po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
17
24
31

Po příspěvku věnovanému smyšleným počátkům města Krnova a tzv. Chařovskému privilegiu, padělku, díky němuž bylo kladeno povýšení Krnova na město, či jeho založení, před rok 1221, nám zbývá náš miniseriál dokončit, a to pojednáním o věrohodných datech o povýšení Krnova na město a drobnější peripetii s jejich uznáním coby milníky existence Krnova jakožto města. Tím se mimo jiné dotkneme i oslav výročí 700 let města Krnova slaveného roku 1969 a toho, proč loňského roku 2019 z oficiálních míst Města nikdo nereagoval, což bylo koneckonců iniciátorem našeho malého seriálu obráceného ani ne tak na počátky Krnova jako takové, jako spíš na vývoj názorů na vznik Krnova a jejich osvětlení.

Zřejmě první prací, která by snesla přísnější měřítka moderní kritické historiografie, bylo dílo Faustina Ense Das Opalland, oder der Troppauer Kreis, nach seinen geschichtlichen, naturgeschichtlichen, bürgerlichen und örtlichen Eigenthümlichkeiten vydané ve Vídni roku 1837. O Krnovu Ens píše, že jeho počátky jsou nejasné, ale že již ve 12. století mělo údajně významnou pozici mezi moravskými městy, jak dosvědčují některé písemnosti. Tím měl však Ens na mysli údajné listiny nalezené v makovici kostela, kdy měla být v Krnově již roku 1082 vystavěna radnice.1   První věrohodnějším údajem je tak až darování čtyř okolních vsí – Kostelce, Blištic, Chomýže a Chařové – roku 1262 českým králem Přemyslem Otakarem II., což posléze stvrdila roku 1279 také královna – vdova, Kunhuta.2 

Historií Krnova se posléze velmi intenzivně zabýval krnovský rodák a lékárník Johann Nepomuk Florian Spatzier, ačkoliv se ani v jeho případě nejednalo o profesionálního historika. Tomu také odpovídá skutečnost, že jeho monumentální sbírka písemností městského archivu, ať již přímo originálů, nebo přinejmenším jejich opisů, čítající na 30 mohutných svazků, nikdy nebyla autorem završena ve formě vydané publikace. Stala se tak aspoň cenným zdrojem pramenného materiálu, který by se do dnešních dnů dost možná nedochoval. Pokud však šlo o počátky Krnova, dával Spatzier důvěru tzv. chařovskému privilegiu, jehož opis z 18. století v městském archivu nalezl, zařadil do své sbírky, a opatřil edičními údaji.3 

Byl to teprve Gottlieb Biermann, kdo přinesl první skutečné kriticky pojednané počátky města Krnova. Žel, stalo se tak pouze prostřednictvím konkrétních a nikterak rozsáhlých pasáží jeho, pro historiografii našeho regionu zásadního, díla Geschichte der Herzogthümer Troppau und Jägerndorf, vydaného v Těšíně roku 1874. Konkrétně, Biermann k počátkům Krnova v nedlouhém odstavci píše, že poprvé je Krnov písemně zmiňován roku 1240, přičemž v poznámce v dalším odstavci připomíná nám již známé falzum o založení Krnova německým císařem Jindřichem I. Ptáčníkem roku 926. Biermann se domnívá, že Krnov byl založen na „německém“ právu v druhé polovině 13. století. Listinou z 31. 8. 1279 pak rychtáři a celé obci tohoto města potvrdila královna Kunhuta starší privilegia udělená mu již dříve jejím násilně zesnulým chotěm, v což například patřilo potvrzení darování Krnovu čtyř okolních vsí – Chařové, Kostelce, Chomýže a Blištic.4  Více se již pak Biermann počátkům Krnova nevěnuje.

První prací, která by relativně prošla přísnými měřítky moderní kritické historické vědy, byla práce Faustina Ense. Tato jinak velmi významná a cenná topografie našeho regionu počátky Krnova příliš neosvětlila.


1 Ens, F.: Das Oppaland oder der Troppauer Kreis, nach seinen geschichtlichen, naturgeschichtlichen, bürgerlichen und örtlichen Eigenthümlichkeiten. IV. Wien 1887, s. 24. Zprávě o založení Krnova 27. 5. 936 naopak správně nedůvěřoval s poukazem na to, že se jedná o údaj z Hosemannovy kroniky.

2 Ens, F.: Das Oppaland oder der Troppauer Kreis…, c. d., s. 25.

3 Kejř, J.: Počátky města Krnova. Krnov 1969, s. 7–8.; Müller, K.: D 4.2 Johann Spatzier. Prameny a opisy pramenů k dějinám Krnova a Krnovska. In: Šopák, Pavel a kol.: Paměť Slezska. Památky a paměťové instituce českého Slezska v 16. až 19. století. Opava 2011, s. 301.; Prix, D.: 2.1. Počátky města. In: Kolář, František – Prix, Dalibor – Zezula, Michal (eds.): Krnov, historie, archeologie. Ostrava 2015, s. 10.

