a jako první bezpečný doklad existence městského charakteru Krnova stanovil svědectví fojta Siegfrieda z Krnova v zakládací listině Horního Benešova z 11. 4. 1253. Dle Königera tak byl Krnov povýšen na město, respektive, získal městská práva, mezi lety 1240–1253.5  A Königerovi tudíž lze bezpečně přiřknout další prvenství. Vedle toho, že byl prvním, kdo otevřeně odmítl chařovské privilegium, také jako první považoval onen záznam fojta Siegfrieda z roku 1253 za pevný bod dosvědčující existenci městského zřízení v Krnově. Předchozí autoři buď zakládací listinu Horního Benešova nezmiňovali, nebo ano, byla pro ně však jen další zmínkou z řady písemných zpráv, objevujících se v průběhu 13. století, zejména jeho druhé poloviny, neboť podle nich tou stěžejní byla zpravidla noticka z chařovského privilegia.

Vincenc Prasek patřil k významným českým národním buditelům rakouského, dnes českého, Slezska. Jeho busta z roku 1956, ze sbírek Slezského zemského muzea. 

Zdroj: Šíl, Jiří (ed.): Země a její muzeum. Slezské zemské muzeum a muzejní tradice českého Slezska. Opava 2014.


1 Pleban, J.: Der Jägerndorfer Schulbezirk. Ein Beitrag zur Heimatkunde Schlesiens. Jägerndorf 1887, s. 98.

2 Pleban, J.: Der Jägerndorfer Schulbezirk. C. d., s. 99.

3 Prasek, V.: Vlastivěda Slezská. III./ 1. Dějiny kraje Holasovkého čili Opavského. Opava 1891, s. 492–493.

4 Schulig, H.: Ein Heimatbuch für die Bezirke Jägerndorf und Olbersdorf. Troppau 1923, s. 200–201.

5 Königer, E.: Das Krotendorfer Erbrichtereiprivileg und die Anfänge von Jägerndorf. Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Schlesiens. 1930–33 (roč. 20), s. 28–29.

 

K počátkům města Krnova – Povýšení Krnova a 1269 či 1253 III.

Pozorný čtenář si jistě vzpomene z předchozích příspěvků, že Königerův článek, navzdory veškeré erudovanosti a důkladnému pramennému a jazykovému rozboru, nebyl přijat bez výtek, a dokonce ani nesvedl masově ovlivnit smýšlení široké laické veřejnosti. To první se projevilo v zamítavých reakcích některých německých historiků, popř. v tom, že odmítli ke Königerovým závěrům jakkoliv přihlížet. To druhé naopak ve skutečně vážně míněných přípravách na oslavy 1 000leté existence Krnova jakožto města, na základě Hosemannových „bájí“. Poté, co se podařilo v Krnově odborníkům této ostudě zabránit, stejně jako odborníkům v Opavě, kde se rovněž uvažovalo o oslavách 1000 let Opavy, na základě stejného zdroje, vrátila se na pořad dne aktualizovaná otázka, kdy že se to teda Krnov vskutku stal městem. Na v roce 1931 zesnulého Ernsta Königera navázal krnovský archivář a historik Ernst Kober, který se v polovině třicátých let 20. století mimo jiné také ujal redakce Jägerndorfer Ländchen. Již roku 1935 Kober zveřejnil na stránkách Jägerndorfer Ländchen kratší příspěvek, v němž čtenáři pokládá otázku, kdy by Krnov měl slavit 700leté výročí. V článečku odpovídá, že by se tak mělo dít roku 1942. Jak k tomu Kober došel? Inu, první zmínka o Krnovu je z roku 1240, není jí však myšleno město Krnov, ale celé větší území, nesoucí název po střediskové vsi. V zakládací listině Horního Benešova z roku 1253 již naopak fojt Siegfried z Krnova a jeho pozice ve svědečné řadě dokládají, že Krnov již byl městem. Potud se Kober koneckonců shoduje s Königerem. Kober však vzal v potaz ještě listinu z roku 1247, jež zmiňovala Kirnow ležící na staré obchodní cestě Olomouc – Krnov – Hlubčice – Polsko, a z nějž odbočovala cesta na Opavu. A jelikož roku 1241, jak ostatně houfně tvrdila starší, a dokonce i poválečná literatura, prý zplundroval většinu Slezska i našeho regionu nájezd Tatarů, musel Krnov údajně získat městská práva mezi lety 1242 a 1247.1  Problémem této konstrukce však je, že ona listina z roku 1247 byla později prokázána jako falzum. 

