po út st čt so ne
3
10
17
24

Úvod

Vážení příznivci historie. Město Krnov si v roce 2023 připomene 770 let své existence. Během této, z lidského hlediska nesmírně dlouhé doby, město a jeho obyvatelé prožili řadu událostí, změn, proměn a zvratů, kdy období prosperity střídala léta úpadku a chvíle klidu a rozkvětu zastínily tragické momenty. Historie Krnova je nesmírně bohatá a popsat ji v celku vydá na rozsáhlé dílo. O to složitější je v textu omezeném rozsahem novinového článku zachytit to nejpodstatnější, hlavní vývojovou linii, události a osoby, které utvářely osudy města až do dnešních dní.

V souvislosti s tímto významným výročím připravilo Městské muzeum Krnov seriál článků pro Krnovské listy věnovaných historii našeho města pod názvem Toulky minulostí, ve kterém se pracovníci muzea pokusí zpřístupnit veřejnosti historii města ve všech oblastech jeho života, počínaje významnými událostmi, přes společenský a hospodářský život, památky, umění či zajímavosti, a konče významnými rodáky a osobnostmi. Cílem seriálu je připomenout si důležité milníky i neznámé detaily z nesmírně zajímavé historie významného slezského sídla, ve kterém je nám všem dáno žít, a také se připravit na blížící se oslavy.

Město Krnov je stálicí v hledáčku historiků. O Krnově vyšla celá řada publikací, odborných studií, statí a článků, které přibližují a osvětlují jeho historii i současnost. Snahou pracovníků muzea je podání historie města stravitelnější formou. Stati, vycházející v rámci seriálu, nejsou – a ani nemohou být– úplným a vyčerpávajícím obrazem dějin města, jsou jen úvodem k pochopení minulosti místa, které je dnes naším domovem.

Bernhardt Werner: Pohled na Krnov, 1738, kolorovaná mědirytina

Počátky města

Mezi nejpopulárnější témata z historie Krnova patří bezesporu problematika vzniku města Krnova. Přestože odborná literatura se k této otázce v posledním desetiletí vyjádřila několikrát, a to dosti „definitivním“ způsobem, prvopočátky Krnova coby města stále budí velkou pozornost. Nehledě na to, že mezi laickou veřejností celou záležitost komplikuje nedostatečná reflexe nejnovější literatury a silné lpění na starších názorech o počátcích Krnova. Mohli bychom pochopitelně jen krátce odkázat na nejnovější literaturu a strohý fakt, že Krnov získal městská práva nejpozději před 11. 4. 1253. Přínosnější i poutavější však bude pojednání o tom, jak to bylo s jinými názory na vznik Krnova, kde se vzalo výročí 700 let města Krnova roku 1969 a proč již odborníci datum 1279 nepovažují za tolik relevantní.

Kdy přesně si obyvatelé Krnova, zejména právoplatní měšťané, začali pokládat otázku po stáří a původu města, již nepochybně nezjistíme. Je však dosti možné, že se tak začalo dít někdy v průběhu 16. století, zejména v jeho druhé polovině či ke konci, nebo počátkem 17. století. Rozmach vzdělanosti a knižní kultury, naplno proudící již i městským prostředím, k tomu vytvářel příhodné podmínky. Navíc, různé kroniky a památné knihy se tehdy těšily značné oblibě jak v celém Českém království,1 tak dokonce lokálně. Jenže jak samotným autorům těchto spisů a kronik, tak nezřídka rovněž jejich zadavatelům – panovníkům, šlechticům, či dokonce městům, šlo daleko více než o skutečnou historickou věrohodnost v prvé řadě o (sebe)prezentaci a prosazování svého politického programu, přičemž vážnosti donátora měla dodávat jeho co největší starobylost. To ostatně v očích dobové společnosti, ať již té urozené či neurozené, taky velmi dobře fungovalo. A přestože všechna tato díla bývají dodnes vysoce hodnocena pro svůj kulturní přínos, v žádném případě je nelze posuzovat dnešními měřítky kritické historické vědy, s níž neměla vůbec nic společného.

