po út st čt so ne
1
2
6
13
20
27

Kompletní kalendárium je ve formátu PDF (1,70 MB) ke stažení ZDE

Pavel NÁVRAT (*13. 03. 1921 – †03. 05. 2010)

herec, loutkoherec – ochotník, tlumočník, historik, loutkář, malíř, básník, textilák, turista a průvodce krnovskými výstavami, od jehož narození uplynulo 100 let.

Jen málokterý z krnovských pamětníků prožil tolik významných historických událostí na vlastní kůži jako Pavel Návrat. V Krnově působil od roku 1949. Roku 1953 spoluzaložil divadelní spolek Krnováček. V ochotnickém divadle ztvárnil přes šedesát hlavních rolí, v loutkovém minimálně tři stovky. Je držitelem celé řady ocenění. O pozoruhodné šíří jeho zájmů svědčily i další koníčky, k nimž kromě malování a psaní poezie patřila i turistika.

Pavel Návrat se narodil v rodině s deseti sourozenci. Pochází z německo-polské oblasti, která byla ve 20. letech minulého století přiřazena k tehdejšímu Československu. Rodiče měli nadále německé občanství, ale jejich syn se už narodil jako československý občan. Otec byl strojní zámečník, matka pracovala ve Frankfurtu nad Mohanem v hadrárně. Navštěvoval pouze české školy a vždy se cítil Čechem.

V roce 1938 se vyučil holičem, maskérem, vlásenkářem. Po záboru Československa dostal automaticky německé občanství, protektorátní orgány třetí říše ho v roce 1941 poslaly ho na východní frontu. Jako radista, spojař a později jako zdravotník skončil až třicet kilometrů před Moskvou, kde ho zasáhly střepiny do plic a do nohy. V roce 1943 skončil v sanatoriu v Drážďanech, kde navíc onemocněl skvrnitým tyfem, částečně ochrnul. Měl štěstí a vyléčil se, byl přeškolen na zdravotníka a do roku 1944 zde pracoval jako výpomoc při koupelích, pracoval u rentgenu, masíroval nemocné.

V roce 1944 se musel znovu vrátit do armády, sloužil jako saniťák v Rize a později v Lipavě. V roce 1944 zažil bombardování Minsku. Když se plavil na lodi v pobřežních vodách nedaleko litevských hranic, byla jeho loď potopena a Pavel Návrat strávil tři hodiny v ledové vodě, než ho polomrtvého vylovili. Kapitulace Německa ho zastihla ve Štětíně. Do vlasti se z Ruska vrátil až v roce 1949. Hned první týden se přistěhoval do Krnova. V textilních Závodech Stanislava Kostky Neumanna v punčochárně začínal jako dělník, později zde byl manipulant, mistr a skladník až do svého důchodu.

Od dětství měl rád divadlo. Poprvé stanul na prknech v sedmi letech 28. října 1928 při příležitosti desátého výročí republiky.

Pavla Návrata jsme všichni znali, patřil a patří ke kulturní historii města Krnova.

Jeho zajímavé životní osudy jsou zmapovány i v rámci projektu Paměť národa.

 

Dne 6. května uplyne již 76 let od okamžiku, kdy druhá světová válka skončila pro Krnov. Přestože od tohoto zlomového okamžiku uběhlo již tolik let, naše poznání posledních válečných dní v Krnově a samotného osvobození zůstává stále stejné. Memoáry důstojníků a vojáků Wehrmachtu sice Krnov občas zmiňují, vždy však jen letmo, navíc žádný z nich neměl na starost obranu Krnova v květnové dny a k osvobození Krnova se tak nevyjadřují. Osvobození Krnova nereflektují podrobněji ani čeští autoři. Svůj díl viny zde nepochybně má fakt, že Krnov neležel na hlavních útočných směrech, ani jeho osvobozování nedostali na starost českoslovenští vojáci. Pokud již se našli čeští autoři, kteří si všímali závěrečných bojů války v okolí Krnova, zpravidla jejich výzkum skončil pojednáním bojů v prvních dubnových dnech severovýchodně od Krnova. Našimi zdroji tak zůstávají zápis Oldřicha Rumla publikovaný v časopise Krnovsko roku 1960, vojenský deník I. N. Vinogradova, bakalářská práce Martiny Nowakové, a nečetné vzpomínky nevelkého množství pamětníků. Nelze vyloučit, že se v německých či ruských archivech dochovaly prameny, které by nám umožnily zpřesnit podobu posledních válečných dnů v Krnově a samotného osvobození. Čeští historici, kteří se však případně do archivů v Německu či Rusku vypravili, neměli pravděpodobně v prvé řadě na zřeteli osvobození Krnova... A tak dokonce ani nemůžeme zatím zcela rozhodnout, která z verzí osvobození Krnova platí, zda ta, že o Krnov se bojovalo, či ta, že Krnov byl vydán Rudé armádě bez boje. Ano, i takto se, navzdory či spíše díky, našemu omezenému poznání, situace zamotala.