Následného roku se Ernst Kober na stránkách Jägerndorfer Ländchen ostře vymezil proti přípravám 1 000letého výročí založení Krnova, vysvětlil, odkud se pověsti o založení Krnova roku 936, či 926 popř. 932, vzaly, a připomněl, že Krnov získal městská práva mezi lety 1242–1252.2  Zároveň navrhl, že oslavy 700letého výročí by Krnov mohl, a měl, oslavit roku 1942. Sám Ernst Kober se na oslavu kulatých 700 let města Krnova připravoval patrně dosti důkladně. Dnes bude zřejmě již problematické zjistit, zda Ernst Kober zanechal nějakou pozůstalost a jak byla případně rozsáhlá. Víme pouze o albu o 29 foliantech křídového papíru v pevných kartonových deskách, jehož původním majitelem nebyl nikdo jiný než Ernst Kober. Do tohoto alba vlepoval výstřižky z Jägerndorfer Ländchen či jiných periodik týkajících se historie Krnova, různé fotografie Krnova, reprodukce Kinzerových perokreseb, vepisoval sem všeliké poznámky aj. Skutečnost, že je album vyplněno až po poslední stranu, vzbuzuje podezření, že Ernst Kober musel mít nashromážděno vícero materiálu, netřeba snad dodávat, že navzdory tomu a zároveň právě proto má toto album značnou historickou cenu. V poválečné době se toto album dostalo do rukou Vladimíra Bluchy, a ten jej někdy po roce 2000 daroval Městskému muzeu v Krnově, které jej vlastní dodnes. Právě jedna ze stránek tohoto alba nám osvětluje, proč se oslavy 700 let města Krnova v roce 1942 neuskutečnily. Kratší článek, jehož autorem byl samozřejmě sám Kober, publikovaný původně patrně v novinách, nese nadpis Jägerndorf – 700 Jahre alt. Kober v něm mimo jiné opakuje, že Krnov se stal městem v rozmezí let 1242–1252. Podotýká však, že v současném válečném čase není vhodné pořádat bujaré a nákladné oslavy, a tak by měl Krnov oslavit 700leté výročí roku 1953. Tužkou si pak autor do alba pod dotyčný výstřižek německy připsal "nebo 1950".

Album (32,6 cm × 31,7 cm) z pozůstalosti Ernsta Kobera, které Vladimír Blucha předal do Městského muzea Krnov, jež jej vlastní dodnes. Na stránce 14 se nachází výstřižek novinového článku, v němž Kober předestírá, kdy že by Krnov měl oslavit 700 let svého trvání.


1 Kober, E.: Wann kann Jägerndorf seinen 700 jährigen Bestand feiern? Jägerndorfer Ländchen, 1935 (roč. 9), č. 1, s. 8.

2 Kober, E.: Jägerndorf – 1000 Jahre alt? Jägerndorfer Ländchen, 1936 (roč. 10), č. 11, s. 101–102.

 

K počátkům města Krnova – Povýšení Krnova a 1253 či 1269 IV.

Jenže přišel konec války, rok 1945 a odsun drtivé většiny německého obyvatelstva českých zemí, aby se toto již nikdy znovu nemohlo stát destabilizujícím prvkem ve východní Evropě, respektive záminkou Německa pro agresi. Mezi odsunutými skončil i sám Ernst Kober, a s odchodem tak velkého množství původního obyvatelstva se také nutně přerušila a ztratila kolektivní paměť a historie místa. Nově příchozí české obyvatelstvo, později doplněné také určitým množstvím Slováků a dokonce Řeků, mnohdy nikdy předtím Krnov ani nenavštívilo. V nesmírně extrémní situaci, jaká týdny, měsíce a roky po válce panovala, nebyl čas a prostor nad úvahami o stáří nového domova a znovunalézání jeho historie, do všeho pak zasáhl také komunistický převrat. A tak se stalo, že když se blížil a nakonec nadešel rok 1953, nenašel se nikdo, kdo by dal podnět k oslavám 700 letého výročí města, natož zorganizoval nějaké oslavy.