4 Biermann, G.: Geschichte der Herzogthümer Troppau und Jägerndorf. Teschen 1874, s. 85–86.

 

Část 2

V osmdesátých letech 19. století se konečně pera chopili „domácí“ a roku 1887 spatřila v Krnově světlo světa vlastivědná práce Der Jägerndorfer Schulbezirk pod redakcí Julia Plebana. Kapitoly popisující historii Krnova sepsal Heinrich Schulig. Ten nejdříve s určitou dávkou opatrnosti zmínil některá známá starší falza.1 Následně pojednává o tom, že první písemná zmínka o Krnovu je z roku 1240, přičemž o dvacet dva let později, roku 1262 udělil Krnovu český král Přemysl Otakar II. vedle dalších výhod také čtyři okolní vsi. K tomu Schulig doplňuje, že touto dobou byl Krnov již městem založeným na německém právu. Následných několik řádků věnuje Schulig osobě fojta, jako jeden z příkladů uvádí i zakládací listinu Horního Benešova z roku 1253, v níž vystupuje krnovský fojt Siegfried.2 Pokud bychom však očekávali, že se na prvních dvou stranách věnovaných počátkům Krnova dozvíme, kdy přesněji asi Krnov vznikl, hledali bychom marně.

K důležitým českým národním buditelům rakouského Slezska patřil Vincenc Prasek. Není tak překvapením, že prvním česky psaným pojednáním dotýkajícím se historie Krnova byla Praskova nakonec nedokončená a v úplnosti nevydaná Vlastivěda Slezská, konkrétně první část třetího dílu zahrnující přehled dějin Opavska, rozbor pramenů a literatury k našemu regionu, a nakonec také topografii Opavska od písmene A – K, poprvé spatřivší světlo světa roku 1889. Silným zdrojem informací o Krnovu byl Praskovi zejména Johann Spatzier, není tak divu, že Prasek podotýká, že dříve byl první zmínkou o Krnovu rok 1240, avšak hledíc k listině Chařovské, zřetelno jest, že Krnov již za markrabího Jindřicha Vladislava vznikl na emphyteusi a že měl již l. 1221 svou faru.c Nezapomínejme, že Prasek sepisoval svou práci a sbíral pro ni materiál v době, kdy se ještě proti chařovkému privilegiu nikdo vyloženě nevymezil. Prasek také zmiňuje zakládací listinu Horního Benešova z roku 1253, o listině z roku 1262 soudí, že byla potvrzením starší listiny.

Heinrich Schulig ve své práci Ein Heimatbuch für die Bezirke Jägerndorf und Olbersdorf částečně zopakoval, do jisté míry ale rozšířil, svou víc jak třicet let starou stať o historii Krnova. Je evidentní, že nyní již poněkud větší důvěru kladl v důvěryhodnost chařovského privilegia. Zakládací listina Horního Benešova z roku 1253 je pro něj oporou pro to, že Krnov jako město mohl klidně vzniknout již snad v 11. či 12. století, když zde již k roku 1221 existoval kostel, jak ve své studii dokládal Karl Berger, příznačně však právě na základě chařovské listiny.4

V přechozím příspěvku věnovaném chařovské listině jsme zmiňovali zásadní pojednání krnovského historika Ernsta Königera Das Krotendorfer Erbrichtereiprivileg und die Anfänge von Jägerndorf. Königer ve svém článku minuciózně rozebral chařovskou listinu a označil ji za padělek, jemuž nelze důvěřovat a využívat jej pro stanovení stáří a počátků města Krnova. Jak již ale napovídal samotný název Königerova příspěvku, zamýšlel se nejen nad chařovskou listinou, ale rovněž nad počátky města Krnova, a tak zároveň nabídl nové vysvětlení stáří města. Shrnul nejstarší věrohodné zmínky o Krnovu a jako první bezpečný doklad existence městského charakteru Krnova stanovil svědectví fojta Siegfrieda z Krnova v zakládací listině Horního Benešova z 11. 4. 1253. Dle Königera tak byl Krnov povýšen na město, respektive, získal městská práva, mezi lety 1240–1253.5 A Königerovi tudíž lze bezpečně přiřknout další prvenství. Vedle toho, že byl prvním, kdo otevřeně odmítl chařovské privilegium, také jako první považoval onen záznam fojta Siegfrieda z roku 1253 za pevný bod dosvědčující existenci městského zřízení v Krnově. Předchozí autoři buď zakládací listinu Horního Benešova nezmiňovali, nebo ano, byla pro ně však jen další zmínkou z řady písemných zpráv, objevujících se v průběhu 13. století, zejména jeho druhé poloviny, neboť podle nich tou stěžejní byla zpravidla noticka z chařovského privilegia.

Vincenc Prasek patřil k významným českým národním buditelům rakouského, dnes českého, Slezska. Jeho busta z roku 1956, ze sbírek Slezského zemského muzea.

Zdroj: Šíl, Jiří (ed.): Země a její muzeum. Slezské zemské muzeum a muzejní tradice českého Slezska. Opava 2014.


1 Pleban, J.: Der Jägerndorfer Schulbezirk. Ein Beitrag zur Heimatkunde Schlesiens. Jägerndorf 1887, s. 98.

2 Pleban, J.: Der Jägerndorfer Schulbezirk. C. d., s. 99.

3 Prasek, V.: Vlastivěda Slezská. III./ 1. Dějiny kraje Holasovkého čili Opavského. Opava 1891, s. 492–493.

4 Schulig, H.: Ein Heimatbuch für die Bezirke Jägerndorf und Olbersdorf. Troppau 1923, s. 200–201.

5 Königer, E.: Das Krotendorfer Erbrichtereiprivileg und die Anfänge von Jägerndorf. Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Schlesiens. 1930–33 (roč. 20), s. 28–29.