V Krnově samotném byla pociťována blížící se fronta již od počátku roku 1945, zásadněji se její blízkost projevovala až od měsíce března. Tehdy bylo osvobozeno Osoblažsko a blízkost fronty podnítila evakuaci civilního obyvatelstva. 1. dubna se frontová linie po intenzívních bojích severovýchodně od Krnova v poslední březnové dny zastavila na návrších severně od našeho města. Již od konce března bylo město vystavováno hloubkovému bombardování především vojenských budov, jiné zdroje uvádějí, že speciální jednotky wehrmachtu prováděly v rámci plánu ARLZ (plán na systematickou likvidaci ekonomického potenciálu ztrácených území) plánovité sabotáže na strategických a průmyslových objektech, zničeny byly některé tovární objekty či např. krnovské hlavní nádraží. Přípojky elektrického vedení byly přestříhané, město bylo bez plynu a vody, skončilo zásobování. Vojenské přípravy naopak zahrnovaly vykopání zákopů, vybudování protitankových zátarasů a barikád, levé břehy Opavy a Opavice byly zaminovány.

Většina dubnových dnů a první květnové dny byly v Krnově poměrně klidné. 5. 5. 1945 začala mezi vojáky, kteří v Krnově doposud tvořili německou posádku, stoupat nervozita a kolem 21. hodiny se z Krnova stáhla část německých vojsk. Podle I. N. Vinogradova, který velel 159. dněstrovské obranné (někdy také pevnostní) skupině před Krnovem, bylo naše město bráněno 56. a 168. pěším plukem, 68. pěší divizí a 105. praporem 17. německé obranné divize.
Podle první verze ráno 6. 5. po silné dělostřelecké a minometné palbě a pod její ochranou překročil 20. dělostřelecký kulometný prapor, 493. dělostřelecký kulometný prapor a 500. dělostřelecký kulometný prapor řeku Opavici proti křídlům německé obrany a vnikl do města. Po nedlouhém pouličním boji začali mít Němci obavy z obklíčení a z města začali ustupovat. Ve 12 hodin bylo celé město osvobozeno. V domě na dnešním jihovýchodním konci Hlavního náměstí, č.p. 21, v jehož přízemí je dnes cukrárna Algida, se usídlilo v květnových dnech roku 1945 velitelství posádky Rudé armády.

Druhá verze naopak tvrdí, že Krnov byl vydán prakticky bez boje. Poměrně demoralizované německé vojenské síly, které v Krnově dlely ještě 5. května, začaly ve večerních hodinách město opouštět a sovětské síly se následujícího dne nesetkaly prý s žádným odporem. Tuto verzi podávají krnovští němečtí rodáci či jejich potomci, ale také český pamětník, železničář Josef Vaníček, který patřil k hrstce Čechů trávicích poslední válečné dny v Krnově. Co víc, ani pamětní zápis Oldřicha Rumla nepodává obraz lítých bojů ze dne 6. května, naopak, pasáži o vítání Rudoarmějců liduprázdnými ulicemi a opuštěnými domy svědčí pro verzi druhou. Ať už se jednou prokáže definitivní pravdivost verze o poklidném obsazení Krnova, či o odporu wehrmachtu, nic nebude rozhodně změněno na faktu, že pro Krnov 6. května 1945 válka skončila.