Situace se začala pozvolna měnit na konci padesátých let 20. století. Od roku 1957 začal v Krnově vycházet vlastivědný zpravodaj Krnovsko přinášející témata historická, přírodovědná, místopisná aj. pokrývající celý tehdejší Krnovský okres. Vycházelo ještě v roce 1961, poté, co byl roku 1960 zrušen Krnovský okres. V šedesátých letech propukaly v různých městech Československa oslavy 700letého trvání, jelikož řada měst v Čechách či na Moravě byla vskutku založena, či povýšena na město, v šedesátých letech 13. století. Zároveň se v této době uvolňovala politická a návazně i společenská situace, do toho sílily hlasy nemála Krnovanů nespokojených se zrušením okresu Krnov a volajících po jeho obnově. V roce 1965 se stal kronikářem města Krnova Vladimír Blucha. Rodák z Mokrých Lazců u Opavy přišel do Krnova s rodiči v červenci 1945. Roku 1950 absolvoval krnovské gymnázium, a ač byl vzděláním a také částí kariéry profesně učitelem matematiky a zeměpisu, amatérsky jej silně zajímala historie, zejména jeho bydliště Krnova. To se projevilo už jeho podílením se na vydávání zmiňovaného zpravodaje Krnovsko, a pokračovalo jeho funkcí kronikáře. 1  

Z dlouhé historie našeho města byl pro Bluchu vždy nejatraktivnější problém počátků města Krnova. V roce 1966 jej oslovil tehdejší předseda MNV Josef Bača s dotazem, jak to je se vznikem či založením města Krnova. Blucha předsedu seznámil s problémem do té míry, do jaké jej sám znal, navrhl zároveň, aby Bača oslovil tehdejšího poslance Národního shromáždění za Krnov, akademika Viktora Knappa, a ponoukl ho k oslovení Historického ústavu Akademie věd v Praze. Na jaře roku 1967 zavítal Knapp krátce do Krnova a při té příležitosti se sešel s Bluchou. Po diskuzi Knapp nakonec navrhl, že osloví doktora Jiřího Kejře, už tehdy, a dodnes, uznávaného odborníka na středověké městské právo a problematiku zakládání měst v právní rovině. Zakrátko poté navázali Kejř s Bluchou kontakt a počali si čile dopisovat. Po celý zbytek roku 1967 a počátek roku 1968 probíhaly práce na rukopisu knihy Počátky města Krnova, během nichž navštívil Kejř archiv v Krnově i Opavě a s Bluchou písemně důkladně konzultovali celý text.2

Přední obálka vlastivědného zpravodaje Krnovsko ze září roku 1958. Krnovsko bylo první českou tiskovinou, která se snažila vyplnit hluchý prostor po naučně vzdělávacích, respektive populárně naučných pracích, jejichž posláním bylo obyvatelstvo Krnova a Krnovska nejen bavit, ale také v něm vytvářet vztah k nové domovině.


1 Blucha, V. (ed.): Kronika města Krnova 1965. Krnov 1966, s. 5–6.

2 Blucha, V. (ed.): Kronika města Krnova 1968. Krnov 1969, s. 49–51.

 

K počátkům města Krnova XIII. – Povýšení Krnova a 1253 či 1269 V.

Jiří Kejř začal tím, že znovu velmi důkladně prozkoumal známý opis chařovské listiny a prohlásil ji jako falzum, což na Bluchovo naléhání nakonec zmírnil do formy, že chařovské listině nelze přiznat historickou průkaznost.1 Pokračoval tedy dále, a důkladněji se zastavil u zakládací listiny Horního Benešova z 11. 4. 1253. Kejř namítl, že titul advocatus, kterým Siegfried užívá, mohl znamenat také fojta vesnického či fojta újezdu. A prý tak nelze mít stoprocentní jistotu, že Krnov byl již tehdy městem. 2 Svou úvahu podpořil Kejř také tzv. Ipatijevským rukopisem. Ten popisuje vpád spojeného rusko–polského vojska v létě roku 1253 na Opavsko v rámci bojů mezi Přemyslovci a Arpádovci. Jak uvádí Kejř, Ipatijevský rukopis líčí dosti detailně válečné záležitosti a aspekty, a na svou dobu dosti přesně i místopisné detaily. Nepřátelské vojsko počátkem června 1253 překročilo pohraniční říčku Pštinu a za plenění postupovalo k Opavě, kterou marně obléhalo, ač neúspěch obránců visel na vlásku. Od nedobyté Opavy se vojsko hnulo proti proudu řeky Opavy a zamířilo k severu k hradu, možná spíše hrádku, Násilé. Ten dobylo a mířilo dál na sever, k Hlubčicím. Na jejich opevnění si však rusko-polské vojsko rovněž vylámalo zuby a postoupilo tak na Osoblažsko, kde neúspěšně obléhalo zřejmě hrad Fulštejn.3 Poté již zamířilo zpět. Skutečnost, že Ipatijevský rukopis nezmiňuje Krnov, ač se nepřátelská vojska pohybovala v několikahodinovém dosahu, považoval Kejř za podporu, byť ne nezlomnou, jeho tvrzení že roku 1253 Krnov ještě nebyl městem. A tak za bezpečný doklad považuje až listinu z roku 1269, kdy je fojt Siegfried opět svědkem dohody, tentokrát mezi velehradským klášterem a opavským měšťanem Heřmanem Lohenem o vsi Velké a Malé Hoštice. Není sice v listině titulován, jeho pozice ve svědečné řadě hned za hlubčickým fojtem však byla více než výmluvná.4