 

Část 3

Pozorný čtenář si jistě vzpomene z předchozích příspěvků, že Königerův článek, navzdory veškeré erudovanosti a důkladnému pramennému a jazykovému rozboru, nebyl přijat bez výtek, a dokonce ani nesvedl masově ovlivnit smýšlení široké laické veřejnosti. To první se projevilo v zamítavých reakcích některých německých historiků, popř. v tom, že odmítli ke Königerovým závěrům jakkoliv přihlížet. To druhé naopak ve skutečně vážně míněných přípravách na oslavy 1 000leté existence Krnova jakožto města, na základě Hosemannových „bájí“. Poté, co se podařilo v Krnově odborníkům této ostudě zabránit, stejně jako odborníkům v Opavě, kde se rovněž uvažovalo o oslavách 1000 let Opavy, na základě stejného zdroje, vrátila se na pořad dne aktualizovaná otázka, kdy že se to teda Krnov vskutku stal městem. Na v roce 1931 zesnulého Ernsta Königera navázal krnovský archivář a historik Ernst Kober, který se v polovině třicátých let 20. století mimo jiné také ujal redakce Jägerndorfer Ländchen. Již roku 1935 Kober zveřejnil na stránkách Jägerndorfer Ländchen kratší příspěvek, v němž čtenáři pokládá otázku, kdy by Krnov měl slavit 700leté výročí. V článečku odpovídá, že by se tak mělo dít roku 1942. Jak k tomu Kober došel? Inu, první zmínka o Krnovu je z roku 1240, není jí však myšleno město Krnov, ale celé větší území, nesoucí název po střediskové vsi. V zakládací listině Horního Benešova z roku 1253 již naopak fojt Siegfried z Krnova a jeho pozice ve svědečné řadě dokládají, že Krnov již byl městem. Potud se Kober koneckonců shoduje s Königerem. Kober však vzal v potaz ještě listinu z roku 1247, jež zmiňovala Kirnow ležící na staré obchodní cestě Olomouc – Krnov – Hlubčice – Polsko, a z nějž odbočovala cesta na Opavu. A jelikož roku 1241, jak ostatně houfně tvrdila starší, a dokonce i poválečná literatura, prý zplundroval většinu Slezska i našeho regionu nájezd Tatarů, musel Krnov údajně získat městská práva mezi lety 1242 a 1247.1  Problémem této konstrukce však je, že ona listina z roku 1247 byla později prokázána jako falzum. 

Následného roku se Ernst Kober na stránkách Jägerndorfer Ländchen ostře vymezil proti přípravám 1 000letého výročí založení Krnova, vysvětlil, odkud se pověsti o založení Krnova roku 936, či 926 popř. 932, vzaly, a připomněl, že Krnov získal městská práva mezi lety 1242–1252.2  Zároveň navrhl, že oslavy 700letého výročí by Krnov mohl, a měl, oslavit roku 1942. Sám Ernst Kober se na oslavu kulatých 700 let města Krnova připravoval patrně dosti důkladně. Dnes bude zřejmě již problematické zjistit, zda Ernst Kober zanechal nějakou pozůstalost a jak byla případně rozsáhlá. Víme pouze o albu o 29 foliantech křídového papíru v pevných kartonových deskách, jehož původním majitelem nebyl nikdo jiný než Ernst Kober. Do tohoto alba vlepoval výstřižky z Jägerndorfer Ländchen či jiných periodik týkajících se historie Krnova, různé fotografie Krnova, reprodukce Kinzerových perokreseb, vepisoval sem všeliké poznámky aj. Skutečnost, že je album vyplněno až po poslední stranu, vzbuzuje podezření, že Ernst Kober musel mít nashromážděno vícero materiálu, netřeba snad dodávat, že navzdory tomu a zároveň právě proto má toto album značnou historickou cenu. V poválečné době se toto album dostalo do rukou Vladimíra Bluchy, a ten jej někdy po roce 2000 daroval Městskému muzeu v Krnově, které jej vlastní dodnes. Právě jedna ze stránek tohoto alba nám osvětluje, proč se oslavy 700 let města Krnova v roce 1942 neuskutečnily. Kratší článek, jehož autorem byl samozřejmě sám Kober, publikovaný původně patrně v novinách, nese nadpis Jägerndorf – 700 Jahre alt. Kober v něm mimo jiné opakuje, že Krnov se stal městem v rozmezí let 1242–1252. Podotýká však, že v současném válečném čase není vhodné pořádat bujaré a nákladné oslavy, a tak by měl Krnov oslavit 700leté výročí roku 1953. Tužkou si pak autor do alba pod dotyčný výstřižek německy připsal "nebo 1950".

Album (32,6 cm × 31,7 cm) z pozůstalosti Ernsta Kobera, které Vladimír Blucha předal do Městského muzea Krnov, jež jej vlastní dodnes. Na stránce 14 se nachází výstřižek novinového článku, v němž Kober předestírá, kdy že by Krnov měl oslavit 700 let svého trvání.