Pro celou Evropu však až o dva dny později, 8. 5. 1945. Sovětské velení si krom toho vymohlo „své“ zvláštní podepsání německé kapitulace 9. 5. Jak však víme, poslední výstřely druhé světové války v Evropě padly na našem území ještě 11. 5. Navíc dále probíhaly boje proti Japonsku v Tichomoří a na Dálném východě, které skončily až kapitulací Japonska 2. 9. 1945.

Ačkoliv pro Krnov válka skončila 6. 5. a je stále záslužné si toto datum připomínat, pro tehdejší obyvatele Krnova nebyly následující dny, týdny, a dokonce ani měsíce dobou klidu a míru. Životní podmínky nejen v Krnově byly stále poměrně extrémní, daleko horší, než jaké mnozí pamatují po opadnutí velké vody v červenci roku 1997. Situaci nepomáhalo ani silné napětí mezi Československem a Polskem kvůli vzájemným územním nárokům. Ještě hůře se vedlo většině Krnovanů německé národnosti. Ti sklidili, mnozí zcela či do značné míry neoprávněně, bouři, kterou zasel německý nacistický režim a téměř sto let trvající česko-německé spory vyvěrající z moderního nacionalismu a vzájemně se křížících politických plánů snoubících se s neochotou ke kompromisu na obou stranách. Většina německých obyvatel skončila v odsunu, jímž pro ně přestal být Krnov domovem, posvěceném vítěznými velmocemi, aby již německé menšiny nemohly zavdávat záminku pro další válku. Ale ani Češi neměli první dny a měsíce v Krnově na růžích ustláno. To vše je již ale jiná historie, jejímž prvopočátkem byl právě 6. květen 1945.

Mgr. Alexandr Michl-Bernard, Městské muzeum Krnov

 

UNESCO, střežící mimo jiné kulturní dědictví celého světa, vyhlásilo v roce 1982 18. duben Mezinárodním dnem památek a sídel. Tento den nabízí příležitost ke zviditelnění tématu kulturního dědictví pro nejširší veřejnost a zdůrazňuje potřebu zvýšeného úsilí k ochraně a uchování kulturního dědictví. Zároveň si tím připomínáme i zranitelnost památek neuváženými činy nebo zanedbáváním.

Nás mrzí, že vám kulturní památky ve správě MIKS Krnov tento den nemůžeme zpřístupnit.

České památky zapsané na seznamu hmotného světového dědictví UNESCO

  • Historické centrum města Český Krumlov (1992)*
  • Historické centrum města Praha - vedle Pražské památkové rezervace zahrnuje i zámek a park v Průhonicích (1992)*
  • Historické centrum města Telč (1992)*
  • Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře (1994)*
  • Historické centrum města Kutná Hora s kostelem sv. Barbory a katedrálou Panny Marie v Sedleci (1995)*
  • Lednicko-valtický areál (kulturní krajina) (1996)*
  • Zahrady a zámek v Kroměříži (1998)*
  • Vesnická historická (památková) rezervace v Holašovicích (1998)*
  • Zámek v Litomyšli (1999)*
  • Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci (2000)*
  • Vila Tugendhat v Brně (2001)*
  • Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči (2003)*
  • Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří - přeshraniční sériová nominace se Saskem (2019)*
  • Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem (2019)*

* rok zápisu na seznam Světového dědictví

České památky zapsané na seznamu nehmotného světového dědictví UNESCO

  • Verbuňk (2005)*
  • Masopustní průvody s maskami na Hlinecku (2010)*
  • Sokolnictví (2010)*
  • Jízda králů (2011)*
  • Loutkářství (2016)*
  • Modrotisk (2018)*
  • Ruční výroba vámočnícvh ozdob z foukaných skleněných perel (2020)*

* rok zápisu na seznam Světového dědictví

 

V Krnově jsou 2 národní kulturní památky:

továrna na sukna Alois Larisch a synové (Karnola) – přádelna a sklad, vzorkovna s halou

kostel Povýšení sv. Kříže a Panny Marie Sedmibolestné na Cvilíně

 

Další kulturní památky naleznete například v Památkovém katalogu, což je veřejnosti přístupný evidenční systém Národního památkového ústavu.