Již jsme nakousli, že zadavateli historických spisů a kronik byla i města. Právě ta byla na moravskoslezském pomezí hlavními politickými a kulturními hegemony – ať již se jednalo o Krnov, Hlubčice a zejména Opavu. Není tak divu, že poptávka po kronikách přišla v našem regionu z městského prostředí.

V Hlubčicích vznikly redakcí tamějšího městského písaře Daniela Arnolda Letopisy města Hlubčic (Annales Oppidi Leobschyzensis).2

V Opavě šli ještě dále, neboť se rozhodli přijmout služby vyhlášenějších autorů. I zde se nejdříve prosadil „domácí“, písař Jindřich Polan z Polandorfu, původem z Gdaňsku, který se v Opavě usadil roku 1553 a s pomocí písemných materiálů Opavy sepsal tzv. Opavskou kroniku, ačkoliv to nebyla kronika v pravém slova smyslu.3 Jindřich Polan z Polandorfu své dílo však nestihl dokončit, a tak se opavští konšelé obrátili koncem 16. století na jiného autora, Abrahama Hosemanna.

Excerpta Josefa Zukala z Opavské kroniky označované jako Fürstenštejnská kronika podle místa posledního uložení na zámku Fürstenštejn (dnes Książ nedaleko Walbrzychu v Dolním Slezsku). Jejím autorem byl nejspíše opavský městský písař Jindřich II. Polan z Polandorfu. Krom toho, že se jednalo o nejstarší pramen svého druhu v našem regionu, můžeme se jen dohadovat, zda neobsahovala také údaje týkající se Krnova. Originál je nezvěstný od konce 2. světové války, dochovaly se pouze výpisky pořízené Zukalem.


1 Blíže k historiografické produkci v době předbělohorské viz Kutnar, F.: - Marek, J.: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. Praha 2009, s. 70 – 91. Dále také stručněji např. Vorel, P.: Velké dějiny zemí Koruny české VII. 1526 – 1618. Praha 2005, s. 324 – 327, 379 – 380.

2 Prix, D.: A4.1 Daniel Arnold. Annales Oppidi Leobschyzensis (Letopisy města Hlubčic). In: Šopák, P. a kol.: Paměť Slezska. Památky a paměťové instituce českého Slezska v 16. až 19. století. Opava 2011, s. 61 – 62.

3 Čapský, M.: Vévoda Přemek Opavský (1366 – 1433). Ve službách posledních Lucemburků. Olomouc – Opava 2005, s. 16 – 19. Velmi pravděpodobné je, že Opavskou kroniku uspořádal až jeho syn Jindřich II. Polan z Polandorfu.

 