1 Kober, E.: Wann kann Jägerndorf seinen 700 jährigen Bestand feiern? Jägerndorfer Ländchen, 1935 (roč. 9), č. 1, s. 8.

2 Kober, E.: Jägerndorf – 1000 Jahre alt? Jägerndorfer Ländchen, 1936 (roč. 10), č. 11, s. 101–102.

 

Část 4

Jenže přišel konec války, rok 1945 a odsun drtivé většiny německého obyvatelstva českých zemí, aby se toto již nikdy znovu nemohlo stát destabilizujícím prvkem ve východní Evropě, respektive záminkou Německa pro agresi. Mezi odsunutými skončil i sám Ernst Kober, a s odchodem tak velkého množství původního obyvatelstva se také nutně přerušila a ztratila kolektivní paměť a historie místa. Nově příchozí české obyvatelstvo, později doplněné také určitým množstvím Slováků a dokonce Řeků, mnohdy nikdy předtím Krnov ani nenavštívilo. V nesmírně extrémní situaci, jaká týdny, měsíce a roky po válce panovala, nebyl čas a prostor nad úvahami o stáří nového domova a znovunalézání jeho historie, do všeho pak zasáhl také komunistický převrat. A tak se stalo, že když se blížil a nakonec nadešel rok 1953, nenašel se nikdo, kdo by dal podnět k oslavám 700 letého výročí města, natož zorganizoval nějaké oslavy.

Situace se začala pozvolna měnit na konci padesátých let 20. století. Od roku 1957 začal v Krnově vycházet vlastivědný zpravodaj Krnovsko přinášející témata historická, přírodovědná, místopisná aj. pokrývající celý tehdejší Krnovský okres. Vycházelo ještě v roce 1961, poté, co byl roku 1960 zrušen Krnovský okres. V šedesátých letech propukaly v různých městech Československa oslavy 700letého trvání, jelikož řada měst v Čechách či na Moravě byla vskutku založena, či povýšena na město, v šedesátých letech 13. století. Zároveň se v této době uvolňovala politická a návazně i společenská situace, do toho sílily hlasy nemála Krnovanů nespokojených se zrušením okresu Krnov a volajících po jeho obnově. V roce 1965 se stal kronikářem města Krnova Vladimír Blucha. Rodák z Mokrých Lazců u Opavy přišel do Krnova s rodiči v červenci 1945. Roku 1950 absolvoval krnovské gymnázium, a ač byl vzděláním a také částí kariéry profesně učitelem matematiky a zeměpisu, amatérsky jej silně zajímala historie, zejména jeho bydliště Krnova. To se projevilo už jeho podílením se na vydávání zmiňovaného zpravodaje Krnovsko, a pokračovalo jeho funkcí kronikáře. 1  

Z dlouhé historie našeho města byl pro Bluchu vždy nejatraktivnější problém počátků města Krnova. V roce 1966 jej oslovil tehdejší předseda MNV Josef Bača s dotazem, jak to je se vznikem či založením města Krnova. Blucha předsedu seznámil s problémem do té míry, do jaké jej sám znal, navrhl zároveň, aby Bača oslovil tehdejšího poslance Národního shromáždění za Krnov, akademika Viktora Knappa, a ponoukl ho k oslovení Historického ústavu Akademie věd v Praze. Na jaře roku 1967 zavítal Knapp krátce do Krnova a při té příležitosti se sešel s Bluchou. Po diskuzi Knapp nakonec navrhl, že osloví doktora Jiřího Kejře, už tehdy, a dodnes, uznávaného odborníka na středověké městské právo a problematiku zakládání měst v právní rovině. Zakrátko poté navázali Kejř s Bluchou kontakt a počali si čile dopisovat. Po celý zbytek roku 1967 a počátek roku 1968 probíhaly práce na rukopisu knihy Počátky města Krnova, během nichž navštívil Kejř archiv v Krnově i Opavě a s Bluchou písemně důkladně konzultovali celý text.2

Přední obálka vlastivědného zpravodaje Krnovsko ze září roku 1958. Krnovsko bylo první českou tiskovinou, která se snažila vyplnit hluchý prostor po naučně vzdělávacích, respektive populárně naučných pracích, jejichž posláním bylo obyvatelstvo Krnova a Krnovska nejen bavit, ale také v něm vytvářet vztah k nové domovině.


1 Blucha, V. (ed.): Kronika města Krnova 1965. Krnov 1966, s. 5–6.

2 Blucha, V. (ed.): Kronika města Krnova 1968. Krnov 1969, s. 49–51.

 

Část 5

Jiří Kejř začal tím, že znovu velmi důkladně prozkoumal známý opis chařovské listiny a prohlásil ji jako falzum, což na Bluchovo naléhání nakonec zmírnil do formy, že chařovské listině nelze přiznat historickou průkaznost.1 Pokračoval tedy dále, a důkladněji se zastavil u zakládací listiny Horního Benešova z 11. 4. 1253. Kejř namítl, že titul advocatus, kterým Siegfried užívá, mohl znamenat také fojta vesnického či fojta újezdu. A prý tak nelze mít stoprocentní jistotu, že Krnov byl již tehdy městem. 2 Svou úvahu podpořil Kejř také tzv. Ipatijevským rukopisem. Ten popisuje vpád spojeného rusko–polského vojska v létě roku 1253 na Opavsko v rámci bojů mezi Přemyslovci a Arpádovci. Jak uvádí Kejř, Ipatijevský rukopis líčí dosti detailně válečné záležitosti a aspekty, a na svou dobu dosti přesně i místopisné detaily. Nepřátelské vojsko počátkem června 1253 překročilo pohraniční říčku Pštinu a za plenění postupovalo k Opavě, kterou marně obléhalo, ač neúspěch obránců visel na vlásku. Od nedobyté Opavy se vojsko hnulo proti proudu řeky Opavy a zamířilo k severu k hradu, možná spíše hrádku, Násilé. Ten dobylo a mířilo dál na sever, k Hlubčicím. Na jejich opevnění si však rusko-polské vojsko rovněž vylámalo zuby a postoupilo tak na Osoblažsko, kde neúspěšně obléhalo zřejmě hrad Fulštejn.3 Poté již zamířilo zpět. Skutečnost, že Ipatijevský rukopis nezmiňuje Krnov, ač se nepřátelská vojska pohybovala v několikahodinovém dosahu, považoval Kejř za podporu, byť ne nezlomnou, jeho tvrzení že roku 1253 Krnov ještě nebyl městem. A tak za bezpečný doklad považuje až listinu z roku 1269, kdy je fojt Siegfried opět svědkem dohody, tentokrát mezi velehradským klášterem a opavským měšťanem Heřmanem Lohenem o vsi Velké a Malé Hoštice. Není sice v listině titulován, jeho pozice ve svědečné řadě hned za hlubčickým fojtem však byla více než výmluvná.4