Seznam kulturních památek v Krnově:

  • budova radnice čp.1, Hlavní nám. 1
  • Dům čp. 35,  Hlavní nám. 1a
  • Dům čp. 36, Hlavní nám. 2
  • Spořitelna čp.3, Hlavní nám. 95
  • Dům čp. 39 , Hlavní nám. 39
  • Dům čp. 47, Hlavní nám. 15
  • Dům čp. 105, Hlavní nám. 29
  • Dům čp. 98, Hlavní nám. 35
  • Dům čp. 97, Hlavní nám. 36
  • Dům čp. 9, Hobzíkova 3
  • Dům čp. 10, Hobzíkova 5
  • Dům čp. 11, Hobzíkova 7
  • Dům čp. 14, Zámecké náměstí 1
  • Dům čp. 15, Zámecké náměstí 3
  • Dům čp. 16, Zámecké náměstí 5   
  • Dům čp. 17, Zámecké náměstí 7       
  • Dům čp. 18, Zámecké náměstí 9        
  • Dům čp. 2, Zámecké náměstí 11
  • Zámek Krnov, Zámecké náměstí 1/13
  • Švédská zeď, Krnov, park u kostela
  • Kostel svatého Martina, náměstí Osvobození
  • Synagoga, Soukenická 83/28, Barvířská
  • Most přes Opavu, Opavská, přes řeku Opavu
  • Špitál s kostelem svatého Ducha, náměstí Minoritů 109/2
  • Klášter minoritů s kostelem Narození Panny Marie, Štursova 85/2
  • Vila L. Westreicha čp.20, Šmeralova 3
  • Vila Rudolfa Larische čp.4, Říční okruh 14
  • Textilní továrna A. Larisch a synové/Karnola a. s., jen tkalcovna, přádelna, objekt skladů, dílen a kanceláří
  • Vila Aloise Larische, Říční okruh 6/12a
  • Fara u kostela sv. Martina, náměstí Osvobození 27/7
  • Hasičská zbrojnice čp.61, U Požárníků 33
  • Skříňka na barometr Smetanovy sady, parc. 56
  • Sportovní hala čp.341 (Sokolovna), Petrovická 2
  • Kostel Povýšení svatého Kříže (Smetanův okruh, Hřbitovní)
  • Náhrobní plastika, hřbitov při kostele Povýšení sv. Kříže, parc. 988
  • Vila čp. 152 (Flemmichova vila), Hlubčická 20
  • Městské divadlo čp.911,Mikulášská 21
  • Vila čp. 893 (bývalý klub Karnoly), Revoluční 46
  • Ohradní plot závodu Rieger-Kloss varhany, Revoluční 966/56, Mikulášská 2310/69
  • Vila čp. 964 se zahradou a oplocením, Zacpalova 1
  • Evangelický kostel, Husovo náměstí
  • Dům E. Lindnera čp. 854, Mikulášská 8
  • Hala Silesia čp. 1015, Mikulášská 12
  • Dům E. Rügera čp. 1199, Bruntálská 7
  • Kostel svatého Benedikta, Bruntálská
  • Chářovský park, Chářovská, parc. 2446
  • Dělnický dům čp.1, náměstí Míru 14
  • Dům čp. 165, nám. Míru 12
  • Chlupaczkova vila čp.155 a 156, Textilní 3, 5
  • tkalcovna Franz Gabler-Pega, Textilní, parc. 484
  • Škola ZŠ čp. 254, Opavská 34
  • Střelecký dům čp. 281, Dobrovského 16
  • Výšinné neopevněné sídliště Cvilín – Burgberk, kóta 440,9
  • Lichtenštejnova rozhledna, severní spočinek vrchu Hradisko/Cvilín, parc. 1744
  • Kostel Panny Marie Sedmibolestné a Povýšení svatého Kříže (parc. 1840), 15 kaplí (parc. 1841, 1826, 1842), schodiště (parc. 1950)
  • Hrad Cvilín – Šelenburk, kopec 423 m n. m.
  • Venkovský dům rodiny Larischů čp. 1834, Ježník 71
  • Zvonice, Ježník, parc. 5552, u domu Ježník 1833/36
  • Hřbitovní kaple Panny Marie v Chomýži, Albrechtická, hřbitov, parc. 695

 

Flemmichova vila

Dělnický dům

Špitál s kostelem sv. Ducha

Městské divadlo Krnov

 

11. 11. Významný den ČR – Den válečných veteránů – výročí podpisu příměří, kterým v roce 1918 skončila 1. světová válka.