Co z toho plynulo? Jednoduše přeci to, že roku 1969 se mělo psát 700 let bezpečné existence města Krnova. Ještě v roce 1967, před oficiálním vydáním Kejřovy publikace, navrhl Vladimír Blucha MěNV, aby bylo roku 1969 řádně oslaveno 700 let města Krnova. Návrh byl přijat a přípravy na realizaci oslav byly vskutku důkladné. Ještě v roce 1967 byla ustanovena komise pro pořádání oslav 700 let města Krnova, která se scházela pravidelně ve čtrnáctidenních intervalech po celý rok 1968.5 V noci z 31. 12. 1968 na 1. 1. 1969 pak byly oslavy slavnostně zahájeny. Oslavy se přitom skládaly z řady kulturních, společenských i sportovních akcí, které průběžně probíhaly po celý rok 1969. Pamatovalo se přitom i na důslednou propagaci, a dokonce i na zkrášlování a zvelebování města. Vše bylo slavnostně ukončeno 12. 12. 1969 akcí v malém sále Slezského domova, kde bylo komisi poděkováno.6 Dodejme závěrem, že v průběhu roku 1969 vyšla také řada publikací o Krnově. Jednou z nich byla práce Vladimíra Bluchy Historie města Krnova. Ta přinášela stručný přehled dějin Krnova od pravěkého osídlení nejbližšího okolí až do roku 1945, a pro generace poválečných, už téměř výlučně českých, Krnovanů se stala biblí poznání krnovských dějin. Zmiňme již, že v případě problému vzniku města Krnova se Blucha plně podřizuje Kejřově práci, ač podotýká, že je určitá malá pravděpodobnost, že se Krnov stal městem již nejpozději roku 1253.7 Výtečné a bohaté oslavy 700 výročí Krnova se tak velmi pevně vryly do paměti tehdejších obyvatel města a jak vidno, namnoze si podržují neotřesitelnou pozici dodnes. Jinak je tomu však již s přesvědčením odborníků na to, od kdy je Krnov městem.

Kniha Vladimíra Bluchy Historie města Krnova z roku 1969 patřila po dlouhá desetiletí k jediné poměrně snadno dostupné, ač dosti skromné, primární literatuře.


1 Blucha, V. (ed.): Kronika města Krnova 1968. c. d., s. 50–51.; Kejř, J.: Počátky města Krnova. Krnov 1968, s. 7–17.

2 Kejř, J.: Počátky města Krnova. C. d., s. 17–18.

3 Kejř, J.: Počátky města Krnova. C. d., s. 18. Podrobněji k této události také Kouřil, P. – Prix, D. – Wihoda, M. (eds.): Hrady českého Slezska. Brno – Opava 2000, s. 426–427.; Antonín, R. – Prix, D.: Slezský a opolský region ve 13. století a prvních desetiletích 14. věku. In: Jirásek, Z. a kol.: Slezsko v dějinách českého státu I. Od pravěku do roku 1490. Praha 2012, s. 239.

4 Kejř, J.: Počátky města Krnova. C. d., s. 19.

5 Blucha, V. (ed.): Kronika města Krnova 1967. Krnov 1968, s. 58.; Blucha, V.(ed.): Kronika města Krnova 1968. c. d., s. 51.

6 Blucha, V. (ed.): Kronika města Krnova 1969. Krnov 1970, s. 38–39.

7 Blucha, V.: Historie města Krnova. Krnov 1969, s. 12.