Co z toho plynulo? Jednoduše přeci to, že roku 1969 se mělo psát 700 let bezpečné existence města Krnova. Ještě v roce 1967, před oficiálním vydáním Kejřovy publikace, navrhl Vladimír Blucha MěNV, aby bylo roku 1969 řádně oslaveno 700 let města Krnova. Návrh byl přijat a přípravy na realizaci oslav byly vskutku důkladné. Ještě v roce 1967 byla ustanovena komise pro pořádání oslav 700 let města Krnova, která se scházela pravidelně ve čtrnáctidenních intervalech po celý rok 1968.5 V noci z 31. 12. 1968 na 1. 1. 1969 pak byly oslavy slavnostně zahájeny. Oslavy se přitom skládaly z řady kulturních, společenských i sportovních akcí, které průběžně probíhaly po celý rok 1969. Pamatovalo se přitom i na důslednou propagaci, a dokonce i na zkrášlování a zvelebování města. Vše bylo slavnostně ukončeno 12. 12. 1969 akcí v malém sále Slezského domova, kde bylo komisi poděkováno.6 Dodejme závěrem, že v průběhu roku 1969 vyšla také řada publikací o Krnově. Jednou z nich byla práce Vladimíra Bluchy Historie města Krnova. Ta přinášela stručný přehled dějin Krnova od pravěkého osídlení nejbližšího okolí až do roku 1945, a pro generace poválečných, už téměř výlučně českých, Krnovanů se stala biblí poznání krnovských dějin. Zmiňme již, že v případě problému vzniku města Krnova se Blucha plně podřizuje Kejřově práci, ač podotýká, že je určitá malá pravděpodobnost, že se Krnov stal městem již nejpozději roku 1253.7 Výtečné a bohaté oslavy 700 výročí Krnova se tak velmi pevně vryly do paměti tehdejších obyvatel města a jak vidno, namnoze si podržují neotřesitelnou pozici dodnes. Jinak je tomu však již s přesvědčením odborníků na to, od kdy je Krnov městem.

Kniha Vladimíra Bluchy Historie města Krnova z roku 1969 patřila po dlouhá desetiletí k jediné poměrně snadno dostupné, ač dosti skromné, primární literatuře.


1 Blucha, V. (ed.): Kronika města Krnova 1968. c. d., s. 50–51.; Kejř, J.: Počátky města Krnova. Krnov 1968, s. 7–17.

2 Kejř, J.: Počátky města Krnova. C. d., s. 17–18.

3 Kejř, J.: Počátky města Krnova. C. d., s. 18. Podrobněji k této události také Kouřil, P. – Prix, D. – Wihoda, M. (eds.): Hrady českého Slezska. Brno – Opava 2000, s. 426–427.; Antonín, R. – Prix, D.: Slezský a opolský region ve 13. století a prvních desetiletích 14. věku. In: Jirásek, Z. a kol.: Slezsko v dějinách českého státu I. Od pravěku do roku 1490. Praha 2012, s. 239.

4 Kejř, J.: Počátky města Krnova. C. d., s. 19.

5 Blucha, V. (ed.): Kronika města Krnova 1967. Krnov 1968, s. 58.; Blucha, V.(ed.): Kronika města Krnova 1968. c. d., s. 51.

6 Blucha, V. (ed.): Kronika města Krnova 1969. Krnov 1970, s. 38–39.

7 Blucha, V.: Historie města Krnova. Krnov 1969, s. 12.

 