K počátkům města Krnova 2

Abraham Hosemann, humanistický intelektuál narozený roku 1561, se po univerzitních studiích a smrti svého otce živil jako literát a básník. Sepisoval zejména moralistní a filozoficko-teologická díla, nemalou pozornost však věnoval také historickým spisům. Právě svými historickými pojednáními Nova chronologia austriaca a Genealogia Austriaca si získal náklonnost císařského dvora, neboť v nich nastínil kontinuitu habsburské dynastie s franckými králi. Za odměnu obdržel titul císařského historiografa.1 Hosemann nelenil a nabízenou příležitost dokázal zužitkovat beze zbytku. Rozesílal listy s nabídkami svých služeb, v nichž zdůrazňoval svůj titul i údajnou odbornou erudovanost. A zakázky na sebe nenechaly dlouho čekat. Pro řadu měst se totiž stalo otázkou jisté prestiže, aby jim jejich dějiny sepsal „císařský historiograf“, navíc konšelé slezských měst, téměř bez výhrady protestanté, spatřovali v zadání zakázky císařskému historiografovi výtečný způsob vyjádření loajality k panovníkovi, který je přitom nic nestál, rozuměj, z politických a náboženských hledisek. O Hosemannovi je známo, že sepsal dějiny 13 slezských měst.2 Vladimír Blucha uváděl, že mezi Hosemannova díla patřily také Dějiny města Krnova.3  Ostatní autoři, Ernst Königer, Heinrich Schulig či Martin Čapský Dějiny Krnova neuvádějí, jednoznačně však připomínají Dějiny města Opavy, čili Cronica der löblichen, uralten, vornehmen und berühmbten Stadt Troppau, která sice nikdy nakonec nevyšla tiskem, dochovala se však v opisech dodnes.4  Hosemannovy kroniky slezských měst byly sepisovány podle jednoho ústředního vzoru, dle nějž byla oblast Slezska kolonizována kolem roku 300 římskými a franckými osadníky. U Opavy krom toho všeho přišel Hosemann s tím, že její počátky lze klást do roku 936 a jejím zakladatelem byl římský král Jindřich I. Ptáčník ze saské dynastie.5  Samozřejmě že vyjma citací množství dobových a některých středověkých dokumentů se Hosemannova díla naprosto vymykají hlediskům věrohodné a objektivní dějepisné práce, což však v předbělohorské době nikomu nevadilo, ani zadavatelům samotným. Jak tomu tehdy bylo v Krnově, nám prozatím není známo. Nicméně výše zmíněná problematika má s Krnovem souvislost, jak později uvidíme.
Co se ohledně Krnova samotného dodnes dochovalo, či není nezvěstné, je nevelké množství zápisů memoriálního charakteru, zpravidla ze 17. století, které však zaznamenávaly události související s třicetiletou válkou. Jedním z mála obsáhlejších, a zároveň poněkud šířeji zaměřených spisů je kronika minoritského konventu v Krnově, uložená dnes ve fondu Minorité Krnov v Zemském archivu v Opavě, neboli Protocollum historiae conventus ordinis minorum conventualium Carnoviae in Silesia.6  První, úvodní část pojednává na pěti a půl foliích o dějinách města Krnova, poté následuje druhá část přinášející historii krnovského kláštera řádu minoritů. Na deskách je uvedeno datum 1836, nicméně samotné zápisy prozrazují, že byly sepisovány již v 18. století a v 19. dokončeny. Celá kronika je sepsána spíše heslovitě, a byť je zde patrná snaha o chronologické řazení, místy jsou události a data uváděny zpřeházeně. Krom toho, některé záznamy jsou téměř analistické, čili, jsou uvedená jen velmi strohá základní data. V každém případě je však tato kronika pozoruhodná, už jen tím, že je nejstarším prozatím dochovaným a známým pramenem svého druhu vzniknuvším v Krnově a historii města alespoň částečně reflektující. Pro nás by byl pochopitelně zajímavý její úvod, na jehož počátku se jeden z vícero neznámých pisatelů vyjádřil ke vzniku města Krnova. Učinil tak však dosti vágně v několika větách, které velmi výmluvně prozrazují, že ani pisatel řádků o počátcích Krnova nic nevěděl. Jako první konkrétní datum je ale uveden rok 1082 a údajná zmínka o existenci radnice v Krnově.

Kronika konventu minoritů v Krnově, uložená v současnosti v Zemském archivu v Opavě v archivním fondu Minorité v Krnově zůstává prozatím nejstarší známou a dochovanou písemností memoriálního charakteru týkající se Krnova.


1 Čapský, M.: Vévoda Přemek Opavský… c. d., s. 20.

2 Čapský, M.: Vévoda Přemek Opavský… c. d., tamtéž.

3 Blucha, V.: Město mezi dvěma řekami. Krnov 2007, s. 23.

4 Čapský, M.: Vévoda Přemek Opavský… c. d., s. 20.; Čapský, M.: A4.3 Abraham Hosemann. Chronica der löblichen, vornehmen und berühmbten Stadt Troppau. In: Šopák, P. a kol.: Paměť Slezska. Památky a paměťové instituce českého Slezska v 16. až 19. století. Opava 2011, s. 64.

5 Čapský, M.: Vévoda Přemek Opavský… c. d., s. 20 - 21.; Čapský, M.: A4.3 Abraham Hosemann. Chronica der löblichen, vornehmen und berühmbten Stadt Troppau. In: Šopák, P. a kol.: Paměť Slezska. Památky a paměťové instituce českého Slezska v 16. až 19. století. Opava 2011, tamtéž.

6 ZA v Opavě, Minorité Krnov 1533 – 1948, inv. č. 144.