Ta sice začínala, či měla začít, jako lokální konflikt, jímž mělo Rakousko-Uhersko potrestat Srbsko za atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Jenže vzájemné spojenecké smlouvy evropských velmocí a některých dalších menších evropských států spolu s plány jednotlivých států vedly k tomu, že během několika dní vypukla prakticky celosvětová válka, během níž se bojovalo na třech kontinentech, tím hlavním však byla Evropa. Vzájemný střet evropské velmoci předpokládaly ostatně již delší čas. Rakousko-Uhersko překročilo svůj Rubikon 28. 7., kdy vyhlásilo Srbsku válku a o den později ostřelovalo již přes řeku Drávu Bělehrad. 1. 8. vyhlásilo Německo válku Rusku a již 3. 8 také Francii, když zároveň týž den vpadlo do Belgie poté, co o den dříve obsadilo Lucembursko. Vpád německých vojsk do Belgie vyvolal reakci Velké Británie, která vyhlásila 4. 8. válku Německu. 6. 8. vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Rusku a Srbsko Německu, 7. 8. Černá Hora Rakousku-Uhersku, 11. 8. Francie Rakousku-Uhersku a o den později mu ji vyhlásila také Velká Británie. Doposud nevídané divadlo se rozběhlo na plné obrátky. V prvních dnech si však málokdo za velkého nadšení dokázal představit, co válka přinese. Běžné byly pohlednice a ilustrace tvrdící, že „po žních“ budou vítězní muži doma, stejně jako ty, které předpokládaly snadné vítězství těch či oněch. Válka ale vůbec nebyla rychlá, nadto se vyznačovala ohromující brutalitou zejména na bojištích. Protáhla se až do podzimu roku 1918. Záhy po jejím vypuknutí se zapojilo na straně Trojspolku čili Centrálních mocností Turecko a později také Bulharsko. K Dohodě se naopak připojila později Itálie, Japonsko, Rumunsko, Portugalsko, některé jihoamerické státy a roku 1917 USA. To válku zcela rozhodlo ve prospěch Dohody, i přes zhroucení se Ruska roku 1917 a jeho vystoupení z bojů v březnu 1918. Jako prvnímu došly síly Bulharsku, které uzavřelo příměří již 30. 9. 1918, 28. 10. následovalo Turecko, 30. 10. Rakousko-Uhersko a jako poslední se vzdalo Německo 11. 11. 1918. Tím se toto datum zapsalo do dějin.

Obraz Johna S. Sargenta zachycující vojáky zasažené plynem patří k dílům barvitě líčícím hrůzy Velké války. Obzvláště v západní Evropě, a speciálně ve Velké Británii je výrazem hlubokého zásahu válečné mizérie a následné krize a rozčarování, které Británii zasáhlo natolik, že byla ochotna deklasovat svou pozici evropské a prakticky i světové mocnosti. S tím souvisela i dlouhá snaha vyhnout se hrozbě nové války. Šok Británie z Velké války se odráží v hluboké úctě Dne veteránů právě v této zemi. U nás se připomínka válečných veteránů teprve zabydluje.

Podpis dohody o příměří zachycený francouzským ilustrátorem. Zejména Francie si vychutnala pokoření svého velkého rivala – Německa, a svou pozici jedné z hlavních vítězných velmocí.

Oslava konce války v podání francouzského časopisu. I ve Francii se zanedlouho po nadšení dostavilo rozčarování a zklamání z celkového účtu vystaveného čtyřmi válečnými léty. A i ve Francii vzklíčil později strach z nové války ústící ve snahu se jí vyhnout.