Část 6

V laické veřejnosti bývají zakořeněny a oblíbeny mnohé mýty a zkreslené informace o historické vědě, jejím významu a výsledcích. Jedním z nich je také tvrzení, že historie, to často dáváno do jednoho pytle s dějepisem, je nudná a nemá co přinést nového, neboť „vše se již stalo.“ To je sice pravda, avšak vyvíjí se naše poznání, co že se to stalo, jak a proč, včetně používané metodiky a směrů, jimiž jsou děje minulé zkoumány atd. A stejně tomu je s názorem, kdy se stal Krnov městem. Již v sedmdesátých letech 20. století publikoval řadu článků v Časopise slezského muzea jeden s nejvýznamnějších medievistů našeho regionu, Jaroslav Bakala. Zabýval se v nich mimo jiné počátky měst na území historického Opavska, tudíž nemohl minout problematiku zisku městských práv Krnovem. A zde Bakala vyslovil přesvědčení, že Krnov se stal městem v letech 1240–1253. S Kejřovými vývody nesouhlasil, poukázal na to, že mlčení Ipatijevského rukopisu není právě přesvědčivý důkaz, což do jisté míry připouštěl koneckonců sám Kejř. Bakala následně vyslovuje silné přesvědčení, že advocatus Siegfried vystupující již roku 1253 v zakládací listině horního Benešova, a roku 1269 v listině pro velehradský klášter, musí být nositelem stejné hodnosti. To Bakala doplňuje poukázáním na to, že v samotné zakládací listině Horního Benešova vystupuje také vesnický fojt s označením iudex. Tudíž lze bezpečně pochybovat o tom, že by advocatus u Siegfrieda znamenalo rovněž vesnického fojta.1 Přidejme ještě dvě lehce úsměvné poznámky. Ústně, na přednáškách ze Starších dějin Slezska na Slezské univerzitě v Opavě, sděloval Jaroslav Bakala k mlčení Ipatijevského rukopisu, že stal-li se Krnov nepochybně městem nejpozději někdy v první třetině roku 1253, sotva již vykazoval atributy vyspělého města, takže se nepřátelská vojska těžko někoho dotazovala „jak se tady ta díra jmenuje“. A ke Kejřovým opatrným krokům, považujícím zmínku z roku 1253 za ještě nejistou, a naopak tu z roku 1269 za naprosto jistou, dodával s úsměvem, že Jiřího Kejře zná osobně jako milého a laskavého člověka, který patrně neměl v roce 1967 to srdce, aby řekl Krnovanům, že 700letého výročí existence města již prošvihli. Bakala tak nejen vrátil, ale prakticky pevně usadil do povědomí odborné veřejnosti, že Krnov je městem nejpozději od roku 1253, naopak laická veřejnost, zejména ta krnovská, i pod dojmem poměrně pompézních oslav z roku 1969, toto patrně vůbec nezaregistrovala.

Problematika vzniku Krnova byla mezi odborníky na nějakou dobu Bakalovým článkem uzavřena, nehledě na to, že odborná literatura se následující desetiletí Krnovu věnovala spíše sporadicky a výběrově. V roce 2000 však vyšla v Opavě a Brně výtečná a monumentální publikace Hrady českého Slezska trojice autorů – historika Martina Wihody, historika umění Dalibora Prixe a archeologa Pavla Kouřila. To znamenalo, že na pořad dne přišla opět problematika vzniku a zakládání měst v našem regionu. A v případě Krnova se autor či autoři najednou vyslovili poněkud nerozhodně. Krnov se stal prý zřejmě městem na přelomu první a druhé poloviny 13. století, zároveň prý ale lze mít pochybnost, zda onen iudex Jindřich ze zakládací listiny Horního Benešova neznamenalo, že byl Jindřich soudcem na hradě Cvilíně, nikoliv vesnickým fojtem v Úvalně. Jak hrad Cvilín, dnes ponejvíce používáme název Šelenburk, tak Úvalno, nesly ve středověku německý název Lobenstein. A tak by prý mohl být Krnov vskutku o něco mladší.2

Doc. PhDr. Jaroslav Bakala CSc. (7. 1. 1931 – 22. 8. 2008) ve své pracovně, jak jej znali generace studentů historie na Slezské univerzitě v Opavě. V červnu roku 2008 se Jaroslav Bakala rozhodl svou dlouholetou dráhu vysokoškolského pedagoga ukončit. Pár měsíců nato nečekaně zemřel. Jeho práce dodnes nemine žádný medievista zabývající se naším regionem.


1 Bakala, J.: Zrod městského zřízení na středověkém Opavsku. Časopis slezského muzea – B, 1977 (roč. 26), č. , s. 105.

2 Kouřil, P. – Prix, D. – Wihoda, M.: Hrady českého Slezska. Brno – Opava 2000, s. 423.

 

Část 7

Vzpomínáte, jak jsme výše nejednou mluvili o Ipatijevském rukopise, který nezmiňuje Krnov, zmiňuje však, jak rusko-polská vojska po neúspěchu u Opavy táhla chvíli proti proudu řeky Opavy, aby pak zamířila k Násilé (Nasiedle), které dobyla, a poté pokračovala k Hlubčicím, kde rovněž neuspěla? V Hradech českého Slezska jsou na straně 417 a 509 jako obrazový doprovod mapky historického Opavska, v prvním případě je tato oblast zachycena v 1. polovině 13. století, v tom druhém ve 14. století. V obou jsou vyznačeny hlavní obchodní stezky či dálkové trasy, a ty vždy míjejí Krnov, zatímco Opavu a Hlubčice ne. Obzvláště první zmíněná mapa, zobrazující Opavsko, tehdy ještě spíše Holasickou provincii, v 1. polovině 13. století, je v tomto ohledu pozoruhodná. Důležitá obchodní stezka přicházela od jihu z Moravy přes Hradec nad Moravicí do Opavy, z níž pokračovala severním směrem, těsně míjela Násilé, a nad ním pak lehce zamířila západním směrem, aby dosáhla Hlubčic. Podbízí se tak noticka, že ona pustošící rusko-polská vojska vpadnuvší na Opavsko v létě roku 1253 nemusela vůbec do Krnova dojít. Držela-li se oné významné trasy, byla spolehlivě vedena mimo Krnov. Krom toho, z popisu tažení, jak jej ve stručnosti zmiňují Hrady českého Slezska, by vysvítalo, že ač se dotyčný kronikář snažil v líčení sebevíce, celé tažení bylo v podstatě blamáží. Po překročení česko-polských hranic se vojska rozdělila, a předvoj vojsk jednoho z proudů zničil v léčce Ondřej z rodu Benešoviců, což málem ohrozilo další postup vojsk.1 Přesto vetřelci nakonec úspěšně dospěli k Opavě, kterou však, navzdory tomu, že úspěch visel na vlásku, nedokázali dobýt. Neschopnost získat tento významný bod české obrany mohl útočníky donutit, aby místo do vnitrozemí zamířila rusko-polská vojska k jinému bodu ležícímu téměř na česko-polské hranici, k Hlubčicím, čímž se mimo jiné drželi v rovinatějším příhraničí. U Hlubčic však byli také neúspěšní, a tak se obrátili na rovinaté Osoblažsko, přičemž se nadále pohybovali nedaleko hranice. Do nemalé míry samozřejmě spekulujeme, dávalo by to však zapravdu tomu, že Krnov mohl zůstat tažením z léta roku 1253 nedotčen, ať již měl tehdy status města či nikoliv.

Roku 2006 vydalo Město Krnov další práci Vladimíra Bluchy, Město mezi dvěma řekami. Kniha je graficky velmi povedená a pro „běžného“ či dokonce mladšího laického čtenáře zajisté není špatná. Odborný čtenář však patrně byl trochu rozmrzelý z faktu, že kniha postrádá poznámkový aparát, a obsahově je zopakována publikace téhož autora z roku 1969, doplněna toliko o vývoj po roce 1945 do současnosti (tedy rozmezí let 2005-2006). Jednu zásadnější změnu však Vladimír Blucha oproti verzi své práce z roku 1968 provedl, dal větší důvěru tomu, že se Krnov stal městem již v letech 1240–1253.2 Ke Kejřovým závěrům z jeho Počátků města Krnova mimo jiné uvádí, že velmi opatrný Kejř byl patrně poněkud ovlivněn snahou vyjít vstříc chystaným oslavám 700 let města Krnova. 3

V odborné veřejnosti byl definitivně pevně zakotven názor na povýšení Krnova na město mezi lety 1240–1253 roku 2009. Tehdy vydal NPÚ, územní odborné pracoviště v Ostravě, publikaci Kostel sv. Benedikta v Krnově-Kostelci. Ta završila restaurátorské práce probíhající v tomto svatostánku v letech 2001–2007, jimž předcházel archeologický výzkum zahájený již roku 2000. Zároveň tak kniha seznamovala nejen odbornou veřejnost s plejádou poznatků, které se podařilo v kostele sv. Benedikta odborníkům získat. Jako editor celé publikace byl vybrán Dalibor Prix, jeden z nejvyhlášenějších odborníků nejen na sakrální architekturu v našem kraji v období středověku. Mimo jiné se ujal také rozsáhlé kapitoly O kostele sv. Benedikta, v níž nastínil nejen historii a stavebně historický vývoj samotného kostela, ale na několika úvodních stránkách také nedostižným způsobem velmi plastický obraz historického vývoje na území dnešního Krnova, Kostelce a nejbližšího okolí.4 Nemohl tak přejít mlčením otázku získání městských práv Krnovem. Ať již byl autorem příslušné pasáže o povýšení Krnova na město ve starších Hradech českého Slezska on sám, nebo Martin Wihoda, v „Benediktovi“ Prix o zisku městských práv Krnovem do 11. 4. 1253 vůbec nepochybuje, celý problém naopak pojednává ještě důkladněji a obšírněji, než to učinil o tři dekády před ním Jaroslav Bakala.5 S Krnovem jako městem nejpozději roku 1253 tak počítala již i přelomová česká publikace o historii Slezska Slezsko v dějinách českého státu, konkrétně její první svazek zachycující etapu slezských dějin od pravěku do roku 1490. Je však příznačné, že spoluautorem příslušné kapitoly byl Dalibor Prix. Ten pak svůj již neměnný názor na zisk městských práv Krnovem zopakoval v kapitolách Počátky města a Město ve středověku publikace Krnov – historie, archeologie, v nichž mimo jiné podal vyčerpávající a obtížně překonatelný obraz středověkých dějin Krnova a problematiky jeho vzniku.6

Mapa z publikace Hrady českého Slezska zachycující Opavsko v první polovině 13. století. Povšimněte si, jak hlavní obchodní stezka vede přes Opavu severním směrem mimo Krnov. Nebylo tomu v létě 1253 tak, že se nepřátelská polsko-ruská vojska ke Krnovu ani nepřiblížila?


1 Kouřil, P. – Prix, D. – Wihoda, M.: Hrady českého Slezska. C. d., s. 426.

2 Blucha, V.: Město mezi dvěma řekami. Krnov 2007, s. 29–32.

3 Blucha, V.: Město mezi dvěma řekami. C. d., s. 31–32.

4 Prix, D.: O kostele sv. Benedikta. In: Prix, D. (ed.): Kostel sv. Benedikta v Krnově – Kostelci. Ostrava 2009, s. 11–20.

5 Prix, D.: O kostele sv. Benedikta. C. d., s. 17–20.

6 Prix, D.: 2.1. Počátky města. In: Kolář, F. – Prix, D. – Zezula, M. (eds.): Krnov – historie archeologie. Ostrava 2015, s. 10–33, ke vzniku Krnova zejména s. 11–16.

 

Část 8

Navzdory tomu, že publikace Krnov – historie, archeologie představuje doposud nejkvalitnější, nejkomplexnější a nejaktuálnější zpracování zejména starších dějin města Krnova, nedokázala zřejmě ani ona téměř čtyři roky po svém vydání a navzdory veškeré publicitě, jíž se jí dostalo, dosáhnout ke všem obyvatelům města Krnova. A možná bychom také mohli říci, že je to chyba části krnovské veřejnosti, která dokonce ještě v létě roku 2019 zůstávala tak trochu v zajetí povedených oslav z roku 1969 a zřejmě ponechávala bez povšimnutí kvalitní publikaci, což korunovala výtkou k vedení města o nezájmu oslavit významné výročí Krnova. Jak se k tomu vedení města postavilo a jak reagovalo, jsme již zmiňovali na začátku tohoto seriálu věnovanému počátkům Krnova a vývoji názorů na ně. Zároveň jsme si uvědomili, že svůj význam má nejen seznámit veřejnost s konkrétním datem, kdy Krnov získal městská práva, ale také s tím, jaké byly jiné názory a proč jim případně byla po určitou dobu dopřávána pozornost. Doufáme, že tímto seriálem rozděleným na tři série vždy o několika dílech, se nám k tomu podařilo přispět. V roce 1953 Krnov a jeho obyvatelstvo promeškali možnost slavit krásných kulatých 700 let města, stalo se tak však z pochopitelných důvodů. Vše si tak krnovská veřejnost vynahradila roku 1969, pilíř opravňující tyto pompézní oslavy však zanedlouho nahlodali sami odborníci. Jenže bez povšimnutí veřejnosti i krnovské samosprávy, a zatímco ta stále v povědomí držela rok 1969 na základě roku 1269, promeškala další možné oslavy – 750 let – roku 2003. A v roce 2019 zas zodpovědné orgány samosprávy i vedení města vůbec nenapadlo chystat oslavy 750 let Krnova, když by vzhledem k názorům odborníků a vědeckému poznání byly takovéto oslavy „mimo mísu“. Ale nemusíme zoufat. Již roku 2023 můžeme klidně oslavit 770 let města Krnova. A obzvláště na pozoru bychom se měli mít, až se bude blížit rok 2053. To nastane krásných kulatých 800 let města Krnova. A to bychom si už doopravdy neměli nechat ujít.

Zdroje:

Antonín, Robert – Prix, Dalibor: Slezský a opolský region ve 13. století a prvních desetiletích 14. věku. In: Jirásek, Zdeněk (ed.): Slezsko v dějinách českého státu I. Od pravěku do roku 1490. Praha 2012.

Bakala, Jaroslav: Zrod městského zřízení na středověkém Opavsku. Časopis slezského muzea – řada B, 1977 (roč. 26), s. 97–121.

Biermann, Gottlieb: Geschichte der Herzogthümer Troppau und Jägerndorf. Teschen 1874.

Blucha, Vladimír (ed.): Kronika města Krnova 1967. Krnov 1968.

Blucha, Vladimír (ed.): Kronika města Krnova 1968. Krnov 1969.

Blucha, Vladimír (ed.): Kronika města Krnova 1969. Krnov 1970.

Blucha, Vladimír: Historie města Krnova. Krnov 1969.

Blucha, Vladimír: Město mezi dvěma řekami. Krnov 2007.

Ens, Faustin: Das Oppaland oder der Troppauer Kreis, nach seinen geschichtlichen, naturgeschichtlichen, bürgerlichen und örtlichen Eigenthümlichkeiten. IV. Wien 1887.

Kejř, Jiří: Počátky města Krnova. Krnov 1969.

Kober, Ernst: Wann kann Jägerndorf seinen 700 jährigen Bestand feiern? Jägerndorfer Ländchen, 1935 (roč. 9), č. 1, s. 8.

Kober, Ernst: Jägerndorf – 1000 Jahre alt? Jägerndorfer Ländchen, 1936 (roč. 10), č. 11, s. 101–102.

Kouřil, Pavel – Prix, Dalibor – Wihoda, Martin (eds.): Hrady českého Slezska. Brno – Opava 2000.

Königer, Ernst: Das Krotendorfer Erbrichtereiprivileg und die Anfänge von Jägerndorf. Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Schlesiens. 1930 – 33 (roč. 20), s. 1–33.

Müller, Karel: D 4.2 Johann Spatzier. Prameny a opisy pramenů k dějinám Krnova a Krnovska. In: Šopák, Pavel a kol.: Paměť Slezska. Památky a paměťové instituce českého Slezska v 16. až 19. století. Opava 2011, s. 301.

Pleban, Julius: Der Jägerndorfer Schulbezirk. Ein Beitrag zur Heimatkunde Schlesiens. Jägerndorf 1887.

Prasek, Vincenc: Vlastivěda Slezská. III./1. Dějiny kraje Holasovkého čili Opavského. Opava 1891.

Prix, Dalibor: O kostele sv. Benedikta. In: Prix, Dalibor (ed.): Kostel sv. Benedikta v Krnově – Kostelci. Ostrava 2009.

Prix, Dalibor: 2.1. Počátky města. In: Kolář, František – Prix, Dalibor – Zezula, Michal (eds.): Krnov, historie, archeologie. Ostrava 2015.

Prix, Dalibor: 2.2. Město ve středověku. In: Kolář, František – Prix, Dalibor – Zezula, Michal (eds.): Krnov, historie, archeologie. Ostrava 2015.

Schulig, Heinrich: Ein Heimatbuch für die Bezirke Jägerndorf und Olbersdorf. Troppau 1923.

Docent Dalibor Prix na přednášce ve Flemmichově vile v září roku 2016. Velkou erudovanost tohoto odborníka doprovází velmi slušné, skromné a pokorné vystupování. Jako význačný znalec zejména sakrální středověké architektury a středověkých dějin našeho regionu definitivně ustálil názor na zisk městských práv Krnovem do 11. 4. 1253.